Fosilní energetika jako motor násilí, válek a migrace
Milan SmržHlavní příčiny masivní migrace jsou dvě, ačkoli spolu úzce souvisejí. První z nich je obchodování s ropou, druhou pak, i v důsledku jejího spalování, rozvrácené klima.
J. D. Rockefeller nazývá ropu ďáblovými slzami. Není důvodu o tom pochybovat. Ropa jako nejvíce využívaný primární zdroj energie přitahovala vždy mocenské zájmy. Mapa výskytu velkých ropných, ale i dalších fosilních zásob se kryje s mapami válečných konfliktů, občanských válek a porušování práv domorodého obyvatelstva.
Války o energii byly na denním pořádku od starověkých válek za účelem získávání otroků, přes německo-francouzské války o Alsasko a nacistickou expanzi k ropným polím v Baku, až po stálou americkou přítomnost v Zálivu.
Ropa je krví této civilizace a bude cirkulovat světem tak dlouho, dokud nebude nahrazena lepším zdrojem.
Mnoho lidí v Evropě i u nás bylo na jaře a v létě šokováno stále sílícím a dosud trvajícím proudem uprchlíků směřujících do severních bohatých zemí. Zdánlivě nepochopitelná situace byla ale vyvolána špatnou, či lépe řečeno neexistující jednotnou imigrační politikou Evropské Unie jako celku i jednotlivých států. Chaos, živelnost a zájmy některých skupin (včetně převaděčů) začaly politice EU diktovat směr. Jaké jsou však primární příčiny migrace?
Exodus ze Sýrie, k němuž se přidávají kohorty dalších migrantů, má dvě hlavní příčiny. Tou první je teror vyvolaný Islámským státem. Základní podporou expanze Islámského státu jsou prostředky a příjmy, které získává z obsazených území. Jistý mu poskytují i banky v dobytých městech, loupeží i majetek jinověrců i bezvěrců.
To ovšem představuje v určitém místě pravděpodobně jen jednorázový příjem. Mezi trvalé příjmy, vedle různých islámských poplatků pro jinověrce, totiž patří především příjem z prodeje ropy a plynu z území, které Islámský stát kontroluje.
Za tyto prostředky kupuje Islámský stát zbraně a platí své vojáky - za peníze z energie, kterou prodává rovněž bohatému severu. Zbraně, vojáky i celou organizační strukturu Islámského státu platíme my všichni, když projíždíme benzín získávaný z ropy a vytápíme domy fosilními palivy.
Příjmy Islámského státu na přelomu minulého a tohoto roku byly publikovány: příjmy z ropy tvoří téměř třetinu. Na straně výdajů na platy bojovníků, opěrné body a morální policii téměř uvádí Islámský stát tři čtvrtiny veškerých výdajů, zatím co na humanitární pomoc jde necelých šest procent.
Rozvrácené klima
Dalším aspektem migrační vlny je změna klimatu vyvolaná nárůstem obsahu skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv. Klimatická změna je důsledkem desetiletí neutuchající obsedantní pyromanické touhy nalézt všechny ložiska fosilních energetických surovin, vytěžit je a co nejrychleji pak spálit. A to i přesto, když následky tohoto procesu jsou desetiletí známé.
Takové počínání s sebou přináší množství problémů, především stále rychleji postupující sucho v kombinaci s přívalovými dešti. Následky můžeme dnes jen stěží odhadovat, a budou akcelerované stále se prohlubující závislost na fosilních zdrojích. (Ta je v těchto letech daná hlavně výstavbou centralizovaných fosilně jaderných energetických zdrojů v rozvíjejících se velikých ekonomikách, především v Indii a Číně.)
Právě Sýrie je jednou z mimořádně postižených zemí. Změna klimatu postihla nejprve farmáře. Těm se za minulých podmínek vedlo relativně dobře, ale s postupujícím suchem začali opouštět své farmy a stěhovat se do měst. Protirežimní protesty vypukly poprvé v roce 2011 a šířily se právě ve městech nejhůře postižených suchem: nejprve v Daraa, pak se sucho začalo šířit na sever do Damašku, Aleppa, al-Hasakah a al-Qamishli.
Současný chaos byl již před dvanácti lety předpovězen studií Pentagonu pod názvem „Náhlá změna klimatu a její důsledky pro bezpečnost Spojených států“. http://www.climate.org/PDF/clim_change_scenario.pdf Zpráva obsahuje varování před snížením dostupnosti životně důležitých zdrojů jako vody či zemědělské produkce, zvýšení hladiny moří a podobně.
