Která jména vyznamenaných neměl premiér podepsat? A proč?

Vratislav Dostál

Také letošní předávání státních vyznamenání z rukou Miloše Zemana vyvolalo rozporuplné reakce. Zeman vyznamenal pětatřicet osobností, která z nich neměl premiér spolupodepsat a proč? Zeptali jsme se například Erazima Koháka nebo Petra Pitharta.

Prezident Miloš Zeman ve středu u příležitosti vzniku republiky udělil pětatřiceti osobnostem státní vyznamenání. Některá jména, tak jako téměř každý rok, vzbudila rozporuplné reakce angažované veřejnosti i politiků. Také premiér Bohuslav Sobotka, který musí z ústavy seznam oceněných kontrasignovat, prý nad podpisem některých jmen váhal. Která z nich předseda vlády neměl podepsat? A proč? Zeptali jsme se Mileny Bartlové, Erazima Koháka, Jiřího Koželouha, Petra Pitharta a Jiřího Zlatušky.

Milena Bartlová, historička umění

Jestliže premiér kontrasignuje udělování řádů, vyjadřuje se tím, že je uděluje opravdu stát, a nikoli prezident osobně. To považuji za naprosto správný náhled na věc. Pak nemohou být vyznamenávány osoby, které se zasloužily pouze o prezidentovo přátelství nebo o jeho volební úspěch (letos tedy Čech a Toman, možná i další, těžko říci). Taková jména měl premiér prostě odmítnout.

Podle mého osobního mínění by ale neměli být vyznamenáváni bývalí ministři, úspěšní podnikatelé a lékaři ani populární umělci a sportovci. Ti všichni svou slávu mají, ale medaile za zásluhy o stát by měla spíš vyzdvihovat ty, kdo nejsou dostatečně doceněni jinak. Se stejnými zdůvodněními, jaká jsou uvedena u oceněných vědců, by bylo možné ocenit desítky jiných — jak byli vybráni právě tito, není jasné, a tím takové ocenění ztrácí svůj celospolečenský smysl. Totéž platí o veskrze milých a sympatických lidech (Radkovský, Petránek), jejichž činnost ale postrádá něco výjimečného.

Ocenění vyjadřují, že některých činů a postojů si vážíme více, než jiných, že jsou pro nás vzorem ti, kdo takto jednali. Jsem proto ráda, že Zeman pokračuje v oceňování politicky aktivních exulantů, včetně levicových, a že ocenil Františka Kriegla, který v Praze 2 letos nebyl hoden, aby po něm byla pojmenována ulice. Zároveň mi vadí, že Zeman pokračuje v oceňování lidí, kteří byli úspěšní v letech státního socialismu. V žádném případě nemají být oceňováni lidé, jejichž činnost byla výrazně antiekologická (Mánek, Binder — proboha, ten dokonce jako vědec?)

Ve výsledku mi vychází, že z letošního seznamu měli být podle mého mínění oceněni pouze Josef František, Petr Vejvoda, Karel Weirich, Marie Svatošová, František Kriegel a A. J. Liehm (hlásím konflikt zájmů: jsem ráda, že AJL je mým celoživotním přítelem a jsem šťastná, že se mu konečně dostalo aspoň určité satisfakce). Bylo by to málo? Možná by bylo lepší méně, ale dobře.

Erazim Kohák, filosof

Z ústavy a zákona je rozhodnutí, koho vyznamenat, čistě presidentovo, a to ctím. Abych uváděl důvody - a myslím, že jsou dobré důvody, i když s některými nesouhlasím - pro všechny jmenované. Uveďte mi námitky, uvedu vám důvody, proč Presidentovu volbu považuji za oprávněnou (i když ne vždy souhlasím. To myslím se nejvíc potřebujeme učit: pochopit důvody i pro názor, který nesdílíme. Chcete li, předvedu.

