Uchazeči o prezidentskou nominaci Republikánské strany USA se ve středu střetli v další televizní debatě. Od jarního počátku nominační kampaně se tak stalo již počtvrté. Do diskuze, která se tentokrát konala v prostorách Prezidentské knihovny Ronalda Reagana v kalifornském Simi Valley, bylo pozváno osm kandidátů. Vstup dalších zájemců do boje o nominaci se již neočekává (se stále méně pravděpodobnou výjimkou Sarah Palinové). A tak lze s téměř stoprocentní jistotou říci, že mezi zúčastnivší se osmici je i politik, který se na podzim 2012 postaví nominantovi konkurenčních demokratů — současnému prezidentovi Baracku Obamovi.

Kdo jím bude?

Masmédia mají v takzvaných front-runnerech už jasno: buďto bývalý guvernér státu Massachusetts (a jeden z favoritů primárek v roce 2008) Mitt Romney, nebo stávající guvernér Texasu (a tamtéž nástupce George W. Bushe) Rick Perry. O obou se píše podstatně více než o ostatních, oba dostávají více prostoru a oba též vedou ve vnitrorepublikánských průzkumech oblíbenosti. To je logicky dále zvýhodňuje.

Pro Perryho byla středeční debata vůbec první a podle většiny komentářů v ní obstál, i když ne bezvýhradně. Na rozdíl od Romneyho mu očividně chyběla zkušenost se způsobem, jakým jsou nominační diskuze vedeny (v dotazech na přístup k té nebo oné otázce jsou uchazeči konfrontování s tím, co kontroverzního k danému problému v minulosti řekli, nebo učinili — musí se tedy hájit i propagovat zároveň, a to vždy pouze v několika větách). Dostál však pověsti rozhodného politika, jenž nemá potřebu měnit či omlouvat svoje názory a ještě dokáže zaútočit.

Romney naopak působil dojmem bezchybně naprogramovaného stroje, který prokládá obecné sliby poukazem na případy, kde se příslušný přístup osvědčil, kritikou Obamovy vlády a místy i politickými bonmoty. Ve srovnání s Perrym argumentoval věcněji, zjevně připraven reagovat na vše, co se mu obvykle vytýká. V průzkumech ho ale soupeř předbíhá.

V prezentaci svého programu položil Perry největší důraz na omezení role Washingtonu a federálního dohledu. Opakovaně zdůraznil, že jednotlivé státy dokážou většinu veřejných politik řídit úsporněji, efektivněji a flexibilněji; že ví nejlépe, jak nastavit daně, v jakých rozpočtových kapitolách škrtat a jak se vypořádat se zločinem.

Jako prezident by rád přenesl na federální úroveň svoje reformy z Texasu, kde od jeho nástupu do funkce v roce 2000 vznikl prý milion pracovních míst a jenž i za krize prosperuje. Dle Perryho jsou cestou k úspěchu taková opatření, která v maximální možné míře usnadní podnikání — snížení daní, omezení moci odborů, rušení regulací. Resorty, na které pak nezbývají peníze, je jednoduše dostat nemají.

Keynesiánský přístup k ekonomice se podle texaského guvernéra neosvědčil a je třeba hospodařit jen s tím, co erár vybere. Zahraniční intervence by pak měly USA podnikat jedině v případě, že to vyžadují jejich strategické zájmy, a s jasným plánem odchodu.

Romney v programových fázích debaty citoval z 59bodové strategie obnovy růstu, kterou médiím představil teprve v úterý — den před debatou. Ta počítá s omezením všech regulací, které zabraňují firmám ve vytváření pracovních míst (včetně ekologických), podporou těžby domácích zdrojů a vnitroamerické výroby. Také Romney chce snižovat daně, a to především korporacím. Federální legislativu by rád přizpůsobil tomu, co vnímá jako žádoucí střední republikánský proud.

Na rozdíl od Perryho nepodtrhuje bývalý guvernér Massachusetts tolik oslabování role centra a zvýšení pravomocí států. Dává konkrétní slib snížení nemandatorních výdajů (mimo obranné) o pět procent, zrušení daně z nemovitostí a především obchodních sankcí vůči Číně. Tento je těžko představitelný krok má být dle Romneyho reakcí na čínskou měnovou (kurzovní) politiku, která dlouhodobě poškozuje možnosti USA.

Rick Perry je obecně znám jako důsledný evangelikán, Romney se hlasí k mormonské církvi. Oba se vymezují vůči darwinovskému chápání evoluce. Perry pak navíc popírá i fakt vědecké shody na míře podílu člověka na globálních změnách klimatu.

A ostatní?

