Příběh našeho ropáka všech ropáků je poučný už v tom, jak může taková jedna obyčejná anketa již v roce 2008 předjímat budoucnost, neboť v době, kdy Pavel Bém dostal nejvyšší ropácké vyznamenání, na něho ty neslavnější činy, jež daleko přesáhly hranice běžného ropáctví, teprve čekaly: prolomené tunely Blanka, Opencard a Praha Olympijská, dvojitý odpíchnutý Rittberger ve věci Národní knihovny Václava Kaplického, obsazování strategických postů dle pokynů nyní trestně stíhaného kmotra Janouška, skandál s (pa)kulturními granty, lví podíl na lidovém přejmenování jeho primátorského pracoviště z let 2002-10 z Mariánského na Mafiánské náměstí...

Ale jeho příběh je poučný i z přírodovědného hlediska — v tom, jak snadno se může vylíhnout ropák i z ne-ropáka (abychom hovořili ne-jazykem nejvyššího kmotra všech ropáků, Bémova milovaného nájemníka Pražského hradu).

Pan psychiatr Bém totiž původně, v půli devadesátých let minulého století, vyvíjel zcela neropácké aktivity v oblasti drogové prevence a legalizace měkkých drog. A tak dodnes není jasné, zda původně neohroženého Mirka Dušína české marihuanové scény zkorumpovala až jeho funkce (stal se „korunním princem“ nejmenované Občansky Degenerované Strany), nebo zda už tehdy byly jeho bohulibé aktivity jen mimikry, jimiž s bémovskou vráskou na čele a jointem v ruce obloudil neropáckou mládež, a chystal se krovky odhodit, jakmile se z něj vylíhne dospělý ropák a vzlétne k strmým výšinám geologickým i mocenským.

Další biologická zvláštnost vysoce nebezpečné specie ropacus bemus pragensis je to, že ač typický bahenní tunelář, libující si v podsvětí a černých dírách nejen peněžních (viz předražený tunel Blanka i Opencard, machinace se změnami územního plánu, umožňující výstavbu neekologické i neekonomické severozápadní varianty silničního okruhu Prahy a rozšíření přistávací plochy letiště v Ruzyni s nadlimitním hlukovým zatížením desetitisíců obyvatel), miluje nezřízeně výšky.

S oblibou šplhá po velehorách, takže není jistě náhodou, že Ropáka 2008 dostal i za vytrvalé prosazování výstavby dvou výškových mrakodrapů na pražské Pankrácké pláni, a to navzdory kritice Centra světového dědictví UNESCO o riziku nevratného narušení pražského panoramatu (přitom Kaplického mnohem menší blob, který panorama naopak obohacoval, nejprve přivítal jako geniální moderní architekturu, ale jakmile z Hradu zahřmělo, lekl se, že by se musel vydat s kleštěmi na Letnou dostat ze řetězů svého velkého kmotra, připoutaného zde na protest proti budově, takže udělal jednu ze svých životních piruet — stal se přes noc hrobařem nejen knihovny, ale i jejího architekta).

Naštěstí pro vědu je však chování tvora ropacus bemus pragensis i s jeho mediálními Rittbergery a Salchowy navěky podchyceno ve filmu — každý, kdo uvidí dokument Martina Marečka Auto-mat si o Pavlu Bémovi a jeho přínosu světovému ropáctví udělá obrázek sám. Titul Ropák 2008 tak Pavlu Bému patří navždy!

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák