Nelson Mandela se s definitivní platností zařadil mezi nejvýznamnější osobnosti světa a mezi několik málo nejdůležitějších bojovníků za lidská práva. Stojí po boku Mahátmy Gándhího, Martina L. Kinga či Thomase Sankary. Zatímco všichni jmenovaní byli zavražděni, Nelson Mandela zemřel na konci své kariéry, v pokoji, obklopen nejbližšími příbuznými. Pro několik generací obyvatel Země byl živoucí výzvou a nadějí, že jiný svět je možný. Že můžeme žít společně, spolupracovat a společně nakládat se zdroji ve prospěch společenství.

V jednom rozhovoru v roce 1994 řekl: „Smrt je něco nevyhnutelného. Když člověk dokončil, co považoval za svou povinost ke svým lidem a ke své zemi, pak může spočinout v pokoji. Věřím, že v tomto ohledu jsem něco učinil. A tak si myslím, že mohu klidně spát na věky.“

Nelson Mandela odpočívat může, ale nám kromě smutku zůstává i mnoho věcí, na které musíme navázat, a v nichž je třeba pokračovat. Odchodem Mandely ztrácíme jeden silný hlas. A pokud máme naplnit jeho poselství, je třeba ho nahradit mnoha novými.

Bojovník z královského rodu

Mandela se narodil 18. července 1918 v rodině náležející ke královskému rodu. Dostal jméno Rolihlahla, což znamená rebel. Podle klanu, k němuž náležel, mu byla později dána přezdívka Madiba. Jméno Nelson dostal až ve škole: „Moje paní učitelka, paní Mdingane nám hned první den školy dala všem anglická jména. Byl to takový obyčej daný anglickými zvyky. Nemám ponětí, proč mi paní Mdingane dala zrovna tohle jméno,“ uvedl v jedné ze vzpomínek.

Jako první z rodiny vychodil základní školu a začal studovat střední. Tam se však brzy dostal do sporu s vedením a školu opustil. Odešel do Johannesburgu, kde pracoval v dolech, což byl jeho „první vhled do reality afrického kapitalismu.“ Tady se poprvé setkal s Africkým národním kongresem (ANC) a s Komunistickou stranou. Překvapením pro něj bylo, že tu mohou spolupracovat černoši, bílí, Indové i Židé. I když mu byly ideje komunistů blízké, do strany nevstoupil, protože pro něj byla moc ateistická.

Jeho činnost se soustředila na aktivity ANC, v roce 1944 založil její mládežnickou sekci. V témže roce se také oženil s Evelyn Maseovou a vrámci večerního studia složil bakalářské zkoušky z práva. Jeho hlavní náplní byla činnost ve straně. Z toho ale neměl žádný příjem, takže vypomáhal v různých právních firmách. Rodina se neustále potýkala s nedostatkem, ale Mandela odmítal nabídky být poradcem krále Jongintaby. Definitivně se tak odřízl od rodinné tradice spojené s náčelnictvím a dal se na politickou dráhu národního osvobození.

Po druhé světové válce se rasismus v Jihoafrické republice utužuje. To vyvolalo reakci mezi nebělošským obyvatelstvem a sílily snahy o jednotnou akci, které vyvrcholily v roce 1952, kdy došlo k masovým demonstracím a stávkám. Při nichž byly zatýkány tisíce demonstrantů a mezi nimi Nelson Mandela, již jako člen nejvyšší exekutivy ANC. Byl podmínečně odsouzen.