Nejednou se divíme, jaká neúcta k právu panuje v téhle zemi. Řidiči je desetkrát vysloven zákaz řízení, a když je po jedenácté policií nachytán za volantem, tváří se nechápavě. Delikvent je odsouzen do vězení a — policie, chyť si mě, jestli to dokážeš. Ještě zhoubnější, protože mnohem nakažlivější jsou zdánlivě banální formy pohrdání právem. Například lesní zákon (§ 20, odst. 1g) zakazuje, až na stanovené výjimky, vjezd motorových vozidel do lesů.

Přitom jmenovitě v houbařské sezóně se lesy auty hemží, jako by tam rostla spolu s těmi houbami. Policie nic, lesní správy nic. Veřejnost? Taky nic — bodejť, bude si dělat do vlastního hnízda! Média přestupníka maximálně tak vypeskují za nedostatečnou ostražitost, když mu v lese zaparkovaný vůz někdo vykrade či ukradne.

Tvrdě se současná česká společnost staví pouze vůči pachatelům nejtěžších zločinů typu vražda či loupež, a ovšem k jakémukoliv překročení zákona nebo i jen zvykových norem příslušníky některých menšin. Těm netoleruje vůbec nic. K „běžnému“ porušování zákonů našinci je ale více než tolerantní, a některé důležité subjekty jdou v tom porušování vysloveně příkladem.