Čtenář zajímající se o dění v USA si jistě povšiml, že se uchazeči o prezidentskou nominací Republikánské strany střetli již v druhé televizní debatě. Stalo se tak v noci ze 13. na 14. června v sále manchesterské Saint Anselm College, státě New Hapmshire. Komentátoři New York Times hodnotí debatu jako „příliš obecnou“, autoři Guardianu jako „děsivě nudou“ a lidé z Alternetu jako „ples příšer“. Přesto ji nelze pominout. Na rozdíl od první diskuse (květnové, v Jižní Karolíně) se totiž druhé zúčastnili politikové ze všech názorových proudů ve straně. A také na rozdíl od minulé přinesla tato jasné průsečíky v programu, jež budou pro profil Obamova soupeře ve vlastních prezidentských volbách určující.

Pozvání CNN přijalo celkem sedm uchazečů: bývalý senátor za stát Pensylvánie Rick Santorum, který se ze zúčastněných nejzřetelněji hlásí k obnově vojenko-politického vlivu ve světě; minnesotská poslankyně Michele Bachmannová, jež zastupuje moralistní křídlo ultrakonzervativního hnutí Tea Party; bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, jenž patřil k tvůrcům republikánské politiky za éry Billa Clintona; bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romney, který je považován za kandidáta středního proudu a velkého businessu; moderně se profilující nekonzervativec a bývalý guvernér Minnesoty Tim Pawlenty; známý libertarián, obhájce izolacionistické politiky a texaský poslanec Ron Paul a Herman Cain — bývalý ředitel úspěšné firmy Godfather's Pizza (Kmorova pizza), jenž nikdy nezastával vysokou politickou funkci a který se profiluje jako klasický selfmademan z lidu, ač se mu o kampaň starají lidé Davida Kocha, majitele jednoho z největších energetických koncernů v USA.

Debata sestávala z odpovědí na otázky pokládané jednotlivým politikům adresně. Na odpověď měl kandidát vždy jen minutu, nebo půl. Tento formát prakticky vyloučil, aby se politikové vymezovali vzájemně vůči sobě; rozdíly byly přesto zřetelné.

Čtveřice Bachmannová, Paul, Gingrich a Cain se za své menšinové postoje ve straně rozhodně nestyděla. Minnesotská poslankyně se přihlásila k názoru 100 % Pro Life, který upírá právo na potrat i ženám znásilněným či porodem vážně ohroženým na zdraví; texaský veterán zase vyzval k ukončení boje s Al-Káidou a návrat všech vojáků ze zahraničí domů. Newt Gingrich se blýskl tvrzením, že by potíže s ilegální imigrací řešil přesunem poloviny zaměstnanců ministerstva vnitřní bezpečnosti z Washingtonu do pohraničních oblastí, nebo výrokem, že kdyby poskytl stát všechny peníze, co dává NASA, soukromému sektoru, měly by USA nyní již základnu na Měsíci a tři vesmírné stanice. Herman Cain podobně zase zazářil s návrhy na úplné zrušení daně z kapitálového zisku, nebo okopírování chilského důchodového systému.

S vítězstvím těchto čtyř se nicméně nepočítá a komentátoři se pouze přou, zdali kandidují jen kvůli zviditelnění, anebo i finančním důvodům, případně zda mají jiné politické ambice. Za outsidera je považován také méně výrazný Rick Santorum, který vyslovil pro našince poněkud úsměvný soud, že zahraniční politika současné administrativy vyvolala v zemích tradičních amerických spojenců silný pocit zrady, jmenovitě pak u Izraeců, Kolumbijců, Poláků a Čechů.

U těchto krajně vyhraněných kandidátů jsou daleko víc než nejrůznější kuriozity důležité ty postoje, v nichž se shodují jak vzájemně, tak s uchazeči, jimž se reálná naděje na úspěch přiznává: Timem Pawlentym a Mittem Romneym. Soudě dle debaty jde především o žádoucí přístup k ekonomice a sociální politice a o názor na optimální rozdělení kompetencí mezi federálními úřady a institucemi na úrovni států.

Body shody

V hospodářské oblasti se — pod odpreparování obecné republikánské ideologie — rýsuje shoda na potřebě vytvořit americkému průmyslu ideální funkční podmínky a konsolidovat veřejné finance. Oproti předchozím letům přitom už kandidáti nepokládají za základ své politiky snižování daní, protože toto za éry George W. Bushe k vzniku velkého počtu pracovních míst nevedlo, ale narovnání federálního rozpočtu za každou cenu. Podobně jako republikánští kandidáti v minulých kláních volají i ti současní dále po rušení nejrůznějších regulací, nově však také po rušení reforem, nastavených na dlouhou dobu. Konkrétně tu jde o zdravotní reformu, reformu dohledu nad finančními institucemi a reformu energetické politiky.

