Stává se v poslední době u nás módou — a přišlo to zřejmě z politiky — vést diskusi o věcných problémech způsobem, kterým už před lety proslul jeden z našich prezidentů. Autorita (nebo člověk za autoritu se považující) osočí druhého z lstivého úkladu a poté věnuje nezanedbatelný prostor svému (jak jinak než ušlechtilému) boji s daným neřádem.

Vyjádření Stanislava Štecha, VŠ profesora, psychologa a poradce premiéra v jedné osobě na stránkách Deníku Referendum ze dne 10. 2. tento model naplňuje téměř bezezbytku.

Je to škoda, v malé části svého prezenté, na něž dnes, a naposledy reaguji, přináší zajímavé argumenty, které by stály za polemiku. Bohužel míra hrubosti a ve vybraných segmentech užití difamačních útoků nehodných akademika, kterou se pisateli podařilo navršit, věcnou diskusi v podstatě vylučuje.

Ve svém příspěvku vytvořil tak složitou a rozsáhlou konstrukci podezírání, spiknutí, a útoků všech „neodborníků“, že rozebírat by ji, musel by člověk převzít stejný model uvažování. Možná o to i šlo, odvést pozornost od podstaty diskuse, jak byla vedena v oficiálních vyjádřeních na stránkách tohoto deníku.

Nevím a posuzovat to již nebudu. Tedy ne pro prof. Štecha, ale pro ostatní čtenáře, kteří na těchto stránkách hledají pravdu, diskusi, nebo „doušek vody čisté“ (děkuji v úctě Petru Uhlovi) ještě jednou, velmi stručně, k meritu věci.

Je jím vhodnost či přiměřenost použití sousloví „mentální postižení“ pro označení jedinců ze široké skupiny dětí a žáků v českém školství, které dosud nemohly být takto označeny.

Podle platné mezinárodní klasifikace nemocí, tj. podle platné klasifikace definující lege artis postup medicínský nemohou být za mentálně postižené (v akurátnější leč společensky „tvrdší“ terminologii děti s mentální retardací) označeni jedinci, kteří dosáhnou v příslušném posuzování více než 69 bodů IQ (jakožto jedno z posuzovaných kritérií).

Bavíme se o skupině žáků, která, podle kvalifikovaných odhadů, zahrnuje cca 5,5 % populace. Tj. těch dosahujících v příslušných měřeních úrovně IQ v rozmezí 70-80 bodů. Počet dětí v předškolním vzdělávání a základním vzdělávání u nás je cca 1,2 milionu. Jde tedy o nezanedbatelné množství potenciálních „kandidátů“ — nálepky „mentálně postižený“ — dodejme jen pro oblast vzdělávání. Systémy sociální ochrany a zdravotnictví dál „pojedou“ podle manuálu MKN.

Podle dosud platného znění školské legislativy tato skupina nejspíše dosáhne na „nálepku“ zdravotní znevýhodnění. Případně formálně nepřesný, ale praxí užívaný pojem „dítě v tzv. hraničním pásmu“.

Ve svém článku jsem netvrdil a netvrdím i nyní nic jiného, než že tento způsob legislativního vyjádření určitého záměru považuji za nevhodný, nešťastný a v rozporu se skutečnými zájmy této skupiny žáků. A ocenil jsem ministerstvo školství za celkové pojetí novely § 16, která přináší i těmto žákům dobrodiní podpůrných opatření — bez toho, že by jim u toho musela říkat „mentálně postižený“.

Konečně jsem v předmětném stanovisku vyjádřil i pochopení pro nevůli části psychologické (a nejen jí) obce, nad tím, pokud má být terminus technicus mentální retardace vázán na dosažení hranice — striktně či rigidně stanovené — zde tzv. IQ 69.

U vědomí obou možných přístupů (i ty jsem naznačil) jsem stál a stále stojím na stanovisku celkové nevýhodnosti takového kroku (rozuměj legislativní formule navrhovaná v § 16a odst. 5) novely) pro české školství jako celek. A připustil jsem, že existují různé zájmové skupiny, zaujímající až zcela protikladné postoje k navrženému. Konečně je přeci zřejmé, že zde vyslovovaným názorem se k určitému myšlenkovému proudu hlásím i já sám….

Moje Cui bono — tehdy i nyní znovu vyslovované, se rozhodně netýkalo výlučně osoby prof. Štecha. Netuším, má-li mít jako persona prokazatelný prospěch či neprospěch z daného ustanovení — a upřímně ani mě to nezajímá. Zajímá mě, dlouhá léta a výhradně, osud a podmínky života osob se zdravotním postižením. Vysmívaje se této pasáži, sáhl si pisatel Stanislav Štech na dno své argumentace.

Zbývá jediné. V linii — dosavadního přístupu: vytvořím problém, pojmenuji problém a osočím z něj někoho — zaujal v části svého dlouhého stanoviska i velmi překvapivou konstrukci „shodnosti či možného překryvu“ výstupů projektů ESF. Např. jde o projekt RAMPS (řešitel dr. Václav Mertin, posléze dr. Jana Zapletalová) a projekt SPIV (řešitel Jan Michalík).

Popravdě, tato informace nezazněla poprvé — prof. Štech už ji nejméně dvakrát před námi vyslovil. A možná několik málo dalších lidí, kteří nejsou se skutečným stavem obeznámeni. Bylo by však, vůči regulím projektů podpořených Evropskou unií troufalé a de facto nebezpečné, (pro nositele projektu, poskytovatele dotace a potažmo celou Českou republiku) pokud by jeden projekt či jeho výstupy řešily to samé co projekt druhý. Plagiátorství, nehospodárné čerpání finančních prostředků ad. ad.

Jak je to s tím překryvem

Doposud jsem nenašel jediný výstup projektu RAMPS, tedy z těch, které jsou veřejně dostupné, jenž by jakýmkoliv způsobem byl v rozporu — či se překrýval s výstupy projektu SPIV.

Právě proto, aby k tomuto nedošlo, vedlo MŠMT řešitele obou projektů k jednání, jehož výsledkem bylo přijetí ministerstvem schválené dohody o koordinaci výstupů obou projektů. Tedy, žádný překryv, žádné totožné záměry a duplicitní výstupy apod. Text dohody viz níže. (To samé samozřejmě platí i pro projekty řešené na Univerzitě Palackého v minulosti a nyní.)

Ale protože projekt RAMPS již byl ukončen, a projekt SPIV stále trvá, požádá naše univerzita a fakulta jako nositel projektu ministerstvo školství o poskytnutí všech výstupů projektu RAMPS. (Výstupy všech projektů podpořených ESF jsou „ze zákona“ přístupné všem zájemcům.) Naši experti řešící tematiku návrhu úprav školské legislativy a praxe, tj. té části našeho projektu, která pokračuje až do léta t. r., provedou důkladnou analýzu výstupů našeho i tohoto sesterského projektu. S cílem vyvrátit jakékoliv potenciální riziko „překryvu“. 

Za samozřejmé považuji, že výsledky tohoto hodnocení zveřejníme (jak ostatně každý z našich dílčích výstupů) na stránkách našeho projektu. Není bez zajímavosti, že za necelý rok a půl navštívilo naše stránky přes 65 tisíc uživatelů. I to svědčí o aktuálnosti a potřebě témat, jimž se s kolegy a kolegyněmi věnujeme.