Jak se nyní vede politické handrkování o Českou televizi, snažím se více sledovat její zpravodajství. Jeví se mně docela dobré, zajímavé, rozhodně lepší, než bylo před nějakým časem, možná několika lety. A nesouhlasím s názorem, že by jí prospělo (to aby se vymanila z politických vlivů), kdyby byla placena z vysílané reklamy místo koncesionářských poplatků.

Pak by pochopitelně o tu reklamu musela, jak se dneska hojně říká, bojovat, tedy soutěžit s televizemi privátními. Jak by se asi toto její docela solidní zpravodajství proměnilo? A druhá věc je, že výtěžek z reklamy závisí na hospodářské situaci státu. Za krize a v období ohrožení, kdy dobré zpravodajství nabývá na významu, média závislá na reklamě neřeší kvalitu zpravodajství, ale své holé přežití.

Soudě podle Českého rozhlasu jsem přesvědčen o tom, že naše veřejnoprávní média si uvědomují odpovědnost vůči koncesionářům, tedy vůči těm, kteří si je platí, což je sama občanská společnost, a nikoli její komerční část, která si může dovolit platit za reklamu v televizi. Je to širší odpovědnost, která je alespoň ve zpravodajství viditelná a slyšitelná, a právě proto se mnohých politiků tak dotýká.

Možná ta jejich nespokojenost je svědectvím o úspěšném naplňování veřejnoprávní služby, ale netvrdím to. Ostatně platí i argument, že celkově by reklamy nepřibylo, ale o zhruba stejné množství by se muselo podělit o jednu televizi více, a to by neprospělo ani televizím soukromým.

Jde mi však teď o něco jiného. V pátek po zatmění Slunce ČT vysílala v hlavním zpravodajství reportážní příspěvek odkudsi ze severu Čech, snad z Liberecka nebo Českolipska (to mi bohužel uniklo), v němž si obyvatelé domů u rušné silnice stěžovali, že jim zbytečně předčasně pokáceli před domy stromy, ačkoliv betonová bariéra, která je má chránit proti hluku místo stromů, se bude stavět až někdy v září.