Feminicidio
František KalendaČetnost takzvaných genderově podmíněných vražd je v Latinské Americe stále hrozivá, na rozdíl od minulosti však téma už neignorují ani politikové, ani veřejnost. Problém v kontextu současných protestů přibližuje František Kalenda.
Španělsky feminicidio nebo femicidio, portugalsky feminicídio. To je zločin, kterému po středečním protestu ve více než stovce argentinských měst, ale také v Mexiku, Uruguayi nebo Chile, věnuje pozornost celý svět. A pro který čeština zatím nemá žádný ustálený jednoslovný výraz — nejpřesnější by asi bylo přeložit ho jako genderově podmíněnou vraždu. Tedy vraždu vykonanou z důvodu pohlaví oběti, nejčastěji v souvislosti s domácím násilím — vraždu, ke které v latinskoamerických zemích dochází až děsivě často; v Brazílii například každé dvě hodiny.
Latinskoamerické země nepěknému žebříčku vražd žen na počet obyvatel vévodí. Podle různých průzkumů je v jeho čele El Salvador, nedaleko za ním se umísťuje sousední Honduras nebo Kolumbie, Bolívie a Venezuela.
Násilí vůbec je nepříjemnou součástí společnosti v řadě latinskoamerických zemí; mnohé z výše jmenovaných států se pravidelně umísťují také na nejvyšších příčkách žebříčku počtu vražd nebo únosů, obvykle v souvislosti s destruktivní válkou proti drogám. Kultura machismu — toto slovo ostatně ne bezdůvodně pochází z portugalštiny a španělštiny — má ovšem silnou historickou tradici sahající nejméně do koloniálních dob. Ještě donedávna bylo na mnoha místech kontinentu domácí násilí nebezpečně přijatelnou součástí života ženy, omezeného na domácí práce nebo na funkci společenského doplňku. Násilí jako by neoddělitelně patřilo k definici mužství.
Rapidně postupující ženská emancipace na všech úrovních ovšem výrazně mění zaběhnuté stereotypy. Poslední protesty z 3. června, kterých se jenom v Argentině zúčastnilo přes 200 tisíc lidí včetně prezidentky Cristiny Fernándezové nebo fotbalisty Lionelan Messiho, jsou pouze mediálně nejviditelnější součástí změny vnímání napříč kontinentem. Už šestnáct latinskoamerických zemí uzákonilo feminicidio nebo feminicídio jako specifický zločin s velmi přísnými tresty, v nejbližších měsících se k nim přidá Kolumbie, kde podobný zákon schválil Kongres a čeká už jen na prezidentův podpis.
Jen letos se genderově podmíněná vražda dostala mimojiné do brazilského trestního zákoníku pod trestem 12 až 30 let s o třetinu vyšší sazbou v případě vraždy obzvlášť zranitelné skupiny žen (těhotné ženy, do 14 let, nad 60 let). Argentinská legislativa je ještě přísnější — od roku 2012 trestá tento zločin doživotním vězením. A zlepšení je vidět také v celkové legislativě přijaté proti domácímu násilí; průlomový byl například brazilský zákon Maria da Penhaz roku 2006, pojmenovaný podle jedné z obětí, který ukončil možnost potrestat násilníka alternativním trestem, nařídil zrychlit práci policie a soudců a nabídl obětem řadu ochranných opatření včetně zákazu přiblížení.
Jak ale bohužel ukazují statistiky, legislativní pokrok v řadě zemí zatím nedokázal problém významně redukovat. Masové argentinské protesty vyvolala série vražd podle nepříjemně známého klíče. Čtrnáctiletou Chiaru Paézovou ubil její přítel k smrti, když se dozvěděl, že je těhotná. Čtyřiačtyřicetileté Marii Eugenii Lanzettiové, učitelce ve školce, podřízl její manžel krk přímo ve třídě, před očima dětí. Pouhé dva dny před protestem pak ještě jiný muž vážně zranil svou expřítelkyni ve městě Santa Rose, když ji postřelil brokovnicí.
Podle lidskoprávních organizací je na vině především nedostatečná aplikace již přijatých zákonů a velmi laxní postup policie a soudního systému. Výstražným příkladem budiž Bolívie, která má podle společné zprávy Panamerické zdravotnické organizace (PAHO) a amerického Centra pro kontrolu nemocí (CDC) nejvyšší podíl žen se zkušeností s domácím násilím na celém kontinentu — přes 50 procent.
V roce 2013 byl sice i v Bolívii přijat takzvaný Zákon 348 definující feminicidio, avšak z 206 souzených případů byl viník usvědčen pouze v osmi. A ještě horší statistika — podle ní zodpovědné úřady ve stejné zemi reagovaly na šokujících 0,02 procenta ze 442 tisíc stížností na domácí násilí.
Bolívie přitom není žádnou výjimkou, podobná čísla lze dohledat v řadě zemí, kde byla potřebná legislativa schválena. Klíčovou úlohu teď proto musí hrát celospolečenská hnutí a kampaně, jako byla třeba právě #NiUnaMenos („ani o jednu míň“), která měla tuto středu v Argentině tak masový ohlas.