To, že tou první příčinou je teror Islámského státu, je přinejmenším neúnosné zjednodušení: exodus začal ještě předtím, než se Islámský stát etabloval.

Nejsilnější z mnoha válčících uskupení v Syrii jsou pořád ještě Asádovy milice a armáda a ti také zabíjejí nejvíc lidí. Asád také se změnou demografického složení obyvatelstva cíleně kalkuluje a emigraci podporuje. Roli tam hraje náboženská afiliace: Asádův režim se opírá o náboženské menšiny , Islámský stát se snaží získat na svou stranu sunnitskou většinu. Sunnity naopak na území, která ovládá, láká.

Zajisté, že boje o moc a bohatství jsou živeny existencí bohatství, jímž je často hlavně ropa. Kdyby však Evropa, Amerika, příp. Japonsko a Čína začaly s bojkotem arabské ropy, přineslo by to zjevně do zemí blízkovýchodního regionu ještě větší problémy, ba katastrofu. Četli bychom pak o tomto bojkotu jako o válečném aktu iniciujícím terorismus.
Sucho jde samozřejmě ruku v ruce s růstem populace a se změnou způsobu života.

ale teprve nedávno dosáhl tak dramatických rozměrů.
S ropou budeme muset skončit tak jako tak. To že za to někdo zaplatí více a jiný méně, je pravděpodobné. Když to ale neuděláme, tak budeme všichni platit cenu nejvyšší a celá civilizace se ocitne v troskách. Tady žádná relativizace neplatí. Jediným možným způsobem je vzájemná domluva, vždy lze nalézt přijatelné řešení.
Nesouhlasím ale s tím, že růst populace je přednostní příčinou devastace. Když se poohlédneme po biologických cyklech v přírodě uvidíme například, že hmotnost všech mravenců na Zemi je asi 4 krát větší než hmotnost všech lidských těl. Mravenci ale žijí v biocenóze se svým okolím, kdežto my se snažíme svět přetořit podle svých představ.
Kdybychom postavili svět na udržitelných, dobře promyšlených technologiích a metodách, tak bychom jimi sucho nezapříčinili.

Souhlasím s panem Smržem. Názor, že růst populace je hlavní příčinou ekologických a jiných problémů, nebere v úvahu různou energetickou spotřebu. A ta je na různých místech země propastná (udává se poměr 10:90 nebo 20:80, tj. že 10 či 20 procent populace spotřebuje 80 resp. 90 procent zdrojů).

Problém přechodu k obnovitelným zdrojům vidím v ekonomických zájmech firem spojených s fosilními palivy. Jejich majitelé si myslí, že jich se změny nedotknou. Stejně tak obyvatelé některých zemí, mezi které bohužel patříme. A je otázka, kdo dnes rozhoduje, jestli volení politici, nebo zákulisní zájmové skupiny.

Logické by bylo použít ekonomické nástroje, zdanit fosilní paliva a vůbec z ekologického hlediska problematické zdroje a výnosy použít pro podporu zdrojů udržitelných. Ale dokud nezačne téct do bot většině, je těžké to prosadit.

Různě vysoká zalidněnost nevypovídá skoro nic o relativním přelidnění. Rozhodují vlastnosti území, typ civilizace a možnost podpory zvenčí. Růst početnosti lidského druhu byl placen změnami typu společnosti. Dnes se ví, že třeba přechod od sběračsko-lovecké k zemědělské kultuře byl provázen drsnými důsledky. Více víme o přechodu zemědělských společností na průmyslové. I dnes však platí, že k zemědělství nevhodná území jsou osídlena řádově řidčeji než oblasti úrodné (stačí se podívat v rámci Číny nebo Egypta). Produkce energetických surovin nehraje srovnatelnou úlohu. V některých dobách se lidem dařilo rozmanitými metodami (včetně pro nás velmi nepřijatelných) velikost populací (svých, popř. cizích) regulovat. Jindy se to nepodařilo. O krizových případech píše v knize Kolaps J. Diamond (od Velikonočního ostrova po Rwandu). Je zřejmé, že výše naznačené nebezpečí přelidnění se povedlo korigovat Číně (ač se můžeme nad její politikou jednoho dítěte pohoršovat). Naopak se nedaří ve většině arabských zemí. Zde je většinou již nízká úmrtnost, ale porodnost neklesá (nebo málo) v důsledku působení náboženství (a nejen toho). Uvědomíme-li si kolik desítek milionů lidí žije v deltě Nilu na území velikosti Moravy, pochopíme o povaze egyptských problémů celkem dost. Populační exploze zvyšuje ekologickou a společenskou degradaci, přináší možnost uplatnění pradávných temných způsobů snižování populací.

