Smrt Nelsona Mandely je mimo jiné také zrcadlem, v němž se zvětšeně odrážejí problémy současných politických institucí. Názorným příkladem je Republikánská strana Spojených států. Stala se — trefně vyjádřeno slovy Juana Colea — stranou „rozhněvaných bílých mužů“. To je mimojiné jeden z důvodů, proč nevyhrává prezidentské volby. V USA je více voliček než voličů, a přičteme-li jejich hlasy ke hlasům Asijců, Hispánců, Afroameričanů, homosexuálů a agnostiků, vidíme přirozenou většinu pro demokraty.

Novodobá Republikánská strana je produktem Nixonovy strategie, jež se opřela o jižanské bílé, když zákon o hlasovacím právu, který konečně poskytl menšinám aspoň právní podklad volebního práva, odvedl Afroameričany k demokratům. V Jižní Karolině nebo Georgii je stále ještě ojedinělé, aby bílí a černí šli do téhož kostela nebo se setkali na shromáždění téže politické strany. Když byli v roce 2008 republikáni ve volbách rozdrceni, přežili jenom na tzv. dálném Jihu. Vloni ovládli parlamenty mnoha států jen díky tomu, že unikli po rozhodnutí Nejvyššího soudu dozoru ministerstva spravedlnosti. Předseda soudu John Roberts a jeho konzervativní kolegové si totiž pospíšili s rozhodnutím o zákonech, které odrazují menšiny od účasti ve volbách.