V médiích se v tomto týdnu objevují úvahy o působení primátorky za hnutí ANO Adriany Krnáčové. Z řad opozice (a to dokonce i opozice, která se svého času „vyznamenala“ nominací primátora Hudečka, který byl absolutně bez jakýchkoli životních a pracovních zkušeností) se ozývá až hysterická kritika. Obě dvě hlavní opoziční strany, ODS a TOP09, se v minulém týdnu neúspěšně pokusily o odvolání pražské primátorky. Naopak radniční koalice a strana Pirátů o primátorce hovoří velmi pozitivně.

Kritický pozorovatel však nemůže nevidět, že je Krnáčová naprosto bez jakýchkoli zkušeností, pokud jde o rozsáhlou agendu řízení hlavního města. Disponuje jen titěrnými manažerskými zkušenostmi a má poněkud výbušnější povahu a barvitý slovník charakteristický pro čtvrtou cenovou skupinu.

Nejtragičtější kapitolou, o které se však v babišovských a s nimi spřátelených médiích příliš nedozvídáme, je přístup paní primátorky k řešení životně důležitých investic hlavního města Prahy. Primátorka bez mrknutí oka a s akademickou lehkostí hovoří o tom (a někteří členové Rady to po ní bezmyšlenkovitě opakují), že už brzy započne výstavba trasy D metra z Vinohrad na jih města; že tato trasa bude stát naprostou maličkost, tedy osmačtyřicet miliard korun. A naznačuje, že peníze jsou vlastně „na skladě“.

Při nedávném otevírání několika nových stanic metra paní primátorka a její blízcí spolupracovníci jásali, že stát uhradí celou čtvrtinu této investice (trasy D). Má otázka zní (i kdybych bral vážně vyjádření premiéra o tom, že dotace dvanáct miliard korun na novou linku metra je téměř jistá), kde ve svém rozpočtu tedy město vezme „zbývajících“ šestatřicet miliard korun?

Paní primátorka si může vesele švitořit, co chce. V tuto chvíli podle všeho není ještě rozhodnuto ani o tom, kudy vlastně trasa metra D povede. K dispozici nejsou tedy pochopitelně ani projekty a je otázka, jak je to s výkupy pozemků. Zkrátka, fantazírováním o výstavbě trasy D paní primátorka nic neriskuje a nikoho neurazí. V tomto volebním období se při výstavbě nové linky beztak ani nekopne. To, co v této věci paní primátorka předvádí, je čirá marketingová akce, naprostý politický iluzionismus.

Stav radniční koalice i opozice a jejich znalosti pražských reálií jsou ovšem takové, že toto (rozuměj pravdu) nedokáže nikdo z nich pražské veřejnosti říct. Z nejrůznějších důvodů se na vytváření potěmkinovských vesnic podílejí vlastně všichni.

↗

Nejtragičtější kapitolou, o které se však v babišovských a s nimi spřátelených médiích příliš nedozvídáme, je přístup paní primátorky k řešení životně důležitých investic hlavního města Prahy. Foto Ondřej Mazura, DR

Pražská veřejnost se také může těšit na Krnáčovou oznámený další termín otevření tunelu Blanka. Anoncovaný zářijový termín neberu — a jistě nejsem sám — jako něco definitivního. Otevření tunelu však v každém případě povede k nepříjemnému zjištění, že vlastně nový tunel problémy pražské dopravy řeší jen z části. K tomu, aby měl v systému pražské dopravy smysl, je třeba ještě spojit vnitřní okruh, jehož je Blanka součástí, s expresním okruhem. A takové propojení (a tedy dokončení vnitřního okruhu) si vyžádá dalších pětadvacet miliard.

Takto to máme souhrnně přes jednašedesát miliard korun ve dvou obrovských investičních akcích, které bude Praha potřebovat v následujících deseti letech (pokud je tedy bude vedení města vůbec schopno zajistit). A obě investice jsou přitom pro město naprosto životně důležité.

Zajímá mě, jak mají paní Krnáčová a její spolupracovníci připravený finanční inženýring města pro příštích deset let, aby město obě dvě tyto investiční akce zvládlo. Město ale potřebovat i další investice — v sociální oblasti (např. musí modernizovat zastaralé domovy důchodců), ve školství, v kultuře i dopravní infrastruktuře. Praha také bude muset financovat nákupy nových tramvají (na to má s dodavatelem již vlastně smlouvu) a nových autobusů, což i vyžádá další desítky miliard. Těmito „detaily“ se paní Krnáčová zatím příliš nezabývá.

Současná městská rada by prostě měla (po dvou volebních obdobích, ve kterých se na pražské radnici nevyřešilo vůbec nic, a problémy města se často ještě zauzlily) přijít s vizí, jak v příštích deseti letech vyřešit životně důležité investice města a jak a z čeho financovat tyto i další investice. A které investice to budou. Městská rada by měla připravit městský program výstavby, včetně plánu financování investic a jejich kategorizace (do čeho investovat dříve a do čeho později). Mluvit o strategickém plánu rozvoje města se ovšem při této radniční sestavě pěti politických stran ani neodvažuji.

Velkoměsta v blízkosti Prahy (ať již jde o Mnichov, Berlín či Vídeň) se rozvíjejí podle určité vize, strategického plánu, a financování investic probíhá podle dlouhodobého programu. Současná městská rada by se měla vydat stejným směrem. Tedy z chaosu do západní Evropy. Jinak bude přešlapovat na místě, jako tomu bylo v druhém volebním období Pavla Béma (2006—2010) a ve Svobodově a Hudečkově éře (2010—2014). A konkurenti Prahy (Mnichov, Berlín, Vídeň) uniknou českému hlavnímu městu o další koňské délky.

(Jiří Paroubek byl v letech 1990—2005 členem pražského zastupitelstva a v letech 1998—2004 náměstkem pražského primátora pro oblast financí. Poznámka redakce.)