Proběhlo a ještě probíhá hodnocení výsledků 38. sjezdu České strany sociálně demokratické z hlediska uplatnění pražského centra a regionů, skupin kolem vlivných jednotlivců, napravených a nenapravených spiklenců a původních sobotkovců, z hlediska ping pongu vzájemných výčitek s politickou formací ANO 2011 a úvah o další pevnosti nebo křehkosti koalice a o šancích koaličního souhlasu do konce vládního období.

Asi to vše patří k politice. Patří to k její pozemské, plebejské, horizontální pozici v životě. Politika není, až na zcela výjimečné přelomové situace řemeslem mudrců a světců. V politice se člověk ušpiní, a jinak to asi nejde. Někteří jsou prostě ochotni to na sebe vzít. Nebo jen mají hroší kůži.

Politika, to je umění možného mezi hráči mocenských šachů. Možná se sledují nějaké cíle, ale jako důležité v situaci vládnoucí nedůvěry a agresivity se jeví spíše praktické prostředky uchopení a udržení moci. Politika se nesleduje jako péče o polis, o občanské společenství, která má důstojné místo vedle péče o duši. Sleduje se jako pokračování války nekrvavou cestou. Důležitá je technologie moci

Zploštění a vulgarizace politiky není nic nového. Skeptickým, až cynickým teoretikem politické praxe byl už Niccolò Machiavelli (1469-1527), který souběžně s kulturní a duchovní obrodou reprezentovanou jmény jako Marsilio Ficino a Giovanni Pico della Mirandola, s raným hermetismem a humanismem rozvíjel své cynické pojetí moci.