Doufám, že Češi nejsou příliš vyděšení kvůli všem těm svým „expertům“
Saša UhlováAčkoli islámští teroristé zabili novináře a policisty ve Francii a přestože tam žije nepoměrně více muslimů než v České republice, reakce zde jsou mnohem vypjatější. Hovořili jsme s redaktorem Radio Prague Pierrem Meignanem.
Vysvětlit francouzský kulturní kontext českému prostředí je obtížné. Stejně jako vysvětlit ve Francii, že mnozí Češi se bojí muslimů, i když v České republice téměř žádní nežijí. Odlišná zkušenost Čechů a Francouzů není jedinou překážkou. Zásadní rozdíl je i v tom, jaký mají oba národy vztah k národnosti a občanství. Ve Francii je totiž Francouzem každý, kdo má francouzské státní občanství. Pojem národnost ve smyslu, v kterém ho vnímají Češi, Francouzi vůbec neznají.
Pierre Meignan je redaktorem francouzského vysílání českého rozhlasu a v Praze žije už čtyři roky. Při vědomí rozdílů mezi oběma zeměmi a debatami, které se v obou zemích vedou, jsme hovořili o dopadech tragické události, jež otřásla Evropou.
V současné době jste v Praze, jak jste prožíval události, které se odehrály ve vaší zemi? Netrápilo vás, že nejste doma?
Ve Francii jsou přirozeně emoce dost živé a já samozřejmě cítím jistou vzdálenost mezi tím, jak intenzivně tyto události prožívá francouzská a frankofonní komunita a mezi tím, že v České republice život pokračuje dál. Přesto však díky sociálním sítím a našim kontaktům ve Francii můžeme dění prožívat spolu s ostatními a být součástí solidarizačního hnutí. A taky se účastnit relativní jednoty našich spoluobčanů, která se po tomto dramatu vytvořila. Na internetu přišel satirický deník Gorafi s titulkem „Svět na hovno“, Monde de merde. Tak nějak to cítím i já.
Co říkáte na reakci českých médií?
Reakce českých médií je různorodá, ale často trapná a nepřípadná. Mně osobně by přišlo vhodnější, kdyby novináři střízlivě popsali ty události a přidali se k solidaritě s obětmi, než aby z toho dělali ukvapené závěry a hledali viníky. Bohužel mnozí komentátoři toho tady využili, aby tím přiživili jiné kauzy. Třeba otázku syrských uprchlíků, nebo evropskou imigrační politiku, nebo aby vytvořili atmosféru strachu.