Stály jsme ve frontě před školní knihovnou. Bylo nám oběma sedmnáct let a obě jsme byly ve škole nové. Ona se jmenovala Amel a přijela před čtrnácti dny z Alžírska, já z České republiky. Seznamovaly jsme se.

„Co dělají tví rodiče?“ ptala jsem se. „Máma je knihovnice,“ odpověděla. Nevarovalo mě to a položila jsem další otázku: A co táta?

„Tátu před třemi týdny zastřelili,“ řekla dutým hlasem. Časem jsem se dozvěděla víc. Jejího tátu zavraždili islámští fundamentalisté. Vyhrožovali mu a rodina požádala Francii o politický azyl. Oba rodiče měli v nové vlasti už i domluvenou práci, otec měl učit v Grenoblu na univerzitě. Jenže Francie tehdy azyl zamítla a rodina neodjela. Krátce na to otce zastřelili, když šel s Amel po ulici. Ovdovělá matka s dvěma dětmi pak azyl dostala.