„O tom se nezdálo ani komunistům!“, rozhořčoval se na facebooku jeden z odpůrců zeleného revizionismu nad programovým bodem, podle kterého by firmy měly být spravovány svými zaměstnanci.

Veřejná doprava zdarma a nepodmíněný základní příjem jsou další progresivní myšlenky vize, ale autonomie pracujících tne do živého tak radikálně, jak o tom nejlépe vypovídají nenávistné reakce. A právě proto by revizionistky a revizionisté neměli v tomto punktu ustupovat ani o píď.

Dědičky a dědici nejlepších demokratických tradic

Že se o tom komunistům ani nesnilo, není tak úplně pravda. Některým možná, snad v nočních můrách, další byli z vlhkých snů probuzeni tankovou střelbou, jiní by rádi, ale báli se o křesla, jakmile na ně usedli. Faktem je, že v dějinách Československa došlo k pokusu o demokratické řízení podniků celkem třikrát, a pokaždé bezúspěšně.

Poprvé se začaly formovat závodní výbory v raných revolučních letech první republiky, kdy se kulo žhavé železo a bojovalo o sociální a politický charakter nového státu.

Samozřejmě, že k jejich zakládání byli dělníci z průmyslových regionů inspirováni ruskými radami dělníků a vojáků, a spolu s místními národními výbory vytvářely páteř nového demokratického uspořádání, které mělo nahradit centralistický byrokratický aparát staré monarchie.

První světová válka skutečně vyvolala světovou revoluci, jak psal později Masaryk ve své knize, trůny staré Evropy se skácely jak domečky z karet a nad novou Evropou začaly vycházet červánky rudého slunce z Východu.

V prvních poválečných letech zuřila revoluce také v celé střední Evropě, dělníci milánského Fiatu převzali kontrolu a koncily pracujících se vytvářely i v Anglii. V Československu se stala — i díky volebním výsledkům z roku 1911 — politickým hegemonem sociální demokracie, a kormidlo země nabralo levicový kurs. Všeobecně se mluvilo o socializaci ekonomiky a otázka dne nezněla, zda socialismus ano či ne, ale jakou podobu by měl mít.

Strach středoevropských sociálních demokratů z bolševismu, kterému se podařilo získat politický vliv právě v prostředí dělnických sovětů, však vedl k tomu, že se raději přiklonili k buržoazií vyšlapané cestičce parlamentarismu.