Téměř půl miliardy lidí žije v suchých, subtropických a často přelidněných a ekonomicky chudých regionech. Klimatická změna a její následky představují těžké ohrožení pro ekologickou a politickou stabilitu. Neschopnost uzavření mezinárodních dohod o rázných opatřeních je v příkrém rozporu se zájmy na mírovém a udržitelném světě pro majoritní část celosvětové veřejnosti.
Indie vystavěla na hranici s Bangladéší čtyři tisíce kilometrů dlouhý hraniční plot, který má podle vládní verze bránit přístupu teroristů a pašování, zřetelný je ale i motiv obavy z budoucí migrace obrovského množství lidí. Lze očekávat, že nadcházející záplavy zvýší mořské hladiny. Bangladéš je „groud zero“ - jeden metr navíc by znamenal zaplavení jedné pětiny území.
Náš zcela zbytečně rozmařilý způsob života nás přivedl do mimořádně svízelné situace. Blahobyt nám padl na hlavu. I ve střední Evropě již můžeme pozorovat následky dlouhotrvajícího sucha prokládaného intenzivními srážkami. Uplynulé léto se pravděpodobně stalo předělem: další statisíce a miliony klimatických uprchlíků budou následovat.
Pakliže bychom chtěli účinně zamezit imigraci stále rostoucího počtu osob z oblastí Afriky a především blízkého východu, měli bychom dát na letitá varování nerůznějších ekologických institucí i nevládních organizací, které již léta varují před následky klimatické změny. Těm je ale často připínána nálepka ekoteroristů nebo nevědomých hlupáků.
Když bychom přestali kupovat ropu z arabských zemí, prostě proto, že bychom ji už nepotřebovali, zdroje na válčení by vyschly. Jistě se tak nemůže stát ze dne na den. Ale můžeme následovat třeba Norsko i další země EU, které finančně podporují koupi elektromobilů a svou spotřebu energie pokrývat především z domácích obnovitelných zdrojů.
Nejsilnější z mnoha válčících uskupení v Syrii jsou pořád ještě Asádovy milice a armáda a ti také zabíjejí nejvíc lidí. Asád také se změnou demografického složení obyvatelstva cíleně kalkuluje a emigraci podporuje. Roli tam hraje náboženská afiliace: Asádův režim se opírá o náboženské menšiny , Islámský stát se snaží získat na svou stranu sunnitskou většinu. Sunnity naopak na území, která ovládá, láká.
Sucho jde samozřejmě ruku v ruce s růstem populace a se změnou způsobu života.
S ropou budeme muset skončit tak jako tak. To že za to někdo zaplatí více a jiný méně, je pravděpodobné. Když to ale neuděláme, tak budeme všichni platit cenu nejvyšší a celá civilizace se ocitne v troskách. Tady žádná relativizace neplatí. Jediným možným způsobem je vzájemná domluva, vždy lze nalézt přijatelné řešení.
Nesouhlasím ale s tím, že růst populace je přednostní příčinou devastace. Když se poohlédneme po biologických cyklech v přírodě uvidíme například, že hmotnost všech mravenců na Zemi je asi 4 krát větší než hmotnost všech lidských těl. Mravenci ale žijí v biocenóze se svým okolím, kdežto my se snažíme svět přetořit podle svých představ.
Kdybychom postavili svět na udržitelných, dobře promyšlených technologiích a metodách, tak bychom jimi sucho nezapříčinili.
Problém přechodu k obnovitelným zdrojům vidím v ekonomických zájmech firem spojených s fosilními palivy. Jejich majitelé si myslí, že jich se změny nedotknou. Stejně tak obyvatelé některých zemí, mezi které bohužel patříme. A je otázka, kdo dnes rozhoduje, jestli volení politici, nebo zákulisní zájmové skupiny.
Logické by bylo použít ekonomické nástroje, zdanit fosilní paliva a vůbec z ekologického hlediska problematické zdroje a výnosy použít pro podporu zdrojů udržitelných. Ale dokud nezačne téct do bot většině, je těžké to prosadit.
