Příběh našeho ropáka všech ropáků je poučný už v tom, jak může taková jedna obyčejná anketa již v roce 2008 předjímat budoucnost, neboť v době, kdy Pavel Bém dostal nejvyšší ropácké vyznamenání, na něho ty neslavnější činy, jež daleko přesáhly hranice běžného ropáctví, teprve čekaly: prolomené tunely Blanka, Opencard a Praha Olympijská, dvojitý odpíchnutý Rittberger ve věci Národní knihovny Václava Kaplického, obsazování strategických postů dle pokynů nyní trestně stíhaného kmotra Janouška, skandál s (pa)kulturními granty, lví podíl na lidovém přejmenování jeho primátorského pracoviště z let 2002-10 z Mariánského na Mafiánské náměstí...

Ale jeho příběh je poučný i z přírodovědného hlediska — v tom, jak snadno se může vylíhnout ropák i z ne-ropáka (abychom hovořili ne-jazykem nejvyššího kmotra všech ropáků, Bémova milovaného nájemníka Pražského hradu).