Ten, kdo sleduje rozbíhající se prezidentskou kampaň v USA jen prostřednictvím českých médií hlavního proudu, by mohl snadno usoudit, že prezident Barack Obama bude za rok touto dobou pomalu vyklízet Bílý dům. Pohled z USA, kde autor tohoto textu minulý týden pobýval, nabízí méně jednoznačné závěry.

Je pravda, jak se i u nás často zdůrazňuje, že ekonomický vývoj nehraje Obamovi do karet. Je také pravda, že méně než polovina Američanů schvaluje způsob, jakým si Obama a jeho administrativa vedou, jakkoliv osobní popularita Obamy zůstává nad padesáti procenty.

Obamovy šance na vítězství jsou přesto slušné, a to zejména proto, že Republikánská strana nebyla, a už asi nebude schopna vygenerovat kandidáta, který bude mít šanci Obamu porazit. Hlavním důvodem je skutečnost, že republikáni jsou hluboce rozděleni na konzervativní křídlo okolo hnutí Tea Party a umírněnější pravici.

Jakkoliv republikánští příznivci mezi americkými komentátory často tvrdí, že tato dělící linie bude hrát roli především v primárkách, a po nich se celá strana semkne okolo svého kandidáta, skutečností je, že všichni kandidáti, kteří ještě mají šanci uspět, vzbuzují u stranického křídla, k němuž nepatří, tak silné antipatie, že bude těžké stranu i její voliče po skončení primárek sjednotit.

Ze širokého pole kandidátů, kteří se do boje o republikánskou nominaci původně pustili, mají, jak se zdá, v této chvíli realistickou šanci uspět už jen tři: Mitt Romney, Herman Cain a Newt Gingrich. V nadcházejících primárkách, které rozhodnou, kdo má šanci dál pokračovat, samozřejmě nelze vyloučit překvapení, ale všichni další kandidáti mají velmi malou podporu.

Rick Perry, který mohl výše zmíněným kandidátům za určitých okolností konkurovat, se v podstatě zničil přímém přenosu, když si nedokázal vzpomenout, že mezi třemi federálními ministerstvy, které chce prý zrušit, je také to, které má na starosti energetickou politiku.

Problémy má i Cain, který je obviněn ze sexuálního obtěžování. Jakkoliv podpora pro něj klesla po vypuknutí skandálu méně, než se čekalo, je podle většiny amerických komentátorů takříkajíc „na odpis“.

Klání v primárkách se tak stále více zužuje na Romneyho a Gingriche. Posledně jmenovaný je jasným vítězem prozatímních televizních debat. Jenže, jak celá Amerika ví, vleče za sebou zátěž několika skandálů z minulosti, které by proti němu demokraté využili jistě s větší účinností, než tak činí soupeři z vlastní strany.

Pokud se republikánským kandidátem na prezidenta stane, jak se všeobecně předpokládá, dlouhodobý lídr v průzkumech Mitt Romney, bude mít strana pro změnu jiný problém, než by měla s výborným řečníkem Gingrichem, jenž nechává málokoho klidným. Romneyho problém lze popsat jako lhostejnost většiny republikánských voličů k jeho osobě.

Je často ironizován jako „muž bez vlastností“, který nejen vypadá jako umělá figurína z výlohy drahého obchodu, ale také příliš pružně mění své názory. Ačkoliv v průzkumech vede pole republikánských kandidátů, jeho podpora zůstává stejná: okolo dvaceti procent. Jeho kritici varují, že kandidát, který nedokázal profitovat z problémů ostatních kandidátů, má jen velmi mělkou podporu.

Podle průzkumů jen zhruba 30 procent Romneyho příznivců ho podporuje skutečně pevně, zatímco v případě Gingriche je to zhruba 43 procent.

Jak Romney, tak Gingrich budou ovšem poměrně vítaným soustem pro volební mašinérii Demokratické strany. Ta bude voličům připomínat skandály i nedůvěryhodnost Gingriche, a bude se trefovat do „nemastnosti, neslanosti“ Romneyho. Ten, ač demokraté svoji kampaň ještě nespustili, zatím stabilně prohrává s Obamou i v těch průzkumech, které se v různých státech dotazují, jak by se voliči rozhodli, kdyby v prezidentském klání soupeřili nakonec právě Obama a Romney.

Na závěr je ovšem i na adresu Obamy, kterému vývoj v Republikánské straně pomáhá, třeba vyslovit varování. To se týká povahy amerického volebního systému.

Obama nevyhraje, pokud se mu nepodaří přesvědčit mladé a černošské voliče, mezi nimiž má nadále vysokou podporu, aby šli volit. Důležité také bude, aby vyhrál zejména v tzv. „swing states“, tedy státech, které jednou volí demokraty, podruhé republikány. Zásadní bude, jako vždy, Florida, z níž vzejde pro vítěze početná skupina volitelů. Podobně důležité budou Ohio, ale možná i Kalifornie.

Do průběhu voleb může také zásadním způsobem zasáhnout rostoucí nespokojenost, která se projevuje v podobě hnutí Okupujte Wall Street. Vzhledem ke špatné  ekonomické situaci má toto hnutí reálnou šanci přežít do roku 2112, přičemž jeho poselství je dobrou zprávou spíše pro Obamu, protože jeho jádrem není protest proti ekonomické situaci, ale proti neochotě bohatších Američanů podílet se v podobě vyšších daní na rovnoměrnější distribuci bohatství. Vyšší daně pro bohatší chce i Obama.

Důležité také je, že protesty se začínají šířit na americké university. Vzhledem k tomu, že jednou z největších obav stratégů Demokratické strany je, že Obama nebude schopen přilákat k volbám tolik demokratických voličů, jako více motivovaní republikáni, radikalizace studentů by asi pomohla více právě Obamovi. Navíc Romney, už svým profilem, reprezentuje mnohem více než Obama to, proti čemu „rozhořčení“ v USA protestují.

Jistou roli může hrát i zahraniční politika. Republikánští kandidáti prokazují často až neuvěřitelnou míru neznalosti v této oblasti. Hezkou ilustrací je prohlášení Hermana Caina během jedné debaty, z něhož vyplynulo, že neví, že Čína už dávno má jaderné zbraně.

Není také úplně možné vyloučit, že nedojde k útoku na Írán kvůli obviněním, že se snaží získat jaderné zbraně. Jakkoliv Obama, jak je zřejmé z jeho různých prohlášení, by rád ponechal jakékoliv rozhodnutí v této věci na dobu po prezidentských volbách, není úplně vlastním pánem, protože k útoku se může odhodlat sám Izrael, čímž by USA chtě nechtě do konfliktu vtáhl.

Ačkoliv vedoucí kandidáti republikánů se v debatách nechávají slyšet, že by se s útokem na Írán nemělo váhat, případný útok by paradoxně enormně zvýšil šance na znovuzvolení Obamy, protože Američané tradičně neradi v Bílém domě přepřahají v době válečných konfliktů. Pro Obamu bude tedy Írán i morálním testem, protože v případě útoku na Írán by nepochybně byl obviněn, že si druhé prezidentské období cynicky pojistil podobně jako George W. Bush v podobě útoku na Irák.