Domnívám se tedy, že naše republika by se měla připojit k rozumným dohodám, které vzniknou ve světovém měřítku, není však třeba, aby šla příkladem, podobně jako není zapotřebí, aby elektrickou energii masivně vyvážela. Cestou ke snížení emisí je především šetření energiemi a vhodně nastavený nástroj v podobě systému daní a povolenek. Snížení výroby zbytného a nekvalitního zboží (s krátkou životností) by bylo rovněž podstatným přínosem. Potřebné bude též přehodnocení dalších a dalších velkých investic do dálnic a přiměřená regulace individuální dopravy.
Nemyslím, že je vhodné vkládat ohromné prostředky do masívního předčasného přechodu k trvale udržitelným zdrojům výroby elektrické energie. Větrné elektrárny vnímám v našich podmínkách jako zbytečnou glajchšaltaci krajiny (opěvované národní hymnou), stojí o ně především ocelářská a investorská lobby. Budou-li se stavět, pak vždy proti vůli ekonomicky nepodchycených místních obyvatel a ke zklamání občas příchozích a milovníků naší desetimilionové trvale udržitelně krásné vlasti, pro někoho však jen velké stavební parcely.
7 a vice dětí - 25 zemí
6 dětí - 17 zemí
5 dětí - 4 země
4 děti - 0 zemí
3 a méně dětí - 0 zemí
1975-80
7 a vice dětí - 19 zemí
6 dětí - 10 zemí
5 dětí - 11 zemí
4 děti - 5 zemí
3 děti - 1 země
2 a méně dětí - 0 zemí
1980-85
7 a vice dětí - 12 zemí
6 dětí - 15 zemí
5 dětí - 6 zemí
4 děti - 9 zemí
3 děti - 4 země
2 a méně dětí - 0 zemí
1995-2000
7 a vice dětí - 4 země
6 dětí - 8 zemí
5 dětí - 8 zemí
4 děti - 3 země
3 děti - 11 zemí
2 a méně dětí - 12 zemí
2008
7 a vice dětí - 1 země
6 dětí - 7 zemí
5 dětí - 3 země
4 děti - 8 zemí
3 děti - 6 zemí
2 a méně dětí - 21 zemí
Mimochodem, i v zemi tak vyspělé jako je Izrael, je spousta problémů, nejednou na DR komentovaných, důsledkem jakési soutěže národů v růstu populace. Mám velké pochopení pro národ, který byl vícenásobně decimován za 2. světové války i pro jeho záměr nabízet zemi(čku) zvanou svatá za domov pro všechny Židy, kteří tu chtějí žít. Nic to však nemění na faktu, že i vyspělou zemi lze uvrhnout do krize spočívající v přelidnění.
Je to asi o úhlu pohledu. Je nás sice "jen" 10 milionů, to odpovídá velikosti čínského velkoměsta. Jeho obyvatelé by také mohli říci, že je jich "jen" 10 milionů a neovlivňují tolik světové klima, takže budou dál topit uhlím...
Maroko
6,7 (PRB 1970)
2,6 (PRB 2014)
2,13 (CIA 2015)
2,5 (PRB 2015)
Alžír
7,6 (PRB 1970)
2,9 (PRB 2014)
2,78 (CIA 2015)
3,0 (PRB 2015)
Tunis
6,4 (PRB 1970)
2,2 (PRB 2014)
1,99 (CIA 2015)
2,1 (PRB 2015)
Libye
7,9 (PRB 1970)
2,4 (PRB 2014)
2,05 (CIA 2015)
2,4 (PRB 2015)
Egypt
5,9 (PRB 1970)
3,5 (PRB 2014)
2,83 (CIA 2015)
3,5 (PRB 2015)
Somálsko
7,2 (PRB 1970)
6,6 (PRB 2014)
5,99 (CIA 2015)
6,6 (PRB 2015)
Džibuti
7,9 (PRB 1970)
3,4 (PRB 2014)
2,05 (CIA 2015)
3,4 (PRB 2015)
Stárnutí společnosti
Věk medián (CIA 2014)
Svět 29,7
Česká republika 40,9
Maroko 28,1
Alžír 31,6
Tunis 31,4
Libye 27,5
Egypt 25,1
Somálsko 17,7
Džibuti 22,8
Poznámka
Alžír se v minulosti udával pod reprodukcí
6,5 (PRB 1973)
2,1 (PRB 2014)
1,78 (CIA 2015)
2,1 (PRB 2015)
Irák
7,4 (PRB 1973)
