O útocích na redakci časopisu Charlie Hebdo a na kosher obchod v Paříži se psalo i v čínském tisku. Z perspektivy čínských zahraničních zpravodajů i domácích komentátorů se jedná o méně důležitou věc než o konflikt na Ukrajině a zejména pak o sankce EU proti Rusku, o jejichž prospěšnosti se v ČLR pochybuje. Dopisovatel agentury Nová Čína v Paříži Jing Čchiang o událostech napsal, že „otřásly Francií, Evropou ba celým západním světem“ a odsoudil násilí.

Vzápětí však namířil kritické ostří proti Charlie Hebdo. Časopis charakterizoval citací z blíže neurčeného zdroje jako „vulgární, bezcitný a záludně napadající“, který nedal na varování a dál pokračoval ve svém bezohledném útoku na city věřících. „Ani je nenapadlo,“ pokračuje Jing Čchiang, „že vzhledem k rozmanitosti světa není úplná svoboda tisku možná.“

V návaznosti na to se zastal světových náboženství, která mají „své posvátné modly a svá duchovní tabu“, které je třeba ctít v zájmu světového mírového soužití. (Čtenáři zde vytane na mysli, že v Sin-ťiangu jsou Ujgurům vyznávajícím islám zakazovány plnovousy a ženám šátky a vládní orgány systematicky ničí ujgurské kulturní dědictví, ale o tom samozřejmě článek nic neříká.)

Jing Čchiang si nakonec všímá západních sdělovacích prostředků, zdůrazňuje, že v otázce „neomezené svobody slova“ nepanuje „v mainstreamových médiích“ na Západě jednotný názor. Krátký článek pak uzavírá výzva k „toleranci, vzájemnému porozumění a vzájemné úctě“, tedy k hodnotám, které podle autorova názoru Charlie Hebdo hrubě pošlapal.

Vzpomínkového shromáždění v Paříži na památku obětí útoku se zúčastnil také velvyslanec ČLR ve Francii a tvářil se, jako že se plně ztotožňuje s postojem evropských politiků. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí na pravidelné tiskové konferenci se proto snažil článek bagatelizovat absurdním tvrzením, že se jedná o „soukromý názor“ (vládní) agentury. Pravdivější bude, že představitelé ČLR se chovají příslovečně pragmaticky a v zahraniční politice, pokud se to jeví taktické, se přihlásí k hodnotám, které doma naopak potlačují.

Po nástupu prezidenta a generálního tajemníka ÚV KS Číny v jedné osobě Si Ťin-pchinga se v Číně systematicky zpřísňuje kontrola médií; za poslední rok byly desítky, možná stovky novinářů zatčeny. Na indexu Reportérů bez hranic zaujala Čína v roce 2014 sto sedmdesáté páté místo ze sto osmdesáti.

Zpráva Reportérů také konstatuje, že od roku 2008, kdy proběhly Olympijské hry, o nichž mnozí věřili, že přispějí k uvolnění poměrů v Číně, se situace neustále zhoršuje. Případ Charlie Hebdo a debaty o případnosti jeho humoru tak v ČLR získávají nový rozměr — argument ve prospěch vládní politiky omezování svobody médií, po které ostatně, alespoň podle citovaného článku, na Západě volají sami novináři.