Smrt Nelsona Mandely je mimo jiné také zrcadlem, v němž se zvětšeně odrážejí problémy současných politických institucí. Názorným příkladem je Republikánská strana Spojených států. Stala se — trefně vyjádřeno slovy Juana Colea — stranou „rozhněvaných bílých mužů“. To je mimojiné jeden z důvodů, proč nevyhrává prezidentské volby. V USA je více voliček než voličů, a přičteme-li jejich hlasy ke hlasům Asijců, Hispánců, Afroameričanů, homosexuálů a agnostiků, vidíme přirozenou většinu pro demokraty.

Novodobá Republikánská strana je produktem Nixonovy strategie, jež se opřela o jižanské bílé, když zákon o hlasovacím právu, který konečně poskytl menšinám aspoň právní podklad volebního práva, odvedl Afroameričany k demokratům. V Jižní Karolině nebo Georgii je stále ještě ojedinělé, aby bílí a černí šli do téhož kostela nebo se setkali na shromáždění téže politické strany. Když byli v roce 2008 republikáni ve volbách rozdrceni, přežili jenom na tzv. dálném Jihu. Vloni ovládli parlamenty mnoha států jen díky tomu, že unikli po rozhodnutí Nejvyššího soudu dozoru ministerstva spravedlnosti. Předseda soudu John Roberts a jeho konzervativní kolegové si totiž pospíšili s rozhodnutím o zákonech, které odrazují menšiny od účasti ve volbách.

Smrt Nelsona Mandely vyvolala u krajně pravicového křídla republikánů zmatek. Vůči Mandelovi — na celém světě obdivovanému pro úlohu, kterou sehrál v pádu režimu apartheidu v Jižní Africe a v následném procesu usmíření v roce 1994 —, se republikáni mohli zachovat sympaticky, aby nevypadali tak zlovolně. Jenže to nedokázali.

Vlivný exsenátor z Pensylvánie a neúspěšný kandidát na prezidenta Rick Santorum si neodpustil výpad, že Madela byl zastáncem tzv. velké vlády — tedy zřízení, které je republikány všech barev kritizováno za to, že údajně přespříliš zasahuje do života jednotlivce i ekonomiky. Santorum přitom ve stejném projevu ještě zvládl přirovnat režim apartheidu k americkému zákonu o zdravotní péči, zvaného podle hlavního patrona poněkud posměšně Obamacare — Obamova péče.