Prezident Miloš Zeman ve středu u příležitosti vzniku republiky udělil pětatřiceti osobnostem státní vyznamenání. Některá jména, tak jako téměř každý rok, vzbudila rozporuplné reakce angažované veřejnosti i politiků. Také premiér Bohuslav Sobotka, který musí z ústavy seznam oceněných kontrasignovat, prý nad podpisem některých jmen váhal. Která z nich předseda vlády neměl podepsat? A proč? Zeptali jsme se Mileny Bartlové, Erazima Koháka, Jiřího Koželouha, Petra Pitharta a Jiřího Zlatušky.

Milena Bartlová, historička umění

Jestliže premiér kontrasignuje udělování řádů, vyjadřuje se tím, že je uděluje opravdu stát, a nikoli prezident osobně. To považuji za naprosto správný náhled na věc. Pak nemohou být vyznamenávány osoby, které se zasloužily pouze o prezidentovo přátelství nebo o jeho volební úspěch (letos tedy Čech a Toman, možná i další, těžko říci). Taková jména měl premiér prostě odmítnout.

Podle mého osobního mínění by ale neměli být vyznamenáváni bývalí ministři, úspěšní podnikatelé a lékaři ani populární umělci a sportovci. Ti všichni svou slávu mají, ale medaile za zásluhy o stát by měla spíš vyzdvihovat ty, kdo nejsou dostatečně doceněni jinak. Se stejnými zdůvodněními, jaká jsou uvedena u oceněných vědců, by bylo možné ocenit desítky jiných — jak byli vybráni právě tito, není jasné, a tím takové ocenění ztrácí svůj celospolečenský smysl. Totéž platí o veskrze milých a sympatických lidech (Radkovský, Petránek), jejichž činnost ale postrádá něco výjimečného.

Ocenění vyjadřují, že některých činů a postojů si vážíme více, než jiných, že jsou pro nás vzorem ti, kdo takto jednali. Jsem proto ráda, že Zeman pokračuje v oceňování politicky aktivních exulantů, včetně levicových, a že ocenil Františka Kriegla, který v Praze 2 letos nebyl hoden, aby po něm byla pojmenována ulice. Zároveň mi vadí, že Zeman pokračuje v oceňování lidí, kteří byli úspěšní v letech státního socialismu. V žádném případě nemají být oceňováni lidé, jejichž činnost byla výrazně antiekologická (Mánek, Binder — proboha, ten dokonce jako vědec?)

Ve výsledku mi vychází, že z letošního seznamu měli být podle mého mínění oceněni pouze Josef František, Petr Vejvoda, Karel Weirich, Marie Svatošová, František Kriegel a A. J. Liehm (hlásím konflikt zájmů: jsem ráda, že AJL je mým celoživotním přítelem a jsem šťastná, že se mu konečně dostalo aspoň určité satisfakce). Bylo by to málo? Možná by bylo lepší méně, ale dobře.

Erazim Kohák, filosof

Z ústavy a zákona je rozhodnutí, koho vyznamenat, čistě presidentovo, a to ctím. Abych uváděl důvody - a myslím, že jsou dobré důvody, i když s některými nesouhlasím - pro všechny jmenované. Uveďte mi námitky, uvedu vám důvody, proč Presidentovu volbu považuji za oprávněnou (i když ne vždy souhlasím. To myslím se nejvíc potřebujeme učit: pochopit důvody i pro názor, který nesdílíme. Chcete li, předvedu.

Jiří Koželouh, programový ředitel hnutí DUHA

Zvednuté obočí mám u Jiřího Mánka. Zasloužil se podle prezidenta Zemana o stát tím, že jako ředitel připravoval nájezd developerů na státní pozemky v Národním parku Šumava? Nebo tím, že usilovně pracoval na likvidaci tamní unikátní divoké přírody? Anebo snad byl oceněn za věrné služby svému kmotrovi Pavlu Dlouhému, kontroverznímu jihočeskému politikovi ODS, známému jako "kníže z Hluboké"?

Přestože premiér Sobotka po jistém váhání bohužel vyznamenání spolupodepsal, tak jde hlavně o to, aby se jasně postavil proti spekulacím s pozemky a poškozování přírody. Koalice pod jeho vedením může nyní v Parlamentu prosadit schválení kvalitní novely zákona, která ponechá polovinu Národního parku Šumava divoké přírodě a turistům, a tu druhou polovinu šetrnému hospodaření místních lidí. Jiří Mánek nechť má medaili a my ostatní největší divočinu v Česku.

Petr Pithart, bývalý předseda Senátu a disident

Dostalo se mi do rukou toto „Sdělení KPP“. Nevylučuji ovšem, že může jít o text podvržený.

„Kancelář prezidenta republiky je pověřena sdělit, že státní vyznamenání - medaile Za zásluhy Miroslavu Tomanovi zůstává. Mění se však odůvodnění ocenění: medaili obdržel jmenovaný ve skutečnosti „za statečnost v boji“.

Soudruh Miroslav Toman čelil skupině samozvanců, kteří 1. prosince 1989 vstoupili do budovy Úřadu vlády ČR v Lazarské ulici, kde se představili jako zástupci jakéhosi nikým nevoleného „Koordinačního centra Občanského fóra“ a naléhali, aby předseda vlády České republiky soudruh František Pitra, místopředseda téže vlády soudruh Miroslav Toman a další členové vlády podali demisi, a to prý nejen proto, že se soudruh předseda vlády ve svém televizním vystoupení nedistancoval od zákroků ozbrojených složek na Národní třídě 17. prosince 1989. Vetřelci byli pánové Václav Havel, Petr Pithart, režisér Ivan Rajmont a student Martin Klíma. Jmenovaní byli v budově pět a čtvrt hodiny (!). Na straně vlády čelil jejich nehorázným a nedemokratickým požadavkům, protože ty zcela ignorovaly ústavní rámec činnosti vlády, nejobratněji a nejstatečněji soudruh Miroslav Toman. Na tom nic nemění, že vláda se záhy na to poroučela.

Jmenovaný posléze úspěšně podnikal a ze svých legálních zisků podpořil volební kampaň nynějšího prezidenta.“

Jiří Zlatuška, poslanec za hnutí ANO, bývalý rektor MU

Prezident Zeman si se svými pravomocemi hraje jak orientální despota - na příkladu ignorování povinností při jmenování profesorů je vidět, že nectí ani to, co by podle zákona měl, na příkladu ocenění je patrná svévole srovnatelná s Klausovou amnestií. V takové situaci je nejspíš zbytečné se pozastavovat nad jednotlivostmi, byť jsou ostudné, jako třeba nad uznáním předlistopadovému režimu v osobě normalizačního ministra Tomana, či diletantským zásahům v Šumavském národním parku v osobě někdejšího neschopného ředitele Mánka.

Je škoda, že se mu premiér Sobotka při kontrasignaci nepostavil: politická odpovědnost padá samozřejmě na něj, stejně jako v případě amnestie padala na Nečase.