Bývaly časy, kdy by zastínění, ba ignorování Miloše Zemana, nebo upozadění haškovců představovalo nevídaný progres v sociálnědemokratické politice a sjezdovém rokování. Letos k tomu došlo. Snad proto ty rozzářené oči Bohuslava Sobotky a jeho stoupenců, snad proto ta slova o historickém sjezdu.

Pak by možná šlo ČSSD odpustit, že nad rámec diskuse o zprávě předsedy už žádnou programovou debatu nevedla a že zplodila jen velmi jednoduchou rezoluci. Hůře se už odpouští přijetí polovičaté novely stanov. Kupodivu kvóty pro obě pohlaví prošly hladce, ovšem míra podílu členů na sestavování kandidátních listin je ve hvězdách.

Referendum v ČSSD proběhlo loni v létě, prakticky do přelomu roku vedení na stanovy nesáhlo a i na sjezdu od předsedy Sobotky zaznělo, že vše bude upřesněno ve volebních řádech, které projedná ústřední výkonný výbor, orgán ze své podstaty konzervativnější („funkcionářštější“) než sjezd. Přitom Jiří Dienstbier měl již v předstihu připravenu jak detailní úpravu stanov, tak volebních řádů. Sobotka však raději pragmaticky vyjednával s odpůrci změn.

Ústupek je například v tom, že „nominační konference“ proběhnou až v závěru procesu přípravy kandidátek, takže budou spíš jen schvalovací — v hodině dvanácté řeknou členové „ano“ nebo „ne“ kandidátům, které vyberou „orgánové“.