I muži mají své dny.

Královský pivovar Krušovice — sponzor pořadu.

Nějaký muž s liščím ocasem (v devadesátých letech byl Zmikund v plenkách).

Bernard s čistou hlavou.

Kozel na Letišti Václava Havla.

„Takto vypadá průměrná Češka“ na billboardech v Londýně.

Jägermeister — kvalita sbližuje.

Líní cajzli se zdekovali do Práglu.

Ten spot od Renče.

Když na DVTV nedávno promluvil Jindřich Vobořil, ředitel Odboru protidrogové politiky na Úřadu vlády ČR, ohledně prvenství české mládeže v konzumaci alkoholu a jeho příčinách, zajásala jsem: Hurá, bude nastolena diskuze a problém se půjde řešit!

V rozhovoru na DVTV, který vedla Daniela Drtinová, padlo několik důvodů, proč má tolik českých mladistvých brzkou zkušenost s alkoholem, nicméně reklama mezi nimi zmíněna nebyla. Ačkoliv nelze podceňovat další důvody, například vliv rodiny, domnívám se, že o přísnější regulaci reklamy na alkohol by se mělo rozhodně diskutovat.

Na začátku svého příspěvku jsem dala dohromady různé reklamní kampaně jednak propagující alkoholové výrobky, a jednak takové, které se od pití alkoholu snaží odradit. Kdybych měla vypsat všechny reklamy na alkohol, na které si vzpomenu, seznam by byl nekonečný..

Na druhé straně jsem po dlouhém rozpomínání dala dohromady jen kampaň Nemyslíš? Zaplatíš mimo jiné jako výstrahu proti pití alkoholu před řízením auta — videospoty jsem však v životě nikdy neviděla, pouze jsem se o nich dozvěděla zprostředkovaně.

Vezmu-li v úvahu, že už v předškolním věku jsme byli já i moji vrstevníci vystaveni reklamě na alkohol, zatímco s protialkoholními přednáškami jsme se setkali až na střední škole, nelze se divit, že tolik z nás nějaký ten alkohol ochutná i před osmnáctinami, leckdy si mnohem dřív uštědří kocovinu nebo rovnou vypěstuje závislost.

Nejsem a priori proti konzumaci a prodeji alkoholu, myslím si ale, že by mělo jít čistě o záležitost dospělých. Pokud ovšem přijmeme tuto myšlenku, musíme k alkoholu přistupovat stejně jako například ke zbraním nebo pornografii.

↗

Česká republika stojí v čele alkoholismu mladistvých. Hlavními příčinami je minimální regulace produkce a téměř neomezená reklama. Foto drugfreehomes.org

V České republice není reklama na alkohol ve srovnání s reklamou na tabák příliš regulována. Snad za to může právě vztah společnosti k alkoholu (který byl v DVTV ostatně zmíněn). Není-li žalobce, není ani soudce; a alkohol bývá na rozdíl od tabáku považován v české společnosti za menšího strašáka.

Druhým problémem je, že alkoholový průmysl si dosud neprošel velkým marketingovým skandálem, na rozdíl od některých tabákových značek, kvůli kterým musela být přijata přísnější reklamní opatření.

Jenomže alkoholový průmysl nemá důvod být v reklamách agresivní — jak už jsem psala výše, v České republice panuje pro konzumaci alkoholu příznivé klima, a jeho reklamy zároveň tu zároveň čelí jen mírným regulacím.

Otázka je, jak by se tvářila česká společnost, kdyby ty samé prvky, které se vyskytují v reklamách na alkohol, byly použity v reklamách na tabák.

A tak se stává, že návrhy na regulaci alkoholové reklamy se jednou za pár let v parlamentu vynoří a hned zase bez úspěchu zmizí. Za tu dobu už bohužel spousty dětí a nezletilých skončily v nemocnici kvůli otravě alkoholem nebo si jen v lepším případě přivodili nepříjemnou kocovinu.

Nepatří však alkohol, stejně jako třeba zbraň nebo automobil, jen do rukou zodpovědných lidí?