S peticemi si nevystačíme

Lukáš Jelínek

Veřejnost zaplavila řada petic z různě smýšlejících táborů. Jejich záměry se různí, některé jsou populistickou snahou o nahnědlé hlasy, jiné chtějí naopak společnost sjednocovat. Žádna petice však sama o sobě svého cíle nedosáhne.

Humanitární krize, jíž jsme svědky a jež se Evropy, byť ještě ne zcela České republiky, dotýká, vyvolává různé typy reakcí. Paniku, hysterii, strach, ale i strojené herecké etudy. K nim patří zejména srdceryvné promluvy populistických politiků a nahnědlých aktivistů, kteří cítí příležitost přihřát si ve vroucím kotli veřejného mínění svoji polívčičku. Takový Martin Konvička z ní rovnou ukuchtil roli volebního „superlídra“ Úsvitu — Národní koalice.

Pytel se též roztrhl s různými peticemi a provoláními. Mezi „strážci národa“ vynikla petice Konvičkových antiislamistů a nedávno zazářila i petice, u jejíhož zrodu stál a jíž první podepsal vášnivý kritik Evropské unie, multikulturalismu či politické korektnosti Václav Klaus. Je příznačné, že se skrývá na www.protiimigraci.cz. Mimo jiné odmítá kvóty na přerozdělování uprchlíků, tepe Sobotkovu vládu za její údajnou měkkost a chce po ní, aby „zabezpečila vnitřní bezpečnost a vnější nedotknutelnost hranic našeho státu všemi prostředky, které má k dispozici (včetně využití Policie a Armády ČR)“. Prezident Miloš Zeman souhlasí, premiér Bohuslav Sobotka s ministrem vnitra Milanem Chovancem Klause zkritizovali, dokonce i slova o populismu padla.

Klaus si docela naběhl, když vyzval k „dodržování právního řádu naší země“. On, symbol polistopadového úprku ekonomů před právníky a autor novoroční amnestie 2013, která opardonovala řadu vejlupků, co si za pravicových vlád pletli státní a soukromou kapsu. Klaus ale vždy zůstane Klausem. Potřebuje být viděn a slyšen. No, a poněvadž boj proti teorii globálního oteplování by letos o prázdninách příliš populární nebyl, našel si jiné výživné téma.

×