Jiří Koželouh, programový ředitel hnutí DUHA

Zvednuté obočí mám u Jiřího Mánka. Zasloužil se podle prezidenta Zemana o stát tím, že jako ředitel připravoval nájezd developerů na státní pozemky v Národním parku Šumava? Nebo tím, že usilovně pracoval na likvidaci tamní unikátní divoké přírody? Anebo snad byl oceněn za věrné služby svému kmotrovi Pavlu Dlouhému, kontroverznímu jihočeskému politikovi ODS, známému jako "kníže z Hluboké"?

Přestože premiér Sobotka po jistém váhání bohužel vyznamenání spolupodepsal, tak jde hlavně o to, aby se jasně postavil proti spekulacím s pozemky a poškozování přírody. Koalice pod jeho vedením může nyní v Parlamentu prosadit schválení kvalitní novely zákona, která ponechá polovinu Národního parku Šumava divoké přírodě a turistům, a tu druhou polovinu šetrnému hospodaření místních lidí. Jiří Mánek nechť má medaili a my ostatní největší divočinu v Česku.

Petr Pithart, bývalý předseda Senátu a disident

Dostalo se mi do rukou toto „Sdělení KPP“. Nevylučuji ovšem, že může jít o text podvržený.

„Kancelář prezidenta republiky je pověřena sdělit, že státní vyznamenání - medaile Za zásluhy Miroslavu Tomanovi zůstává. Mění se však odůvodnění ocenění: medaili obdržel jmenovaný ve skutečnosti „za statečnost v boji“.

Soudruh Miroslav Toman čelil skupině samozvanců, kteří 1. prosince 1989 vstoupili do budovy Úřadu vlády ČR v Lazarské ulici, kde se představili jako zástupci jakéhosi nikým nevoleného „Koordinačního centra Občanského fóra“ a naléhali, aby předseda vlády České republiky soudruh František Pitra, místopředseda téže vlády soudruh Miroslav Toman a další členové vlády podali demisi, a to prý nejen proto, že se soudruh předseda vlády ve svém televizním vystoupení nedistancoval od zákroků ozbrojených složek na Národní třídě 17. prosince 1989. Vetřelci byli pánové Václav Havel, Petr Pithart, režisér Ivan Rajmont a student Martin Klíma. Jmenovaní byli v budově pět a čtvrt hodiny (!). Na straně vlády čelil jejich nehorázným a nedemokratickým požadavkům, protože ty zcela ignorovaly ústavní rámec činnosti vlády, nejobratněji a nejstatečněji soudruh Miroslav Toman. Na tom nic nemění, že vláda se záhy na to poroučela.

Jmenovaný posléze úspěšně podnikal a ze svých legálních zisků podpořil volební kampaň nynějšího prezidenta.“

Jiří Zlatuška, poslanec za hnutí ANO, bývalý rektor MU

Prezident Zeman si se svými pravomocemi hraje jak orientální despota - na příkladu ignorování povinností při jmenování profesorů je vidět, že nectí ani to, co by podle zákona měl, na příkladu ocenění je patrná svévole srovnatelná s Klausovou amnestií. V takové situaci je nejspíš zbytečné se pozastavovat nad jednotlivostmi, byť jsou ostudné, jako třeba nad uznáním předlistopadovému režimu v osobě normalizačního ministra Tomana, či diletantským zásahům v Šumavském národním parku v osobě někdejšího neschopného ředitele Mánka.

Je škoda, že se mu premiér Sobotka při kontrasignaci nepostavil: politická odpovědnost padá samozřejmě na něj, stejně jako v případě amnestie padala na Nečase.

    Diskuse (35 příspěvků)
    PM
    November 2, 2015 v 13.11
    Schyluji se k pocitu,
    že je zcela zbytečno zvažovat zda je vhodné formulovat pocity zoufalství, které takovéto informace vyvolávají.
    November 2, 2015 v 18.26
    Panu profesoru Kohákovi - námitka proti vyznamenání Miroslavu Tomanovi
    A) za svou aktivitu v době normalizace již byl oceněn Řádem práce v roce 1985 B) mezi mnoha podnikateli, kteří svůj společenský vzestup zahájili již před rokem 1989 a dosáhli úspěchu, se dle dostupných zdrojů vymyká jen tím, že finančně podpořil kampaň Miloše Zemana za zvolení presidentem.

