Američané mění názor na George W. Bushe, má opět podporu
Petr JedličkaPověstně neoblíbeného exprezidenta vnímá dle aktuálního průzkumu kladně 52 procent dotázaných. Výkon Baracka Obamy ve funkci jich přitom schvaluje jen 45 procent. Znalci si na číslech všímají zejména posunu v postojích nevyhraněných voličů.
Občané Spojených států mění názor na svého minulého prezidenta Geogre W. Bushe, jenž funkci opouštěl na dně popularity. Vyplývá to z řady tematických průzkumů. Poslední z šetření, které si zadala televize CNN u společnosti ORC v květnu, dokonce odhalilo, že větší podíl Američanů se dnes dívá na Bushe kladně než naopak — příznivě jej hodnotilo 52 procent dotázaných, zatímco nepříznivě 43 procent.
Podle znaleckých komentářů jde o nejlepší výsledek pro exprezidenta od roku 2005, kdy začala Bushova obliba soustavně klesat. Klesavý trend se sice obrátil už v roce 2009, až dosud však byl George W. Bush vždy větším počtem Američanů spíše kritizován.
„Jedná se o typický scénář. Jakmile americký prezident doslouží ve funkci a stane se pouze glosátorem každodenních politických střetů a ne jejich aktérem, platí, že obliba začne narůstat (...) Platilo to u Jimmyho Cartera i Geralda Forda, kteří byli ve funkcích rovněž neoblíbení. Je ale pravda, že u George W. Bushe to ne všichni čekali,“ píší Sean Sullivan a Chris Cillizza ve Washington Post.
Oznacovat kritiky politiky USA za "antiamerikanisty" je asi stejne tak vecne, jako oznacovat kritiky Izraele za antisemity. Pokud uz je pan Kolarik nutkan psat o "hysterickych projevech zdejsich antiamerikanistu", mel by upresnit, zda mysli Mnichov ci Prahu. Jde zrejme o dve ruzne dynamiky protestu.
Pak jsou tu další aspekty. Cítí se voliči B. Obamy za léta, kdy je ve funkci, vůči ekonomicky silnějším více emancipován? Či-li je nemálo zklamaných nadějí v zemi, kde se mnozí tradičně obávají politické kontroly, zatímco podléhají ekonomickým silám. A pak je tu role USA jako velmoci. S G. W. Bushem skončila doba americké hegemonie. Proto s ním zůstává spjatá vzpomínka na ni. Na Bushovu obhajobu je třeba říci, že jeho rozhodování o vojenských intervencích nebyla ani snadná, ani beze zbytku zištná. Ne lépe lze ostatně uvažovat o současné neintervenci v Sýrii. Konečně změna ruské politiky není také dána jen vnitřními faktory.