4,1 (PRB 2014)
4,12 (CIA 2015)
4,2 (PRB 2015)
Jemen
7,5 (PRB 1973)
4,4 (PRB 2014)
3,91 (CIA 2015)
4,4 (PRB 2015)
Jordánsko
7,9 (PRB 1973)
3,5 (PRB 2014)
3,17 (CIA 2015)
3,5 (PRB 2015)
Kuvajt
7,2 (PRB 1973)
2,4 (PRB 2014)
2,48 (CIA 2015)
2,3 (PRB 2015)
Libanon
5,0 (PRB 1973)
1,5 (PRB 2014)
1,73 (CIA 2015)
1,7 (PRB 2015)
Omán
7,3 (PRB 1973)
2,8 (PRB 2014)
2,86 (CIA 2015)
2,9 (PRB 2015)
Katar
6,9 (PRB 1973)
2,1 (PRB 2014)
1,91 (CIA 2015)
2,0 (PRB 2015)
Saudská Arábie
7,3 (PRB 1973)
2,9 (PRB 2014)
2,12 (CIA 2015)
2,9 (PRB 2015)
Spojené emiráty
6,6 (PRB 1973)
1,8 (PRB 2014)
2,35 (CIA 2015)
2,2 (PRB 2015)
Turecko
5,7 (PRB 1973)
2,1 (PRB 2014)
2,05 (CIA 2015)
2,2 (PRB 2015)
Palestina
7,9 (PRB 1973)
4,1 (PRB 2014)
4,1 (PBR 2015)
Palestina – Gáza
4,8 (CIA 2015)
Palestina - Západní břeh
2,76 (CIA 2015)
Izrael
3,8 (PBR 1973)
3,0 (PBR 2014)
2,68 (CIA 2015)
3,3 (PBR 2015)
Věk - medián
Bahrajn 31,6
Irák 21,5
Izrael 29,9
Jordánsko 21,8
Libanon 29,3
Katar 32,6
Kuvajt 30,1
Omán 24,9
Jemen 18,6
Palestina (Západní břeh) 22,4
Palestina (Gáza) 18,2
Saudská Arábie 26,4
Turecko 29,6
Spojené Emiráty 30,3
Evropská unie - 1,6 dítěte na ženu
Evropa s Ruskem - 1,4 dítěte na ženu
Nový Svět - 2,0 dítěte na ženu
Asie - 2,2 dítete na ženu s Čínou (2,4 bez Číny)
Svět jako celek 2,4 - 2,5 (podle toho, kdo falšuje statistiky) - nahoru to táhne Afrika, ale i tam se populační nárust zpomaluje.
a) kolik dětí se rodí
b) kolik dětí přežívá do dospělosti
Současný dominantní civilizační model vede k tomu, že v první fázi bohatnutí společnosti vede ke snížení kojenecké a dětské úmrtnosti, v druhé, že se rodí méně dětí. V třetím světě ta druhá fáze nastává později než v Evropě.
Mimořádně mladé populace s velmi nízkou úmrtností i při snížené porodnosti nadále velmi silně (v absolutních číslech) rostou. Z čísel výše dokonce vyplývá, že právě v zemích krajně nestabilních, tj. v Egyptě, Iráku, Jemenu a Somálsku je porodnost dosud vysoká.
Myslím, že i z historie je zřejmé, že (vždy relativní) přelidnění vyvolávalo krize a války. (Psal jsem výše o případech Velikonočního ostrova či Rwandy.) A spolehlivě vyvolá ještě jeden efekt, který nás právem zajímá - exodus.
Proč se vůbec obáváme klimatické změny? Kvůli ledním medvědům? Soudím, že nikoliv. Bojíme se právem, že hustě osídlené země se stanou relativně přelidněnými a že začne nové stěhování národů. Chceme je a jsme na ně připraveni?
Podíváme-li se do oblastí, kde prosperovaly dávné civilizace, najdeme skoro vždy zemi změněnou, odlesněnou, vyprahlou, neúrodnou. A to v mnoha případech po kolapsu dostala řadu set let na částečnou obnovu. Ještě před nástupem globálního oteplení však archeologové vykopávali pozůstatky skvělých měst v pouštích a polopouštích.
Myslíme si, že se naše civilizace poučila a neničí svou vlastní základnu? Ničí ji dále, nově v planetárním měřítku. Můžeme sebekriticky vinit náš "vyspělý" západní svět z nestřídmosti a sobectví. Je jistě pěkné a správné začít u "sebe". Jsou to však některé země bývalého Třetího světa, kde hrozí kolaps. Bylo by extrémní myslet si, že za každý takový případ jsme vini my.