Miloslav Ransdorf je putinovskou verzí George Clooneyho. Jak kdysi řekl jeden moudrý člověk, „nejsem odborník, ale vidím v tom vzorec“: nejprve Václav Klaus čelí obviněním z uklizení několika miliard od svých oblíbených apriorních vítězů kuponové privatizace na švýcarské konto, pak mu komunisté pomůžou svými hlasy ke zvolení prezidentem.

Uplyne pár let a jeden z čelních představitelů KSČM je zadržen švýcarskou policií, kterak se s falešnými doklady a s trojicí záhadných Slováků pokouší vyvést z banky 350 milionů eur… Co s takovými komunisty? Nenadávejte soudruzi na zrcadlo, máte-li hubu křivou.

Miloslav Ransdorf je karikaturou z antikomunistického vyprávění: akademik v hořčicové košili, utopený v nereálném světě Marxových rukopisů, bolševický Grinch s pokřivenou grimasou, který čeká v stínu opozice, aby při prvním zaváhání hlídacích psů demokracie pokazil dětem svobody jejich kapitalistické svátky. Jestli nám ale jeho revoluční akt něco skutečně ukázal, pak že je stejným podvodníkem jako všichni ti ostatní slizcí hadi, kteří vyklouzávají z dlaní spravedlnosti a mrštně prolézají spáry trouchnivějících ostatků politicko-ekonomického hybridu.

Ransdorfův exces á la Dannyho parťáci není jen kudlou do zad skutečným komunistům, pokud tu ještě nějací jsou, je také nestravitelnou ránou pro všechny antikomunisty: s téměř hollywoodskou groteskností jeho činu totiž umírá poslední antikomunistická bašta. Strašák komunismu neexistuje, a my tedy můžeme definitivně obrátit svou potřebnou pozornost na všechny ostatní hrozby, které nás naopak bolestně obklopují.

↗

Miloslav Ransdorf je karikaturou z antikomunistického vyprávění: akademik v hořčicové košili, utopený v nereálném světě Marxových rukopisů, bolševický Grinch s pokřivenou grimasou, který čeká v stínu opozice, aby při prvním zaváhání hlídacích psů demokracie pokazil dětem svobody jejich kapitalistické svátky. Repro DR

Kam nás za těch šestadvacet let dovedl onen antikomunistický příběh, v němž všechno státní, veřejné a kolektivní, od rizik po jejich prevenci, hrozí obnovením gulagů? Dovedl nás přesně do místa, v němž se slavná svobodná novinařina třese podvyživená v sklepě několika gangsterů, vyvolených veksláků devadesátkové transformace. To je realita našeho dnešního moderního, svobodného, demokratického, kapitalistického bolševismu.

Pravičáci nás podvedli — nikdy nám nehrozil návrat komunismu, zato bylo už první den po revoluci zřejmé, jak moc nám hrozí, že se celá dřívější nomenklatura bolševických slídilů dokáže náramně včlenit do vzletného příběhu volnotržní demokracie. Nebylo však vyprávění, jež by před takovou budoucností varovalo: protože každý pokus o ně se okamžitě cejchoval jako „hrozba návratu komnismu“.

A tak musíme takový nový příběh začít společně vyprávět aspoň nyní, jakkoli se může zdát, že jdeme s křížkem po funuse. Protože která média budou dnes takový příběh vyprávět s námi? Babišova, Bakalova, Soukupova, Dospivova nebo snad Kellnerova?

Miloslav Ransdorf s falešným pasem ve švýcarské bance je pointou dadaistické opery o moderním světě neregulované svobody. K tomuhle modernímu proudu chtěl patřit i takzvaný komunista Miloslav Ransdorf. Před časem jsme v našich novinách napsali, že poslední tajemství komunistů spočívá v tom, že jsou dnes už stranou stejnou jako všechny ostatní. Dnes je k tomu třeba dodat: jen méně šikovní.

Kde je mesiáš svobodného loupení, aby starému woodoo panáčkovi v rukách antikomunistů učinil rozhřešení? Vždyť Ransdorf se po vzoru největších učitelů volnotržní soutěže pouze „nebál jít do rizika“, aby „maximalizoval zisk“. Kde je Václav Klaus, aby jej amnestoval? Je to tak nespravedlivé: Je suis Ransdorf.