Otevřený dopis Michaele Marksové
Alena ZemančíkováZveřejňujeme otevřený dopis Aleny Zemančíkové k rukám ministryně práce a sociálních věcí Michaele Marksové. Motivován je nepochopitelným rozsudkem v kauze dvou aktivistů.
Ráda bych vás, vážená paní ministryně, tímto dopisem upozornila na rozsudek, který padl v širší souvislosti s vaší agendou a který považuji za nehorázný.
Dva muži, kteří na začátku července posprejovali chodník před Poslaneckou sněmovnou, aby upozornili na smrt muže, který spáchal sebevraždu v souvislosti s nevyplacením doplatku na bydlení, byli odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výši několika měsíců. O rozsudku rozhodla samosoudkyně.
Dva muži, kteří v rámci demonstrace před Poslaneckou sněmovnou manifestovali zoufalství člověka, který neví, jak si udržet střechu nad hlavou, se nedopustili žádného násilí a podle zdravého rozumu ani žádného „poškození cizí věci“, jak samosoudkyně čin kvalifikovala.
Nevím, kdo ti muži jsou, neznám je, ale dovedu si docela dobře představit, že kdyby měli příležitost přečíst si rozhovor s historičkou umění Milenou Bartlovou v posledním číle Nového prostoru, věděli by, že jakmile svůj čin prohlásí za umělecké dílo, dostane všechno úplně jiný kontext, čin bude posuzován optikou svobody projevu a všechno se okamžitě stane mnohem složitějším pro rozhodování.
Ale v souvislosti s tím, co možná aktivisty /kdo ví, jaký byl jejich motiv?/ inspirovalo k jejich činu, jsem v té době napsal článek, který se mi odhodlali zveřejnit pouze v Nové republice. Možná bude stát za to, když jej zde, ve svém příspěvku zveřejním:" Cui bono?
Den 7.7.15 deník Referendum a 8.7.15 deník Právo na titulní straně jako zprávu dne uveřejnili informaci o sebevraždě muže, dlouhodobě ubytovaného na jakési nejmenované ubytovně v Ostravě-Mariánských Horách. Spáchal prý sebevraždu, protože mu nepřišly včas dávky nouze. Deník Referendum přímo obviňuje za jeho smrt tvůrce a schvalovatele novely zákona o hmotné nouzi, Právo tak činí mezi řádky.
Oba deníky vychází jen z neověřitelné výpovědi jakési vrátné, která hovoří o tom, že muž prý byl rozrušen tím, že mu dávky nepřišly a tak se domníval, že mu nebyl udělen souhlas obce. Ráno mu nepřišly dávky a tak vrátná ví, že proto v panice, ve 21 hodin, vyskočil z okna ubytovny? Kupodivu mu přes jeho rozrušení neposkytla pomoc, nezavolala k němu lékaře.
Jsou dvě možnosti, jak se k této chatrné konstrukci postavit. První je uvěřit ji. Pokud je tedy tato zpráva pravdivá, je třeba najít viníka. Je jím bohužel stát. Jeho zákonodárci, kteří v roce 2006 přijali zákon o hmotné nouzi. Zákon, jimž udělali ze sociálně slabých nevolníky ubytovatelů. Protože ubytovatelé je mají plně v područí. Využili stoprocentně jejich slabé vůle, jejich neschopnosti orientovat se v současném světě. Vše za ně vyřizují, oddělili je od reality. Logicky, protože nepotřebují aby tito lidé byli samostatní, aby si sehnali práci a vymanili se z jejich byznysu. Tito pak uvěří i tomu, že když obce nedají souhlas k ubytovaní na jejich ubytovnách, je načase skákat z oken. Zájem ubytovatelů je diametrálně odlišný od zájmu státu a sociálně slabých. Přesto oni jednoznačně vítězí, což ovšem málokoho z veřejnosti znepokojuje.
Druhá možnost je, že sebevražda muže nemá nic společného s novelou zákona o hmotné nouzi. Nasvědčuje tomu skutečnost, že i když se stala už 25. června, na veřejnosti se objevila až 7. respektive 8. července. A to zrovna v čase, kdy se má projednávat zmíněná novela zákona. Nic lepšího si ubytovatelé nemohou přát. Perfektně načasovaný timing. Vždyť kdo ze zákonodárců by chtěl být netvor, kvůli němuž skáčou lidé z okna? A navíc se na tapetu dostali ti, kteří si dovolili ohrozit zisky ubytovatelů. Zkrátka, je na stole varianta, že ubytovatelé zneužili sebevraždu onoho muže pro posílení svého byznysu. Nic nového pod sluncem.
Toto podezření, které musí mít každý jen trochu investigativní novinář, však kupodivu oba autoři článků nepojali. Škoda. Třeba ale jednou pochopí, že pokud se chtějí dostat pravdě na kloub, musí si vždy jako první položit otázku: V čí prospěch se věc udála? Kdo z ní těží? V tomto případě to není ani stát, ani sociálně slabí."
A tak dojde i k tomu, že instituce represivní moci státu zastupují i ustrašené, nervózně zbrklé občanky .......... bych se nerad domníval.