Pražská MHD byla vždy jeden z největších finančních tunelů. Na zakázkách pro DPP či město se dlouhodobě a vytrvale přiživují nejen developeři, řada IT firem, v neposlední řadě pak relativně nenápadné JCDecaux či RenCar, nebo přes nastrčené společnosti lidé, jako je Ivo Rittig či Roman Janoušek.

Vyžaduje-li nějaká část agendy dodávku IT řešení, tak způsobu, jak natáhnout město a pustit žilou stopadesátimiliardovému rozpočtu, kterým Praha každoročně disponuje, se meze nekladou. Mít elektronickou kartu namísto papírového kuponu zdá se být v 21. století rozumné, ale…

Podobně jako u jiných IT zakázek pro správu měst a obcí (Gordic, Proxio a další), smrdí celá akce korupcí na sto honů. Vědomě uzavřít smlouvu na řešení na zelené louce — navíc u projektu, který počítá se stabilním nárůstem uživatelů, kdy je potřeba zaplatit za licenci u každé nově vydané karty — to by byl takový diletantismus, že je náhoda zcela vyloučena. O měsíčním paušálu ve výší cca čtyři miliony jen za udržení systému v chodu ani nemluvě.

A co je nejhorší, nikdo kromě společnosti eMoneyServices (zkráceně EMS, dříve Haguess) nemůže se systémem bez zdrojového kódu kvalifikovaně pracovat a údržbu tedy může poskytovat zase a jedině EMS — rychlokvaška s nulovou historií a referencemi. V době převzetí projektu tato firma sídlila na PO BOXU někde v Holandsku v průmyslové zóně a v neposlední řadě má vlivné známé i ve veřejnoprávních médiích, kteří se postarali v době převzetí o patřičné haló.