Ve druhé — kompetenční — oblasti zase všichni kandidáti zdůrazňují zásadu, že by jednotlivé státy USA měly dostat daleko větší pravomoci a při úpravě jednotlivých politiky by se měly vzájemně inspirovat. Důkazem hloubky tohoto přesvědčení budiž i postoj ultrakonzervativní poslankyně Bachmannové, podle kterého by neměl prezident zasahovat do rozhodování států ani v případě, že se některý ze státních parlamentů rozhodne legalizovat sňatky homosexuálu. Mezi řádky pochopitelně zaznívá, že oním inspiračním vzorem by měly být především státy s výraznou republikánskou administrativou.

Význam těchto dvou tematických celků pro letošní kampaň a profil budoucího republikánského nominanta dále podtrhuje skutečnost, jak málo se jednotlivý uchazeči vyhraňují v otázkách zahraniční a obranné politiky — jednoho z dominantních témat voleb 2000, 2004 i 2008. V otázce stažení amerických sil z Afghánistánu všichni kandidáti s výjimkou izolacionisty Paula slibují, že se budou především řídit doporučeními vojenských velitelů. To je alespoň formálně i základem politiky Baracka Obamy. Ve věci vojenského zásahu v cizích zemích pak zase (s aktuálním důrazem na Libyi) horují pro větší aktivitu výzvědných služeb a pro důsledné přihlížení k národním zájmům, což opět není nic výlučně republikánského.

Na rozdíl od všech voleb v minulém desetiletí se navíc v debatách a profilacích kandidátů jen málo zdůrazňuje otázka národní hrdosti a americké prestiže. Pawlenty se snaží s těmito tématy pracovat více než Romney; stále jde ale o záležitosti spíš druhořadého významu a i v rétorice vyhraněných kandidátů stojí daleko za problémy hospodářství.

Na úplném okraji jsou potom záležitosti kriminality, ochrany životního prostředí a mezinárodního obchodu. O zločinnosti a pořádku jako o jednom z nosných témat pravice se v debatě nemluvilo vůbec. Ekologie se zase vlastně dotkla jen poslankyně Bachmannové, když za jednoho z největších škůdců hospodářského rozvoje označila EPA, federální Agenturu na ochranu životního prostředí.

Síla rozdílu

Po jihokarolínské a newhampshirské debatě čekají uchazeče o prezidentskou nominaci ještě tři další televizní diskuze: nevadská (10. července), iowská (11. srpna) a kalifornská (14. září). Už po nevadské by ale měly být známy tzv. front runneři — kandidáti, mezi kterými se téměř určitě rozhodne. Rozdíly v profilaci těch současných — Romneyho a Pawlentyho — jsou jen velmi malé. Vedle neprogramových záležitostí, jako je zkušenost s politickým vyjednáváním, úspěšnost podnikatelské kariéry či množství finančních prostředků, je lze spatřovat v prioritní orientaci Romneyho na obnovení hospodářského růstu a tvorbu pracovních míst (Pawlenty je zde obecnější) a větším důrazu Pawlentyho na přenášení tržních principů do veřejných politik (Romney je v tomto kompromisnější). Pawlenty je dle názoru znalců také o něco méně charismatický, Romney se zase hlásí k mormonské církvi.

Ani jeden ze jmenovaných se přitom zatím neukázal být uchazečem obdobné síly jako Mike Huckabee či John McCain v roce 2007. Stále je proto možné, že se podaří zvítězit některému z doposud nepřihlášených. Téměř stoprocentní je kandidatura bývalého guvernéra státu Utah Jona Huntsmana a velmi pravděpodobná je také u současného guvernéra Texasu Ricka Perryho. Oba jsou výrazné osobnosti a jistě přinesou vlastní témata. Z pole nastaveného v minulých měsících se ale již výrazně neposunou.

Přesná odpověď na otázku „Kdo stane proti Baracku Obamovi?“ bude známa až příští rok v dubnu. Již teď lze však se slušnou jistou říci, že to nebude obhájce silácké image a silné paže jako George W. Bush, ani proponent dílčích korekcí dosavadního vládnutí, jako byl John McCain. Půjde o politika propagujícího další Změnu s velký Z, tentokrát pravicově pojatou. A za svými zády bude mít celý konglomerát průmyslově-obchodních svazů, který v případě jeho úspěchu dohlédne na to, aby tentokrát nezůstalo jenom u rétoriky.

Další informace:

Druhá část záznamu debaty

Třetí část záznamu debaty

Čtvrtá část záznamu debaty