Kde jsou hlasy stoupenců inkluze?
Stanislav ŠtechNa jedné straně podle Stanislava Štecha děláme všechno možné, aby se co nejrychleji odstranilo vícekolejné vzdělávání, které děti příliš brzy rozděluje, na druhé straně ale domácím vzděláváním vycházíme vstříc posílení segregace.
Tolik diskutovaný „diagnostický“ odstavec 5 paragrafu 16a byl minulý týden vypuštěn z novely školského zákona. Již první reakce v médiích potvrdily moje obavy, že pro stoupence inkluze jde o „vítězství“, které tradičně nazýváme jako Pyrrhovo. V deníku MF DNES i v Lidových novinách byl tento krok komentován výstižně: již nikdo nebude děti testovat, aby je třídil a připravoval na odsunutí z hlavního proudu vzdělávání (!).
Učitelé tedy budou se všemi dětmi pracovat a po zjištění případných potíží se obrátí na školské poradenské zařízení, které bude postupovat buď jako dosud (tedy evropskými institucemi kritizovaným způsobem), nebo zváží, zda se jim zachce řídit se metodickým pokynem, který pro ně nebude závazný. Ale hlavně navrhnou některý z pěti stupňů podpůrných opatření.
Jak to povede ke snížení počtu dětí v praktických školách, není zřejmé. Hlavně však není jasné, jak to bez kvalitní psychologické podpory prolínající diagnostiku s intervencí pomůže dětem a učitelům.
Bylo to docela pestré: od a) rodičů, kteří si mohli vzdělanostně i finančně dovolit vzdělávat své dítě doma (absolventka pedagogické fakulty v domácnosti s mužem úspěšným podnikatelem, zároveň schopná aktivistka) přes b) lidi, kteří odmítali posílat své dítě do školy, protože by ho v té nemorální instituci nutně zkazili buď morálně, nebo nábožensky, až c) k matkám samoživitelkám, žijícím doslova z ruky do huby.
A k tomu tehdejší komentář maminky jedné z mých oblíbených romských aktivistek: "Nebudou muset chodit do školy? To u nás bude chtít každý." (i dnes jsou se záškoláctvím maléry) -- proti tomu poslednímu byly sice v zákoně určité zábrany, ale nikoli silnější než ty, který by měly při dobrém fungování institucí zabránit odsunu dítěte ze sociálně znevýhodňujího prostředí mimo hlavní vzdělávací proud.
Strmě sociálně selektivní ovšem nejspíše bude distribuce negativních dopadů domácího vzdělávání. I když se obávám, že ani dítěti rodičů a) příliš neprospěje.