Lukáš Jelínek ve svém komentáři ke sjezdu ČSSD mluví o nelehké situaci idealistů v ČSSD. Kulturní levice je podle něj přítomna jinde než v hlasovacích procesech a na sjezdu ČSSD se více projevovala v pozadí než v hlasovacích dohodách. S tím lze souhlasit. Co je však nepřesné, je ztotožňování idealistů v ČSSD (s malým i velkým I na začátku) právě s onou kulturní levicí, jejíž témata nejčastěji formuluje právě Jiří Dienstbier.

Toto spojení pokulhává jak deskriptivně, tak i normativně. Vytváří totiž iluzi, že hlavním konfliktem ve straně je dominance konzervativního proudu nad liberálním. Toto štěpení ale zakrývá podstatnější problém a tím je střet pragmatiků s těmi, kdo věří v jakýkoliv obsah politiky.