Redakce Mladé fronty dnes měla výtečný nápad zeptat se na to, co si o současném dění myslí, nějakého českého muslima. Našla si známého hudebního provokatéra a šoumena Samira Hausera (vystupujícího rovněž pod jménem Bruno Ferrari). Když dostala odpovědi a zjistila, že si z ní Samir Hauser, jak se dalo čekat, střílí způsobem, který docela připomíná drsné vtípky jistého francouzského satirického týdeníku, rozhodla se rozhovor raději nevydat.

Je opravdu okouzlujícím paradoxem, že noviny, které zřejmě v rámci boje za svobodu slova zveřejňují pogromistické komentáře svého redaktora Marjanoviče, nenajdou odvahu zveřejnit text člověka, který je jednou z nejbližších obdob Charlieho Hebdu u nás. Že Bruno Ferrari sám pochází z muslimské země, celé kouzlo nechtěného tak pěkně po česku umocňuje na entou.

Bruno Ferrari událost na svém facebooku komentoval takto: „Dneska mi zavolal nějakej pán z Mladý Fronty a poslal otázky. Potom co jsem mu odeslal odpovědi, mi přišlo vyjádření: Tak nakonec to neprošlo, ukázal jste se být až příliš moc originální, i když mě se to líbilo.

Přesto Vám děkuji za ochotu.“

Původní rozhovor zveřejňujeme s jeho souhlasem.

V první řadě bych se zeptal na váš vztah k islámu, tedy jestli jste aktivní věřící?

Věc se má asi takhle. Do svých osmi let jsem žil v Bagdádu se svým arabským otcem a českou matkou. Irák byl tehdy sekulární stát, jedni naši sousedé byli muslimové, druzí křesťané. Nikdo mi žádné náboženství nevnucoval, bylo čistě na vás, ke komu se chcete modlit.

Naše rodina se sice tvářila jako muslimská, ale ve skutečnosti to byli spíš ateisté. Když jsem přijel v roce 1978 do Prahy, poznal jsem své prarodiče, kteří byli katolíci. Rozhodli se, že ze mě vyženou ďábla a obrátí mě na správnou víru. Vzali mi všechny hračky, jediné hračky, které jsem měl, byly svaté obrázky, betlém a sádrová figurka ztrápeného Ježiše, který táhne na zádech kříž.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem zavřel do chlívku všechny svaté a museli se dívat, jak osel s ovečkou souloží s Jezulátkem. Zhruba v patnácti letech jsem začal poslouchat Black Metal a založil svoji první satanistickou skupinu Mrchožrout. Babičce s dědečkem dlouho vrtalo hlavou, co se stalo a kde udělali chybu.

Jaká byla vaše reakce na události posledních dnů v Paříži?

Tak samozřejmě se mi nelíbí, když někdo útočí na umělce, i když jsou to Francouzi. Ale já jsem na světě jako pozorovatel, ne jako účastník dění.

Jedno je jisté, žijeme ve velmi vzrušující době. V jednom životě zažijeme změnu režimů i začátek pádu západní civilizace. Jsem rád, že žiju zrovna teď, mnohem lepší než hnít například s hipíkama v 60. letech.

Debatují o nich lidé z islámských zemí v českých zemích? S jakými reakcemi jste se setkal?

Lidé jsou si dost podobní, chtějí klid na práci, mít co jíst, užívat si, mít někoho rádi. Nikdo nechce zbytečné problémy. Že se najde pár fanatiků, kteří na sebe upozorňují? Vždyť to tady bylo vždycky, nechápu, čemu se všichni diví.

Trochu zarážející je, že ta hysterie začíná být větší, než když například Breivik postřílel sedmasedmdesát lidí, z toho většinu dětí. Lidé z islámských zemí samozřejmě nejsou rádi, že je bude chtít lynčovat plebs. Kdo by také byl.

Zaznamenal jste nějaké negativní projevy k vám nebo vašim přítelům po středečním incidentu?

Ano, rozhodně. 1. února máme s Vanessou koncert v Praze ve Foru Karlín, který měla natáčet Česká televize do pořado Kombo. Natáčení bylo náhle zrušeno a nám bylo oznámeno, že jsme příliš staří a že dávají přednost mladším interpretům. Přitom ještě ten den bylo v tomtéž pořadu vystoupení skupiny JAR, kteří jsou mnohem starší.

Také po mně někdo hodil na ulici plechovku fazolí. Jsem od přírody důvěřivý dobrák a tak jsem si říkal, že to byla náhoda. Až teď jste mě přivedl na myšlenku, že možná nebyla.