Rasa, kterou se necítila být

Ivana Recmanová

Případ „falešné Afroameričanky“ Rachel Dolezal vyvolává kontroverze. Ukazuje na rozdíl mezi přijetím do privilegovanějšího a méně privilegovaného etnika. Debata o postavení Afroameričanů v USA ani zdaleka neskončila.

S několikadenním zpožděním se i do českých zpráv dostal případ Rachel Dolezal, americké doktorky afroamerických studií a poradkyně pro záležitosti etnických menšin ve městě Spokane ve státě Washington, která se prohlašovala za Afroameričanku, ačkoliv oba její rodiče byli běloši s českými, švédskými a indiánskými kořeny.

Odhalení doktorky Dolezal vyvolalo ve Spojených státech amerických i mimo ně velké pozdvižení a rozpoutalo debatu o rase, „bílých“ privilegiích a motivacích doktorky Dolezal vůbec.

Rachel Dolezal má několik černých adoptivních sourozenců. Na bakalářské studium nastoupila na Belhavenskou univerzitu na jihu Spojených států amerických, což je místo s vysokou koncentrací afroamerické populace.

Snad tam začala její identifikace s afroamerickým etnikem. Po bakalářském studiu získala stipendium pro černé studenty na Howardově univerzitě ve Washingtonu, D. C., kde získala postgraduální vzdělání.

Celých deset let se prohlašovala za Afroameričanku, a nebyl důvod jí nevěřit — některé Afroameričany, kteří nebyli její příbuzní, za své příbuzné vydávala, dokonce jednoho svého adoptivního bratra vydávala za svého syna.

Maskování pokročilo dál — nosila účesy stereotypně spjaté s Afroameričany, barvila si vlasy (její přírodní barva vlasů je blond) a zároveň používala silné samoopalovací krémy. Poté se ozvali její praví rodiče (se kterými nebyla mnoho let v kontaktu) a ukázali její bílou „minulost“, kterou se snažila zakrýt.

×