Bývalý dlouholetý předseda Německé konfederace odborových svazů (DGB) Michael Sommer minulý týden navštívil Brno, při té příležitosti nám poskytl rozhovor. Mimo jiné jsme s ním hovořili o společenské odpovědnosti odborů, jejich spolupráci s ekologickými organizacemi, energetickém obratu v Německu či úbytku pracovních míst vlivem technologického pokroku. Součástí celého rozhovoru bylo i srovnání českých a německých odborů. Michael Sommer vedl DGB v letech 2002-2014. V současné době je místopředsedou Friedrich-Ebert-Stiftung. 

Od českých odborářů často zaznívá, že mají hájit především zájmy svých členů. Je v německém prostředí více artikulovaná společenská odpovědnost odborů? Do jaké míry si ji podle vás němečtí odboráři uvědomují?

V téhle otázce nevidím rozpor. My jsme samozřejmě představiteli členů naší organizace, jejichž zájmy hájíme. Osobujeme si však i právo na spoluutváření společnosti. Když spoluvytváříte společnost, musíte za ni přijmout odpovědnost. Uvedu jeden příklad. V Německu jsme měli případ tzv. Lehmanské krize, kdy jsme zaznamenali ekonomický propad o pět procent. Naším cílem tehdy bylo, aby lidé nepřišli o práci. I když jsme primárně hájili zájmy svých členů, podíleli jsme se spolu s vládou na vytváření protikrizové politiky.

Například jsme vytvořili automobilovou prémii na výměnu starých aut za nové a přišli jsme s politikou kurzarbeit (dohoda mezi zaměstnanci, zaměstnavatelem a státem, zaměstnancům se zkrátí pracovní doba a ušlý příjem doplatí stát — pozn. redakce). Pro naše členy to znamenalo určitou ztrátu, protože se museli smířit s tím, že budou dostávat méně peněz. Dosáhli jsme však toho, že minimum lidí přišlo o práci.

Propojili jsme zájmy našich členů s přijetím společenské odpovědnosti. Díky této politice jsme se stali organizací, která je v Německu dlouhodobě uznávaná. V zájmu našich členů bojujeme i za vyšší mzdy. Nicméně to děláme podle určitého vzorce, který zohledňuje zvyšování produktivity práce nebo cen. Stejně tak růst mezd podléhá faktorům přerozdělování. Zásluhou toho se nám podařilo zrealizovat dvě třetiny našich požadavků.

Patří do této společenské odpovědnosti i snaha o trvale udržitelný rozvoj? Nevytváří například ekologické otázky napětí mezi rolí odborů a společenskou odpovědností? Mezi českými odboráři jsou tyto otázky problematické, například to lze vidět na jejich postoji k limitům těžby uhlí, které chtějí v zájmu svých členů prolomit.

Do svého programu jsme zapojili propojení práce a životního prostředí. Například vytvářením nových míst, která jsou ekologická a ekonomická. Samozřejmě se to neobejde bez určitého napětí. Naši kolegové z energetických odborů dále hájí těžbu uhlí. My se bráníme tím, že podporujeme další rozvoj ekologických zařízení, například odsiřování, která těžbu uhlí redukují a zmírňují její dopady.

Celkově v Německu není otázka postavená, jestli těžit uhlí nebo ne. Hledáme odpověď na otázku, do jaké míry je ještě potřeba uhlí těžit. Snažíme se vyvážit potřebu pracovních míst v těchto oblastech s ekologickými požadavky, které jsou na nás kladeny. Taková politika se nám v posledních dvaceti letech osvědčila.

Nevyvolávají některé konkrétní případy konflikty mezi zájmy odborů a ekologickými požadavky?

Samozřejmě ano. Obecně ale tuto problematiku řešíme tak, aby ke konfliktům nedocházelo. Uvedu příklad. Po havárii atomové elektrárny ve Fukušimě to byly právě německé odbory, které se intenzivně zasazovaly za opuštění jaderné energetiky. Přicházeli jsme s návrhy na rozvoj energetických alternativ, jako jsou například větrné nebo solární elektrárny.