Podle agenturních komentářů chtěl americký exprezident Goerge W. Bush v memoárech ospravedlnit klíčová rozhodnutí svého funkčního období a představit se v lidštějším světle. Kniha ale spíše podnítila další kritiku. Bush je v reakcích odsuzován zvláště za osobní schválení mučících technik při výsleších členů al-Káidy, zvažování útoků na Írán a Sýrii nebo nekritický postoj vůči invazi do Iráku.

Nejvíce mezinárodní kritiky sklidilo Bushovo přiznání k přímému rozkazu k výslechu uvězněných členů al-Káidy pomocí takzvaného waterboardingu. Ten je jako akt mučení zakázaný jak podle amerického, tak mezinárodního práva a podle deníku Guardian je odhalení tohoto rozhodnutí chmurným momentem pro všechny západní demokracie.

Bush použití mučení, které má ve vyslýchaném navodit pocit topení se, odůvodnil tím, že zachránilo spoustu lidských životů. Výslech Chalída Šejcha Mohhamada, který údajně naplánoval útoky na Světové obchodní centrum, podle něj odhalil další plány na cíle v Londýně, letiště Heathrow a několik dalších ve Spojených státech.

Dle britských médií ale neexistují žádné důkazy, které by Bushovo tvrzení potvrdily. Podle britských protiteroristických složek poskytl Mohhamad velmi cenné informace, ale od Bushových tvrzení se distancují.

Londýn proti praktikám výslechů v amerických vězeňských protestoval, uvedla tehdejší šéfka britské tajné služby Eliza Manningham-Bullerová. Dodala zároveň, že přímo o Mohammadově mučení Britové vůbec nevěděli.

Mohammad měl být od svého zatčení v Pákistánu v roce 2003 podroben waterboardingu více než sto sedmdesátkrát a pod jeho nátlakem vyzradit seznam jednatřiceti plánovaných atentátů. Podle odborníků na výslechy, citovaných deníkem Guardian, ale nejsou informace získané mučícími praktikami často věrohodné.