Souboj zvýhodněné dvojice Romney-Perry (stojící symbolicky ve středu pódia) ostatní uchazeče zastínil. Ze zbylé šestice podařilo vyniknout pouze Jonu Huntsmanovi, bývalému guvernérovi státu Utah a velvyslanci USA v Čině a Singapuru. Ten se v rozporu s ostatními neuchyloval k tradiční republikánské rétorice o škodlivosti regulací, potřebě nižších daní a obnovy silného postavení USA ve světě. Podotýkal, že je kontraproduktivní slibovat dopředu o kolik snížit tu kterou daň a kterou z Obamových reforem zrušit, když není jasné, zda bude mít příslušný prezident dostatečnou oporu v Kongresu. Namísto siláckých prohlášení nabízel věcný dialog s demokraty, pochopení pro vývoj trhů i střízlivé zhodnocení pozice USA v konfrontaci s novými velmocemi, zejména Čínou. Diváci v sále ho ale odměnili potleskem jen zřídka.

Větší ohlas budila slova Hermana Caina — bývalého ředitele úspěšné firmy Godfather's Pizza (Kmorova pizza), jenž nikdy nezastával vysokou politickou funkci a který se profiluje jako klasický selfmademan z lidu, ač se mu o kampaň starají lidé Davida Kocha, majitele jednoho z největších energetických koncernů v USA. Cain horuje pro totální deregulaci a přizpůsobení veškerých veřejných politik tržní logice. Svoje návrhy pronáší způsobem „za prvé, za druhé, za třetí“, což divákům zatím všech debat zjevně imponovalo. Analytikové předvolebního boje však připomínají, že se Cain neustále opakuje. Současně je málo pravděpodobné, že by republikáni vyslali proti Obamovi člověka bez politické zkušenosti.

Minnesotská poslankyně Michele Bachmannová, která reprezentuje moralistní křídlo ultrakonzervativního hnutí Tea Party a jíž se v předchozích debatách podařilo zviditelnit, působila ve středu úplně šedě. Jendou zopakovala slova o nutnosti zrušit Obamovu zdravotní reformu (což slíbila i většina ostatních), podruhé zdůraznila důležitost energie pro rozvoj amerického hospodářství, potřetí zase jen vlažně hájila svoji kritiku vpádu do Libye.

Zcela nevýrazně si pak počínal bývalý senátor za stát Pensylvánie Rick Santorum, který se od obecných frází uchýlil pouze v případě kritiky izolacionistického kurzu části republikánské strany, mezi uchazeči reprezentovaného Ronem Paulem. Paul kandidoval ve většině primárek v posledním čtvrtstoletí, a to i přesto, že je pro většinu republikánů pro svoje názory (požaduje stažení všech vojáků ze zahraniční, uvolnění imigrační politiky a libertinské — tj. maximální — omezení pravomocí centrální vlády) nevolitelný. Velké předvolební debaty nicméně využívá k získávání voličů, díky čemuž reprezentuje stát Texas v americké Sněmovně už přes 20 let.

Posledním z uchazečů s toliko symbolickou šancí na zvolení je bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich. Politik, jenž patřil k tvůrcům republikánské politiky za éry Billa Clintona, vyzýval podobně jako v předchozích debatách zejména k porážce Obamy, nutnosti změny a větší spolupráci mezi republikány.

Společné závazky

Všichni republikánští uchazeči se opět shodli v kritice hlavní Obamovy reformy zdravotnictví, tzv. Obamacare, jako předražené, socializující a nefunkční. Všichni se zavázali ji zrušit či výrazně přepracovat. Každý z kandidátů podpořil myšlenku přijmout ústavní dodatek o rozpočtové disciplíně a každý vyloučil možnost amnestie pro ilegální přistěhovalce. Problém migrace ostatně nechce žádný z nich řešit dříve, než budou „hranice bezpečné“.

Jednohlasně zaznívala i tentokrát kritika politiky slabého dolaru, kterou praktikuje současné vedení americké centrální banky (FEDu), a také názor, že Barack Obama vůbec neví, jak ekonomika funguje. Všichni slíbili zrušení obamovských ochranářských opatření, všichni slíbili více škrtat, než zvyšovat daně (a to přinejmenším v poměru 3:1) a všichni příběhy ze své minulosti dokazovali, jak právě oni dokážou věci napravovat.

Republikánský nominant a soupeř Baracka Obamy v příštích prezidentských volbách bude zvolen v sérii státních primárek během jara. První volba se koná tradičně v Iowě. Tentokrát je plánována na 6. února.

Vlastním primárkám by mělo předcházet nejméně šest dalších debat. Dvě proběhnout ještě v září, třetí (resp. sedmá) pak na počátku října. Po nich půjde zas s větší určitostí říci, jaký — tzn. jakým programem zaštítěný — republikán se Obamovi postaví a soupis společných závazků se opět rozšíří.

Druhá část debaty

Třetí část debaty

Čtvrtá část debaty

Pátá část debaty