Rozlousknout oříšek práce pro odsouzené
Jan BeerVeřejnost volá po tom, aby odsouzení pracovali. Někteří by chtěli vězně rovnou svážet do kamenolomů. Realita je však daleko složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Trh práce má dvě jasně dané veličiny: zaměstnavatele a uchazeče o práci. Tyto dvě protilehlé síly různě korigují další prvky, mezi které patří kvalifikace, vzdělání a praxe.
Své by o tom mohli vyprávět tuzemští absolventi středních a vysokých škol, pro které se hledání první práce mnohdy stává nepřekonatelným problémem.
„Vy nemáte žádnou odbornou praxi?“
„Bohužel.“
„Děkujeme za informaci. My se Vám ozveme,“ následuje formální průpovídka zaměstnavatele; většinou se nikdo neozve.
Nedávno jsem se na toto téma bavil se svojí sestrou, která zavzpomínala na hledání práce po škole. Oslovila před úctyhodnými dvaceti lety asi osm desítek potenciálních zaměstnavatelů.
Práci nakonec sehnala: z 80 oslovených, do kterých poslala svůj životopis, se jich opravdu zpět ozvalo 10, u kterých absolvovala pohovory. Z 10 se jich mělo ozvat 8, ozvali se ale jen tři. U jednoho z nich poté strávila dalších 10 let…