Základní hodnoty ve výchově a vzdělávání

Petr Chaluš

Jak dneska projít vzdělávacím systémem? Stačí se dobře narodit, nebo chytře nasbírat certifikáty, ideálně pak obojí. Skutečná vzdělanost však vyžaduje komplexnější cestu.

Pokud máte štěstí, projdete vzdělávacím systémem od mateřské školky až k doktorátům na vysoké škole, jenže i tak stále nebudete rozumět sobě ani světu kolem sebe. Pokud máte štěstí, vyrostete v rodině s oběma rodiči, prarodiči, sourozenci a dalšími příbuznými, kteří vám předají do života všechno, co sami umějí, a stejně vám to nebude stačit ke štěstí ani naplnění. Vaše výchova a vzdělávání vám nedaly základní věci, pevnou půdu pod nohama, nedozvěděli jste se, jak přežít v divokém a složitém světě, ve kterém soutěží každý s každým, a zároveň dokázat být obklopen láskou a přáteli, nepřiblížily vás k pochopení smyslu všeho zrození a smrti.

Tento odstavec není úvodem k přihlášce do nějaké náboženské sekty, je úvodem k prvotním otázkám, které přehlížíme. Bez odpovědí na ně svou prací a budováním vzdělávacích systémů za obrovské peníze často pácháme úplné nesmysly, pohybujeme se po mapě vzdělávání jako slepí.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
JP
Josef Poláček, Důchodce
August 3, 2015 v 14.16
Certifikace
Svého času jeden japonský zenový mistr (neutkvělo mi bohužel v paměti jeho jméno), poté co objevil svou vlastní cestu k věčným pravdám, veřejně roztrhal potvrzení od svého vlastního zenového mistra o tom, že "dosáhl osvícení".

A vyhlásil, že cestu k pravým duchovním pravdám nelze doložit a osvědčit žádnými formálními certifikáty, nýbrž že je nutno ji osvědčovat a obnovovat každý den znovu, reálnou duchovní činností.
MP
Martin Profant
August 3, 2015 v 17.15
Petrovi Chalušovi
Ona ale "základní hodnota vzdělání a výchovy" nemůže být jen pro Vás. Musí být pro "nás", přičemž to " my" je tomto případě historicky vzniklé kulturní společenství lidí, kteří se opakovaně rozhodují být spolu (z hlediska vzdělání je naštěstí poměrně jedno, jestli to společneství chápeme jako "český národ" anebo "evropské společenství, kulturně to splývá). Takové "my" je ovšem i v nejlepším případě konstitučně pomalé a opatrně vyjednává kompromisy. "Já" se už pro ten rozdíl rytmu nemůže nikdy bezprostředně identifikovat s "my", proces vzdělání je proto vždycky proces odcizení.
Abych byl konkrétní, právě vzdělání ve mně -- přes individuální problémy s dysgrafií a dyslexií -- vyvolává pocit znechucení, když čtu opakovaně " budhismus" místo "buddhismus" či když čtu: "...bohatou evropskou filozofickou tradici odsunulo mimo priority." Nemám přitom důvod, vždyť i z toho zvláštního nakupení slov rozumím, co chtěl autor říct. Jenomže jazyk, právě tak jako vzdělání, nedokáže dlouhodobě fungovat bez konzervativně zachovávaných, často zbytných či přežilých konvencí.
, psycholog
August 3, 2015 v 21.52
Mně také vyvolává pocit znechucení, když čtu:
pleonasmus "mateřské školky", místo abych správně četl "mateřské školy".

Každopádně je třeba pojmenovat to, že mrazivý vítr přišel do našeho školství ze Západu, angloamerický systém nám produkuje absolventy masových vysokoškolských oborů, kteří znají všechno, ale neumí nic. Možná si však tím připravujeme budoucí revoluční generaci, až budou silné ročníky dnešních školáků na vysoké nebo krátce po ní. Jen se obávám, zda vyhrabou z prachu to, na čem se dá stavět.