    Pokud přijmeme podnikatelský úspěch jako důvod ke státními ocenění, tak například Andrej Babiš byl o dost úspěšnější a vyznamenání nedostal.

    To, že Toman Miloše Zemana podpořil finančně, mělo být důvodem k tomu, aby mu státní ocenění nedával, pokud by k tomu nebyly zcela jasné jiné důvody. Miroslav Toman nemá žádné výjimečné zásluhy.

    Již Václavu Havlovi bylo vytýkáno, že uděluje státní vyznamenání svým kamarádům. Nevzpomínám si ale na jediný případ, kdy by se to vyznamenání nedalo zdůvodnit i jinak, než že je to kamarád presidenta: Havel málo platné měl dobré kamarády. Přesto podle některých měl být v udílení vyznamenání svým přátelům zdrženlivější.
    November 3, 2015 v 8.46
    Jiří Přibáň
    Se zpožděním mi na anketní otázku odpověděl také právník a sociolog Jiří Přibáň. Myslím, že by byla škoda o ni ochudit čtenáře DR. Přikládám ji proto sem:

    Myslím, že udělení státního vyznamenání je ryze symbolický akt, který vypovídá zrovna tak o osobě, která ho obdrží, jako i o tom, kdo ho uděluje. Tak to vnímá i veřejnost, a proto není třeba přisuzovat takové ústavní pravomoci prezidenta větší váhu, než jakou má. Letos bylo oceněno několik velmi úctyhodných osobností, v jejichž stínu ale působí například ocenění normalizačního ministra Miroslava Tomana spíš jako parodie.

    Zdravím z Walesu,
    Jiří Přibáň
    V prvé řadě je krajně obtížně pochopitelné, jak někdo může udělení jakéhokoli řádu z rukou mravně natolik pochybné osoby jako je M. Zeman považovat za své vyznamenání.
    PM
    November 3, 2015 v 12.25
    Já pomalu chápu i Martina Heideggerů a jeho
    prostor ve kterém je modleno je blíže božskému.
    A vůbec - v jakékoliv civilizační epoše dobrý člověk ještě žije ...........bych si připomínal povinnou četbu vzhlížeje z hradního příkopu.
    IH
    November 3, 2015 v 12.36
    Státní vyznamenání hodně zvysoka
    Malé tradiční komunity, založené většinou na uzším, či širším příbuzenství, nepovažovaly nepotismus za něco špatného. Vlastně se týkal všech, vyplýval z věci a většinou jej nebylo třeba ani tajit. Ve větších a modernějších společnostech, založených na národním, či občanském principu, se však vynořuje střet zájmů. Protekce nabývá jednoznačně špatné podoby, narušuje výkon funkce. V rozměrech "odlidštěných" megapolí a jiných "mravenišť" dnešního světa byl učiněn jistý pokrok směrem od tradičních "jánabráchismů". V menších sídlech však funguje skoro všechno jinak, hodně postaru. Snad proto tam nemají rádi vzdálené centrum země, EU, svět. Dřív tam určitě nevítali ani národovectví a dodnes volají po větší autonomii. Řekněme to stručně: nelíbí se tam povinnost veřejných zakázek a konkursů, ani zavedení registračních pokladen. Často jsou nevelké obce konzervativní i politicky. Dobře to tady fungovalo (za komunismu i ODS) a je škoda obtížně zbudované svazky přerušit.
    Snad už někteří asi tušíte, kam mířím. Vyznamenání v podání prezidenta Zemana (v zásadě rovněž prezidenta Klause) jsou jedním z jasných "signálů". Jsou legitimizací známého světa, kde platí něco za něco. Takto udělovaná jsou pro leckoho znechucující, jsou však také nebezpečná. Jako precedens.
    Jsem dalek toho, abych si nevážil evoluční a historické role postupu altruismu, založeného na důvěře a reciprocitě. Ještě výše ale oceňuji "gentlemanství", které neumožní nejen chtít dopředu (zálohu na reciprocitu), ale také rozdávat úděly a prebendy.
    Tradiční světonázor žel neomítá technické vymoženosti a "hejblátka", ale právě pokrok k zásadě "padni komu padni". Často ke škodě prostých stoupenců staré optiky. Největší důvěře se těší místní zastupitelstva, tedy ta, která rozhodují o tom, na čím poli postavit ošklivou halu. Většina na ni bude koukat třeba proto, že nějaký výtečník potřeboval penízky.
    Začněme chápat, proč byli Klaus a Zeman ve značné míře lidmi přijati. Proč ideje listopadu 1989 velmi zešedly a strom žití se zelená. Dnešní poměry, to není jen globální kapitalismus, ale také místní bratrstva.
    JK
    November 4, 2015 v 9.7
    Vzpomínka na okraj
    "Pořád je to prezident, a tak má právo udělit medaili, komu chce."
    ... vyjádřil se kdysi do televize herec Landovský ke svému vyznamenání z rukou V.Havla.
    JP
    November 4, 2015 v 12.52
    "Pořád je to prezident"...
    Nejsem si už zcela jistý, po které prezidentské volbě to bylo (snad právě po té poslední) - reportážní kamery zachycovaly bezprostřední reakce lidu, a jedna návštěvnice Pražského hradu vyjevila do oněch televizních kamer svůj názor, že nejlépe by bylo prezidentský úřad vůbec zrušit, a Pražský hrad přeměnit v ozdravovnu pro děti.

