Uchazeči o prezidentskou nominaci Republikánské strany USA se ve středu střetli v další televizní debatě. Od jarního počátku nominační kampaně se tak stalo již počtvrté. Do diskuze, která se tentokrát konala v prostorách Prezidentské knihovny Ronalda Reagana v kalifornském Simi Valley, bylo pozváno osm kandidátů. Vstup dalších zájemců do boje o nominaci se již neočekává (se stále méně pravděpodobnou výjimkou Sarah Palinové). A tak lze s téměř stoprocentní jistotou říci, že mezi zúčastnivší se osmici je i politik, který se na podzim 2012 postaví nominantovi konkurenčních demokratů — současnému prezidentovi Baracku Obamovi.

Kdo jím bude?

Masmédia mají v takzvaných front-runnerech už jasno: buďto bývalý guvernér státu Massachusetts (a jeden z favoritů primárek v roce 2008) Mitt Romney, nebo stávající guvernér Texasu (a tamtéž nástupce George W. Bushe) Rick Perry. O obou se píše podstatně více než o ostatních, oba dostávají více prostoru a oba též vedou ve vnitrorepublikánských průzkumech oblíbenosti. To je logicky dále zvýhodňuje.

Pro Perryho byla středeční debata vůbec první a podle většiny komentářů v ní obstál, i když ne bezvýhradně. Na rozdíl od Romneyho mu očividně chyběla zkušenost se způsobem, jakým jsou nominační diskuze vedeny (v dotazech na přístup k té nebo oné otázce jsou uchazeči konfrontování s tím, co kontroverzního k danému problému v minulosti řekli, nebo učinili — musí se tedy hájit i propagovat zároveň, a to vždy pouze v několika větách). Dostál však pověsti rozhodného politika, jenž nemá potřebu měnit či omlouvat svoje názory a ještě dokáže zaútočit.

Romney naopak působil dojmem bezchybně naprogramovaného stroje, který prokládá obecné sliby poukazem na případy, kde se příslušný přístup osvědčil, kritikou Obamovy vlády a místy i politickými bonmoty. Ve srovnání s Perrym argumentoval věcněji, zjevně připraven reagovat na vše, co se mu obvykle vytýká. V průzkumech ho ale soupeř předbíhá.

V prezentaci svého programu položil Perry největší důraz na omezení role Washingtonu a federálního dohledu. Opakovaně zdůraznil, že jednotlivé státy dokážou většinu veřejných politik řídit úsporněji, efektivněji a flexibilněji; že ví nejlépe, jak nastavit daně, v jakých rozpočtových kapitolách škrtat a jak se vypořádat se zločinem.

Jako prezident by rád přenesl na federální úroveň svoje reformy z Texasu, kde od jeho nástupu do funkce v roce 2000 vznikl prý milion pracovních míst a jenž i za krize prosperuje. Dle Perryho jsou cestou k úspěchu taková opatření, která v maximální možné míře usnadní podnikání — snížení daní, omezení moci odborů, rušení regulací. Resorty, na které pak nezbývají peníze, je jednoduše dostat nemají.

Keynesiánský přístup k ekonomice se podle texaského guvernéra neosvědčil a je třeba hospodařit jen s tím, co erár vybere. Zahraniční intervence by pak měly USA podnikat jedině v případě, že to vyžadují jejich strategické zájmy, a s jasným plánem odchodu.