Patřím k zastáncům názoru, jenž považuje globální oteplování nejen za prokázané, ale také za důsledek činnosti lidí, především za důsledek spalování fosilních paliv. Rovněž si myslím, že efekt silného a rychlého zvyšování teplot bude převážně negativní. Problém je ovšem v tom slůvku převážně. Těžko nevidět, že třeba Rusko, Kanada i některé evropské země mohou na předpokládaných a již nastupujících změnách spíš vydělat. Naopak, třeba pro Indii a Čínu představuje výrazné oteplování skutečnou hrozbu. Navíc dvě zmíněné země jsou dnes spolu s USA z hlediska produkce skleníkových plynů rozhodující, což stěží platí o ČR.
Domnívám se tedy, že naše republika by se měla připojit k rozumným dohodám, které vzniknou ve světovém měřítku, není však třeba, aby šla příkladem, podobně jako není zapotřebí, aby elektrickou energii masivně vyvážela. Cestou ke snížení emisí je především šetření energiemi a vhodně nastavený nástroj v podobě systému daní a povolenek. Snížení výroby zbytného a nekvalitního zboží (s krátkou životností) by bylo rovněž podstatným přínosem. Potřebné bude též přehodnocení dalších a dalších velkých investic do dálnic a přiměřená regulace individuální dopravy.
Nemyslím, že je vhodné vkládat ohromné prostředky do masívního předčasného přechodu k trvale udržitelným zdrojům výroby elektrické energie. Větrné elektrárny vnímám v našich podmínkách jako zbytečnou glajchšaltaci krajiny (opěvované národní hymnou), stojí o ně především ocelářská a investorská lobby. Budou-li se stavět, pak vždy proti vůli ekonomicky nepodchycených místních obyvatel a ke zklamání občas příchozích a milovníků naší desetimilionové trvale udržitelně krásné vlasti, pro někoho však jen velké stavební parcely.

1960-65
7 a vice dětí - 25 zemí
6 dětí - 17 zemí
5 dětí - 4 země
4 děti - 0 zemí
3 a méně dětí - 0 zemí


1975-80
7 a vice dětí - 19 zemí
6 dětí - 10 zemí
5 dětí - 11 zemí
4 děti - 5 zemí
3 děti - 1 země
2 a méně dětí - 0 zemí

1980-85
7 a vice dětí - 12 zemí
6 dětí - 15 zemí
5 dětí - 6 zemí
4 děti - 9 zemí
3 děti - 4 země
2 a méně dětí - 0 zemí

1995-2000
7 a vice dětí - 4 země
6 dětí - 8 zemí
5 dětí - 8 zemí
4 děti - 3 země
3 děti - 11 zemí
2 a méně dětí - 12 zemí

2008
7 a vice dětí - 1 země
6 dětí - 7 zemí
5 dětí - 3 země
4 děti - 8 zemí
3 děti - 6 zemí
2 a méně dětí - 21 zemí

Děkuji Lence Vytlačilové za jednu z jejích zajímavých statistik. Jsem rád, že pokles přírustku populace je rychlejší než jsem si myslel. Je ovšem fakt, že mezi zeměmi s muslimskou většinou jsou státy velmi různé (např. Indonésie, Malajsie, Bangadéš, Írán) a já se zabýval hlavně (některými) státy arabskými. Další pokles růstu obyvatel je nezbytný, ale nejen v relativních číslech (ve vztahu k existující populaci), ale i v číslech absolutních).
Mimochodem, i v zemi tak vyspělé jako je Izrael, je spousta problémů, nejednou na DR komentovaných, důsledkem jakési soutěže národů v růstu populace. Mám velké pochopení pro národ, který byl vícenásobně decimován za 2. světové války i pro jeho záměr nabízet zemi(čku) zvanou svatá za domov pro všechny Židy, kteří tu chtějí žít. Nic to však nemění na faktu, že i vyspělou zemi lze uvrhnout do krize spočívající v přelidnění.

Je zajímavé, jak se debata odklonila od hlavního tématu článku. I v něm je zmiňováno, že existují přelidněné oblasti. Třeba i ta zmiňovaná delta Nilu byla hustě osídlena vždy, protože tam byly výhodné životní podmínky, vhodné pro zemědělství. Ale o tom je přece ten článek, že v důsledku klimatických změn se podmínky mění (průvodním jevem mohou být války o zdroje) a lidé jsou a čím dál více budou nuceni tyto oblasti opustit. A zabývá se tím, jak tuto situaci řešit, přičemž se dívá na situaci z hlediska světového.
Je to asi o úhlu pohledu. Je nás sice "jen" 10 milionů, to odpovídá velikosti čínského velkoměsta. Jeho obyvatelé by také mohli říci, že je jich "jen" 10 milionů a neovlivňují tolik světové klima, takže budou dál topit uhlím...

