Opencard

Ivan Bartoš

K papírovým kuponům se Praha nevrací. Piráti na pražském magistrátu se pouze snaží napravit to, co Pavel Bém s Tomášem Hudečkem nedomysleli.

Pražská MHD byla vždy jeden z největších finančních tunelů. Na zakázkách pro DPP či město se dlouhodobě a vytrvale přiživují nejen developeři, řada IT firem, v neposlední řadě pak relativně nenápadné JCDecaux či RenCar, nebo přes nastrčené společnosti lidé, jako je Ivo Rittig či Roman Janoušek.

Vyžaduje-li nějaká část agendy dodávku IT řešení, tak způsobu, jak natáhnout město a pustit žilou stopadesátimiliardovému rozpočtu, kterým Praha každoročně disponuje, se meze nekladou. Mít elektronickou kartu namísto papírového kuponu zdá se být v 21. století rozumné, ale…

Podobně jako u jiných IT zakázek pro správu měst a obcí (Gordic, Proxio a další), smrdí celá akce korupcí na sto honů. Vědomě uzavřít smlouvu na řešení na zelené louce — navíc u projektu, který počítá se stabilním nárůstem uživatelů, kdy je potřeba zaplatit za licenci u každé nově vydané karty — to by byl takový diletantismus, že je náhoda zcela vyloučena. O měsíčním paušálu ve výší cca čtyři miliony jen za udržení systému v chodu ani nemluvě.

A co je nejhorší, nikdo kromě společnosti eMoneyServices (zkráceně EMS, dříve Haguess) nemůže se systémem bez zdrojového kódu kvalifikovaně pracovat a údržbu tedy může poskytovat zase a jedině EMS — rychlokvaška s nulovou historií a referencemi. V době převzetí projektu tato firma sídlila na PO BOXU někde v Holandsku v průmyslové zóně a v neposlední řadě má vlivné známé i ve veřejnoprávních médiích, kteří se postarali v době převzetí o patřičné haló.

Paradoxní je, že kupony jsou vlastně technologicky vyspělejší než Opencard. Fotokoláž Michal Šindelář

Korunu tomu dodal bývalý primátor Prahy Hudeček, tehdejší člen TOP 09, když v předvolebním období pod záminkou narovnání ilegálního stavu rychle dokoupil další předražené licence, přestože věděl, že to situaci vůbec neřeší a celý průšvih jen odsouvá.

Piráti na pražském magistrátu se snaží přispět k řešení problému Opencard. Společně s tím, jak rozplétají nitky celého projektu, informují o jednotlivých zjištěních své voliče a zároveň shledávají, že cesta ven nebude jednoduchá. Existuje několik řešení a všechna jsou bolestivá. Za prvé: Pokračovat v praxi nákupu licencí od EMS, která s velkou slávou a za pozornosti médií nás „Pražáky“ zachránila od vypnutí metra a zrušení tramvajových spojů? (!) Nikoliv.

Za druhé: Vykoupit celé řešení a nadále ho rozvíjet? Ale jde to vůbec v případě, kdy se jedná o na míru ušitý software, jehož kód není majetkem Prahy? Anebo za třetí: Udělat tlustou čáru, odepsat prvotní náklady a nakoupené licence (50 Kč za každou kartu a každou aplikaci) a začít znovu? Ale co s existujícími kartami? Dá se i nadále spoléhat na deklarovanou podporu EMS?

Paradoxní je i fakt, že kupony jsou vlastně technologicky vyspělejší než Opencard. Když kupon ztratíte, v databázi je možné vás jednoduše dohledat a kupon vydat znovu. Na kuponu dokonce vidíte, kdy mu končí platnost, což je docela zásadní „fičura“, kterou ovšem „pekelná“ karta neumí.

Pokud hovoříme o nových technologiích, jejichž implementaci a integraci Piráti maximálně podporují, tvrdím, že Opencard žádné hi-tech požadavky nesplňuje ani v nejmenším. Její rozšíření v jakousi univerzální kartu Pražana se nekonalo a ani nekoná. Ze třiceti dvou funkcí, ke kterým měla být karta původně použitelná, fungují dvě. S jejím pořízením máte v peněžence prostě další hloupou jednoúčelovou plastovou kartičku s malým čipem. Dost málo za jednu miliardu…

Co by tedy mělo následovat? Jednání s firmou EMS stále probíhají. Praha je opatrná ve svých výrocích a nelze se jí ani divit. V médiích vystupují dobráčtí manažeři EMS, kteří tvrdí, jak se snaží městu vyhovět a všemožně tolerují nedodržování smluvních podmínek. Nezaznívá, že již při původní realizaci a vyjednávání podmínek firmou Haguess (na základě auditu Nexia AP se hovoří o zcela laxním a neodborném přístupu ze strany objednatele) a následném převzetí celého cirkusu EMS bylo hlavním cílem podojit městskou kasu.

Na řadu by konečně měla přijít standardní smlouva se standardními podmínkami, jak je nebo by spíš mělo být běžné. Ideální by bylo celé řešení prostě vykoupit a (nebo) v paralelním běhu realizovat výběrové řízení na kartu stejnou nebo chytřejší. Snad se tento krok Pirátům podaří prosadit.

V tomto kontextu se ani nedivím, že se vládě ani nižším státním orgánům příliš nechce zpřístupňovat staré smlouvy, potažmo platnost smluv nových podmínit jejich zveřejněním na internetu. Kapříků je stále plný rybník. I když, co se týče Opencard, tam to byl spíš Kolibřík…

Více a detailně k současné situaci Opencard na praha.pirati.cz.