Nebýt humanitárních organizací a dobrovolníků, uprchlíci by na tom byli ještě bídněji než dosud. A docházelo by mezi nimi s největší pravděpodobností k úmrtím, častěji i k nemocem než dosud a k mnohem většímu strádání.

Prohlášení politiků a jejich konání je mnohdy v příkrém rozporu. Slyšíme, že uprchlíkům je třeba pomáhat, ale až na výjimky (především Německo) to nikdo v potřebné míře nedělá. A Česká republika je v tomto ohledu ostrůvkem negativní deviace. Slyšíme, že je třeba pomáhat v zemích, ze kterých k nám uprchlíci přišli, jenže pomoc tam není dostatečná či dokonce žádná.

Represe a mediální obrana

Jak informoval Deník Referendum, dobrovolníkům, kteří pomáhají uprchlíkům na hranicích balkánských států, dochází s příchodem zimy síly i vybavení. Museli proto vydat mezinárodní výzvu, jež vnikla v České republice, a v níž apelují na vlády, aby dostály své odpovědnosti. A občany žádají, aby jim v naléhání pomohli. Populismus politiků a byrokratické mašinerie států jsou však překážkou řešení problému, kterému se u nás říká „uprchlická krize“.

Česká vláda se zabývá represí a její mediální obranou, pomoc téměř neposkytuje. Uprchlíky zavře na dlouhé týdny či měsíce do vězení, kde mají horší podmínky než vězni, vyždímá z nich peníze a potom je pustí, ať pokračují, kam chtějí. Tu a tam nabídne zanedbatelnou částku zemím, kde pobývá či prochází hodně uprchlíků - Maďarsku deset, Jordánsku sto milionů -, jednou poslala do Maďarska na pomoc policisty, samozřejmě až v momentě, když už tam po uprchlících nebylo vidu ani slechu.