Jak už to v naší zemi extrémů bývá, nepostavil se do čela naprosto legitimních protestů proti celorepublikovému turné amerických obrněných vozidel nikdo jiný než Jiří Vyvadil. Ten se z nich zas pokusil udělat propagační akci ruské armády, čímž jim jakoukoli legitimitu úspěšně sebral.

Proti Vyvadilovi se nicméně postavil jeho proamerický klon Pavel Šafr a vyhlásil, že jak jemu, tak jeho táboru zabrání obtěžovat americký konvoj i za cenu nasazení vlastního těla. Mnozí se rázem začali těšit na veřejnou rekonstrukci fackovací scény z filmu Slunce, seno a pár facek na polích podél trasy průjezdu amerického konvoje.

Jenže pak Vyvadil na sociálních sítích odpravil po protestech proti konvoji i sám sebe a o diskreditaci zbytku odpůrců se postarala česká média osvědčenými označeními za bolševiky, zrádce nebo nepřátele demokracie. A z facek sešlo.

Nadále už tak vůbec nic nebránilo dojemné vítací akci. Pavel Šafr vyhrál bez boje. Jeho jedinou ztrátou se stal zablokovaný facebookový profil, kterou ale šikovně využil, a ze svého profilu udělal prvního čechoamerického mučedníka — Johna Palacha. Sám se pak za oslavného jásotu všech významnějších českých médií postavil do čela celé akce.

Ta následně označila dostatečné vyjádření podpory projíždějícím amerických vojákům za zkoušku naši společnosti a frekvenci mávání praporem z hvězd a pruhů stanovila jako měřítko, podle kterého se na konci určí, jak dobrými spojenci jsme.

↗

Média věnovala konvoji amerických vojáků velkou pozornost. Foto repro ČT

Každý tedy dostal za úkol předvést to nejlepší, co v sobě má. Vítací akce se rozjela na plné obrátky a k rekonstrukci některého z Troškových filmů nakonec opravdu došlo. Zkouškou vítáním italské delegace museli projít také hrdinové filmu Slunce, seno, erotika a prokázat tak, že patří do Evropy. Hned nedělní ráno ukázalo, že vítací akce vystihla duch Troškova filmu velmi povedeně.

A podle zájmu médií o celé dění — co patnáct minut přímé vstupy reportérů stopujících pohyb kolony ve vysílání Radiožurnálu, speciální vysílání České televize nebo všeobecné nadšení českých novinových komentátorů — je s velkou úlevou možné oznámit, že jsme ve zkoušce vítáním obstáli.

Každopádně kdyby ne, máme ještě v záloze koncert pro konvoj nebo taky můžeme pověsit nějakého toho komunistického panáka na lampy v pražských ulicích. To nám přece jde, takže můžeme zůstat v klidu.

Jenže, co když to nestačí?

Co když američtí vojáci odjedou a nám tu bez nich bude smutno? Co když bychom jim naši lásku rádi ukazovali o něco častěji?

Pokud tady chceme mít americké vojáky natrvalo a mít možnost radovat se z jejich přítomnosti každý den, je třeba podniknout opravdu radikální krok. Nabízí se tak zrušení českého ministerstva obrany a následné převedení naší armády pod americkou administrativu.

Výhoda takového kroku je zřejmá na první pohled. V první řadě bychom se tak zbavili nutnosti v budoucnu sáhodlouze debatovat o vhodnosti dalších PR akcí americké armády na našem území. Vojenská technika manifestačně projíždějící po našich dálnicích by už nebyla americká, ale byla by trochu i naše.

To samé platí i pro americký radar. Zbavili bychom se tak potřeby zbytečně řešit podobné pře jako před lety. Postavili bychom si tu tak náš společný radar, nejen americký. Další výhoda by plynula také z toho, že bychom se v budoucnu mohli pyšnit skvělými úspěchy americké armády, které česká média v souvislosti s informováním o americkém konvoji velmi skromně zamlčela.

Nelegální intervence do Iráku a statisíce nevinných obětí už by nebyla jen americkou intervencí, ale také trochu naší. Podobně by v budoucnu na Blízkém východě nezabíjely pouze americké bezpilotní letouny, ale byly by to částečně také naše drony, jejichž úspěchy bychom se mohli pyšnit.

Kdyby to byla naše armáda, kdo by pomocí dronů na Blízkém východě zabíjel, splnilo by se tak najednou hned několik velkých snů prezidenta Zemana. To si, prosím, také uvědomme.

Největší výhodu by ale každopádně představoval fakt, že bychom už nadále nemuseli Polákům závidět speciální pouto, které s Američany mají. To, že v minulosti na polském území fungovala věznice, ve které americké tajné služby mučily protiprávně zadržované vězně, bychom mohli hravě přebít.

Není totiž pochyb o tom, že by v případě převedení naší armády pod americkou administrativu bylo možné se dohodnout na založení podobné věznice také u nás a my se tak mohli radovat z prvního českoamerického zařízení pro „Vylepšené techniky výslechu“, jak dnes naši američtí friends nazývají mučení.

Snad jedinou větší nevýhodu, která by v důsledku přesunu naší armády pod americkou administrativu mohla nastat, představují obtíže s vyváděním státních prostředků z ministerstva obrany. Ty dlouhodobě jsou velmi lákavou obchodní příležitostí pro mnoho lidí u nás. Na druhou stranu, ono v tom obrovském rozpočtu americké armády se pár neotvírajících se padáků lehce ztratí.