    Tehdy mi její názor připadal - jakkoli pochopitelný - přece jenom poněkud příliš radikální; s postupem času se však čím dál tím více přikláním k názoru, že by to snad skutečně bylo objektivně to nejlepší řešení. Dokud český národ není dostatečně zralý k tomu, aby si do svého čela dosadil skutečně důstojného a mravně nezpochybnitelného reprezentanta, pak by bylo asi opravdu nejlépe prezidentský úřad zrušit, Pražský hrad zakonzervovat a zachovat nezatížený dalšími skandály a nechutnostmi pro časy - doufejme - zralejší a vyspělejší.
    JP
    November 4, 2015 v 13.3
    Národ a prezident
    Ano, pane Horáku, máte plně pravdu v tom, že polistopadoví prezidenti jsou proto přijímáni národem, že odpovídají reálnému charakteru tohoto národa. Přinejmenším jeho velkých částí.

    Havel - svým způsobem to byl fíkový list národa víceméně pasivně snášejícího totalitní režim; v osobě Havla se nyní každý mohl cítit alespoň tak trochu jako disident a neohrožený bojovník proti režimu.

    Klaus - dokonale ztělesnil nahromaděnou chamtivost značné části populace, která se nyní cítila být "osvobozena" od mantinelů socialismu, a mohla se nerušeně vrhnout na dravou honbu za svým vlastním osobním profitem.

    Zeman - v podstatě reprezentant toho nejhoršího z tradice sociální demokracie: na jedné straně jakýsi symbol opozice vůči tomuto dravému kapitalismu, ale tato dravost není nahrazena pravou a ryzí mezilidskou solidaritou, nýbrž zákulisním šíbrováním, vzájemným přihráváním si výhod a postů.

    Takže, jak řečeno, každý z těchto prezidentů reprezentoval či reprezentuje něco z reálného národního charakteru, a proto každý z nich našel v národě velké skupiny svých příznivců a vyznavačů.
    November 7, 2015 v 23.19
    Pan profesor Kohák píše:
    "Uveďte mi námitky, uvedu vám důvody, proč Presidentovu volbu považuji za oprávněnou (i když ne vždy souhlasím. To myslím se nejvíc potřebujeme učit: pochopit důvody i pro názor, který nesdílíme. Chcete li, předvedu."



    V případě Miroslava Tomana oprávněnost prezidentovy volby profesor Kohák nepředvedl. Jeho tézi považuji za vyvrácenou.Mám na mysli tézi, že prezident Zeman má pro své volby důvody, se kterými nemusíme souhlasit, ale mají svou vnitřní logiku.

    Profesor Kohák nás zde neučí respektu k názoru druhých, ale k respektu k názoru autorit, včetně autority vlastní. Je na straně moci, která dialog nevede.

    + Další komentáře