V Praze protestovali lidé proti novele zákona o hmotné nouzi. Chtěli upozornit na možné důsledky v podobě ztráty bydlení jednotlivců i rodin žijících na ubytovnách. Místo škrtů žádali dokončení zákona o sociálním bydlení.
Desítky lidí se během úterního odpoledne sešly před Ministerstvem práce a sociálních věcí. Platforma pro sociální bydlení zde chtěla připomenout nebezpečí, kterým čelí lidé z ubytoven. Velká část z nich je totiž opět ohrožena bezdomovectvím.
Plánovaná novela zákona o hmotné nouzi sníží doplatek na bydlení o dvaadvacet procent. Nájem budou muset dotyční doplácet ze svého a citelně jim tedy ubude financí na jídlo a další základní potřeby. Rozpočet rodiny se dvěma dětmi, která je nucena žít na některé z pražských ubytoven, se tak zmenší až o 4 108 korun měsíčně. Odpůrci novely upozorňují, že hrozí podvýživa dětí, jejich odebírání do dětských domovů nebo ztráta bydlení.
Byl jsem ve čtvrtek na jednání komise předsednictva Svazu měst a obcí ohledně politiky sociálního začleňování. Údaje, které tam předkládali starostové, se diametrálně lišily od toho, co tvrdí oni byznysmeni s chudobou. Senátor Vícha, starosta Bohumína, tam popisoval situaci, která vznikla po schválení kýžené novely, kde se konečně města a obce mohou vyjádřit k souhlasu s vyplácením dávek hmotné nouze. Díky této novele se podařilo přestěhovat okolo 70 lidí z ubytoven do městských bytů. Po sporném stanovisku MV se tito lidé opět vrátili na ubytovny. Logicky. Na ubytovnách nemusí nic. Nemusí přijmout povinnosti běžného občana a vzít svůj život do vlastních rukou. Mají tam určitý komfort - nemusí prát, uklízet, vyřizovat si sami věci ohledně nájmu, platby energií a podobně, prostě se o nic starat. Někteří "ubytovatelé" je dokonce na ubytovny lákají na jakési bonusy. Bodejť ne! Při přemrštěných cenách za nájem se jim takové investice bleskově vrátí. Že tak upadají do nevolnictví "ubytovatele", že jsou jako lidé paralyzováni, sociálně slabé netrápí. Jejich vůle po změně je silně utlumená. Proč by se měli o něco starat, když nemusí. Stát je samostatnému chování odnaučil.Takže máme plné ubytovny a prázdné obecní byty. A když se objeví snaha o to, udělat z nich zase lidi, spolehlivě se objeví ti, kteří na nich parazitují, aby kryti velkohubými prohlášeními tuto snahu zvrátili.
Není vina šmejdů s bydlením na ubytovnách a "neziskovek, že se chovají tržně. Je vina státu, že jim asociální chování bohatě honoruje. A je vina těch, kteří se považují za levicové aktivisty, že jejich asociální chování podporují. Normálně uvažující člověk totiž nedá jen na řeči, i když se tyto krásnými řečmi o boji proti chudobě jen hemží.