V Praze protestovali lidé proti novele zákona o hmotné nouzi. Chtěli upozornit na možné důsledky v podobě ztráty bydlení jednotlivců i rodin žijících na ubytovnách. Místo škrtů žádali dokončení zákona o sociálním bydlení.
Desítky lidí se během úterního odpoledne sešly před Ministerstvem práce a sociálních věcí. Platforma pro sociální bydlení zde chtěla připomenout nebezpečí, kterým čelí lidé z ubytoven. Velká část z nich je totiž opět ohrožena bezdomovectvím.
Plánovaná novela zákona o hmotné nouzi sníží doplatek na bydlení o dvaadvacet procent. Nájem budou muset dotyční doplácet ze svého a citelně jim tedy ubude financí na jídlo a další základní potřeby. Rozpočet rodiny se dvěma dětmi, která je nucena žít na některé z pražských ubytoven, se tak zmenší až o 4 108 korun měsíčně. Odpůrci novely upozorňují, že hrozí podvýživa dětí, jejich odebírání do dětských domovů nebo ztráta bydlení.
Tvůrci novely argumentují tím, že snížení doplatku způsobí i zmenšení cen nájmů a sociální výpomoc tak neskončí u majitelů ubytoven. Ovšem podle kritiků novely ani předchozí škrty nevedly k žádnému podobnému zlepšení.
Zákon zároveň počítá i s tak zvaným „motivačním plánem“. Lidé z ubytoven musí ve spolupráci se sociálním pracovníkem a Úřadem práce vytvořit osobní strategii, jak zlepšit svou situaci. Na ní bude záviset předání doplatku na bydlení. Kritici upozorňují, že se jedná o zbytečný a nesmyslný krok: tito obyvatelé nepotřebují větší motivaci, protože jsou motivováni svou každodenní tristní situací.
Devadesát procent z nich si hledá jiné přístřeší, ale drtivá většina je nezíská z ekonomických důvodů, nebo z důvodů diskriminace. Podle výzkumů si až 89 procent dospělých občanů nepřeje bydlet v blízkosti Romů.
Demonstrující se proto již ráno zabalili do spacáků a uložili se přímo na schody ministerstva, aby před očima úředníků zhmotnili možné nebezpečí, které čeká na ty nejchudší. Během dne pak uspořádali tiskovou konferenci, koncerty kapel Funky Brothers, Kopec šišek a Oioipiratoii, vystoupil básník Aphronek a po setmění na plátno opřené o stěnu ministerstva organizátoři promítli v předpremiéře dokumentární film Ubytovny od Tomáše Kratochvíla a Ivany Čonkové. K protestu se připojila i Akční skupina s lidmi bez domova z Ostravy a polévku připravily Kuchařky bez domova.
Během dne se protestujícím nepodařilo domluvit dialog s ministryní Michaelou Marksovou ani s některým z náměstků. Organizátoři nad tím vyjádřili lítost, neboť protest nebyl podle nich namířen osobně, ale věcně: je třeba spolupracovat na odstranění devastujících bodů novely a zároveň rychle a pečlivě připravit zákon o sociálním bydlení. Cílem není souboj, ale společný postup proti pasti chudoby.
Byl jsem ve čtvrtek na jednání komise předsednictva Svazu měst a obcí ohledně politiky sociálního začleňování. Údaje, které tam předkládali starostové, se diametrálně lišily od toho, co tvrdí oni byznysmeni s chudobou. Senátor Vícha, starosta Bohumína, tam popisoval situaci, která vznikla po schválení kýžené novely, kde se konečně města a obce mohou vyjádřit k souhlasu s vyplácením dávek hmotné nouze. Díky této novele se podařilo přestěhovat okolo 70 lidí z ubytoven do městských bytů. Po sporném stanovisku MV se tito lidé opět vrátili na ubytovny. Logicky. Na ubytovnách nemusí nic. Nemusí přijmout povinnosti běžného občana a vzít svůj život do vlastních rukou. Mají tam určitý komfort - nemusí prát, uklízet, vyřizovat si sami věci ohledně nájmu, platby energií a podobně, prostě se o nic starat. Někteří "ubytovatelé" je dokonce na ubytovny lákají na jakési bonusy. Bodejť ne! Při přemrštěných cenách za nájem se jim takové investice bleskově vrátí. Že tak upadají do nevolnictví "ubytovatele", že jsou jako lidé paralyzováni, sociálně slabé netrápí. Jejich vůle po změně je silně utlumená. Proč by se měli o něco starat, když nemusí. Stát je samostatnému chování odnaučil.Takže máme plné ubytovny a prázdné obecní byty. A když se objeví snaha o to, udělat z nich zase lidi, spolehlivě se objeví ti, kteří na nich parazitují, aby kryti velkohubými prohlášeními tuto snahu zvrátili.
Není vina šmejdů s bydlením na ubytovnách a "neziskovek, že se chovají tržně. Je vina státu, že jim asociální chování bohatě honoruje. A je vina těch, kteří se považují za levicové aktivisty, že jejich asociální chování podporují. Normálně uvažující člověk totiž nedá jen na řeči, i když se tyto krásnými řečmi o boji proti chudobě jen hemží.