Maroko
6,7 (PRB 1970)
2,6 (PRB 2014)
2,13 (CIA 2015)
2,5 (PRB 2015)


Alžír
7,6 (PRB 1970)
2,9 (PRB 2014)
2,78 (CIA 2015)
3,0 (PRB 2015)


Tunis
6,4 (PRB 1970)
2,2 (PRB 2014)
1,99 (CIA 2015)
2,1 (PRB 2015)


Libye
7,9 (PRB 1970)
2,4 (PRB 2014)
2,05 (CIA 2015)
2,4 (PRB 2015)


Egypt
5,9 (PRB 1970)
3,5 (PRB 2014)
2,83 (CIA 2015)
3,5 (PRB 2015)


Somálsko
7,2 (PRB 1970)
6,6 (PRB 2014)
5,99 (CIA 2015)
6,6 (PRB 2015)

Džibuti
7,9 (PRB 1970)
3,4 (PRB 2014)
2,05 (CIA 2015)
3,4 (PRB 2015)

Stárnutí společnosti

Věk medián (CIA 2014)

Svět 29,7
Česká republika 40,9

Maroko 28,1
Alžír 31,6
Tunis 31,4
Libye 27,5
Egypt 25,1
Somálsko 17,7
Džibuti 22,8


Poznámka
Alžír se v minulosti udával pod reprodukcí

Bahrajn
6,5 (PRB 1973)
2,1 (PRB 2014)
1,78 (CIA 2015)
2,1 (PRB 2015)

Irák
7,4 (PRB 1973)
4,1 (PRB 2014)
4,12 (CIA 2015)
4,2 (PRB 2015)

Jemen
7,5 (PRB 1973)
4,4 (PRB 2014)
3,91 (CIA 2015)
4,4 (PRB 2015)

Jordánsko
7,9 (PRB 1973)
3,5 (PRB 2014)
3,17 (CIA 2015)
3,5 (PRB 2015)

Kuvajt
7,2 (PRB 1973)
2,4 (PRB 2014)
2,48 (CIA 2015)
2,3 (PRB 2015)

Libanon
5,0 (PRB 1973)
1,5 (PRB 2014)
1,73 (CIA 2015)
1,7 (PRB 2015)

Omán
7,3 (PRB 1973)
2,8 (PRB 2014)
2,86 (CIA 2015)
2,9 (PRB 2015)

Katar
6,9 (PRB 1973)
2,1 (PRB 2014)
1,91 (CIA 2015)
2,0 (PRB 2015)

Saudská Arábie
7,3 (PRB 1973)
2,9 (PRB 2014)
2,12 (CIA 2015)
2,9 (PRB 2015)

Spojené emiráty
6,6 (PRB 1973)
1,8 (PRB 2014)
2,35 (CIA 2015)
2,2 (PRB 2015)

Turecko
5,7 (PRB 1973)
2,1 (PRB 2014)
2,05 (CIA 2015)
2,2 (PRB 2015)

Palestina
7,9 (PRB 1973)
4,1 (PRB 2014)
4,1 (PBR 2015)
Palestina – Gáza
4,8 (CIA 2015)
Palestina - Západní břeh
2,76 (CIA 2015)

Izrael
3,8 (PBR 1973)
3,0 (PBR 2014)
2,68 (CIA 2015)
3,3 (PBR 2015)

Věk - medián

Bahrajn 31,6
Irák 21,5
Izrael 29,9
Jordánsko 21,8
Libanon 29,3
Katar 32,6
Kuvajt 30,1
Omán 24,9
Jemen 18,6
Palestina (Západní břeh) 22,4
Palestina (Gáza) 18,2
Saudská Arábie 26,4
Turecko 29,6
Spojené Emiráty 30,3

všichni jsem byli vychováváni v časech, kdy se strašilo populační bombou. Ta se nekoná, ale mnoho lidí si to pořád neuvědomuje.

Evropská unie - 1,6 dítěte na ženu
Evropa s Ruskem - 1,4 dítěte na ženu
Nový Svět - 2,0 dítěte na ženu
Asie - 2,2 dítete na ženu s Čínou (2,4 bez Číny)

Svět jako celek 2,4 - 2,5 (podle toho, kdo falšuje statistiky) - nahoru to táhne Afrika, ale i tam se populační nárust zpomaluje.

Taky jsem žila v zajetí bludu o populační explozi. Tahle čísla jsou ale přesvědčivá a člověk si říká, čím to jen může být, že růst populace stagnuje. To jsou záhady!

závisí na dvou faktorech:
a) kolik dětí se rodí
b) kolik dětí přežívá do dospělosti

Současný dominantní civilizační model vede k tomu, že v první fázi bohatnutí společnosti vede ke snížení kojenecké a dětské úmrtnosti, v druhé, že se rodí méně dětí. V třetím světě ta druhá fáze nastává později než v Evropě.