„Co byste řekli, kdyby vám někdo každý rok ukradl z kapsy dva tisíce eur,“ ptá se na jednom ze svých webových bannerů Strana evropských socialistů. A vysvětluje, že každý rok veřejné rozpočty v Evropské unii nedostanou kvůli daňovým podvodům a kvůli vyhýbání se daním bilion eur. To se rovná asi pětadvaceti státním rozpočtům České republiky. A asi dvěma tisícům eur v přepočtu na jednoho občana Evropské unie.

Jistě, jde o odhad či teoretický výpočet. Studie analytiků českého Úřadu vlády ale před rokem hovořila o roční ztrátě kolem tří set miliard korun (více než dva roční rozpočty ministerstva školství nebo tři roční schodky rozpočtu státu) kvůli dividendám, které si zahraniční firmy posílají domů místo toho, aby je investovaly v zemi, kde podnikají — tedy v České republice. Desetinu této sumy odeslaly do zahraničí čtyři největší banky na českém trhu.

Další peníze jistě odcházejí nelegálně. Ministerstvo financí tvrdí, že díky elektronické evidenci tržeb, která má sledovat zejména podnikatele v pohostinství, maloobchodu a službách, získá ročně do rozpočtu navíc asi dvanáct miliard korun.

Můžete říci, že jde o hru s čísly. Ale v případě diskuse o splátkách, které by mělo Řecko posílat zahraničním „věřitelům“ také sledujeme více hru s čísly než skutečné politické vyjednávání.

Není důvod hrozit členské zemi Evropské unie i eurozóny bankrotem kvůli faktuře za tunel Blanka — právě tomu se rovná těch jeden a půl miliardy eur (čtyřicet a půl miliardy korun), které má země zaplatit v úterý.

↗

„Co byste řekli, kdyby vám někdo každý rok ukradl z kapsy dva tisíce eur,“ ptá se na jednom ze svých webových bannerů Strana evropských socialistů. Oficiální foto PES

Debata o dluhu zastiňuje debatu o problémech zjevně závažnějších, než je řecký dluh — daňových únicích, daňovém i mzdovém dumpingu mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie. I debatu o ideální podobě Evropské unie, ve které bychom třeba zjistili, že není potřeba se o řeckém dluhu bavit, protože v rodině se také nebavíme o doplácení rodičů na děti nebo manželů mezi sebou a v České republice se také nebavíme o zjevném doplácení Prahy a Mladé Boleslavi na nepochybně chudší Jesenicko nebo Valašsko.

Pokud hovoříme o politické unii, pak debata o doplácení jednoho na druhého a naopak je nepřípustná. Jediným důsledkem totiž bude rozklížení Unie, jako se s rétorikou doplácení Čechů na Slováky rozpadl před dvaadvaceti lety náš společný stát.

Kdyby vám někdo každý rok ukradl z peněženky nebo z účtu dva měsíční platy, pravděpodobně byste se bránili. Těžko byste to, že jste se nechali okrást, zastírali před partnerkou/partnerem tím, že soused si žije nad poměry. Když jedna z jistých věcí, které víme, je, že soused není ten, kdo vás okradl. A že když zkrachuje, jistě to poškodí i vás. Třeba jen proto, že má na zahradě pár tisíc uprchlíků, o které se za nás stará.

Česká republika má státní dluh něco přes jeden a půl bilionu korun, tedy asi jednu pětadvacetinu toho, co se ročně v Evropské unii nezaplatí na daních. Celý řecký státní dluh se rovná asi třetině částky, o kterou se ročně necháváme okrádat defraudanty často sídlícími kdesi v daňových rájích.