To, čeho si cením na Havlovo díle nejvíce, je právě schopnost sebereflexe a nadhledu na vlastním chováním. To bylo to, co mě oslovovalo a oslovuje na jeho dílech před rokem 1990. Obávám se, že zůstal ve funkci moc dlouho a ztratil kontakt s realitou a odřízl se od zpětné vazby. Pokud vím, jeho vazby na kritické přátele, jako třeba Láďu Hejdánka se přetrhaly dost záhy po převratu. Mandela, který dokázal odejít po prvním období to zvládl mnohem lépe, včetně snahy o smíření.

Ten dopis je v češtině na wiki:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dopis_osmi

K Havlovi jsem na Britských listech napsal :


http://www.blisty.cz/art/62212.html

6. 2. 2012
Odcházení: Havel se postavil k svému celoživotnímu dílu s obrovskou svobodou

Miroslav Tejkl

Havel žádný bytostný demokrat nikdy nebyl.
Byl to moralizující elitář, tvořivý člověk, tvůrce všemožných spektáklů, a občas i člověk kýče. Byl to člověk osobně statečný ... přinejmenším ve svých hvězdných dobách normalizačních rozhodně.

Je trapné dnes zpětně z jeho tehdejšího údělu dělat procházku sadem a jakýsi výcvik, předem dohodnutý scénář na desetiletí předem apod. absurdní nesmysly.

(K tomu: "Jan Čulík, "Havlovo filmové Odcházení: Překvapivě účinná a hluboká omluva od bývalého prezidenta" ZDE)

Lidi to dychtivě vstřebávají - protože sami takoví, jako on nebyli, a je určitý výklad událostí pro ně výhodný, aby si mohli říci, že to vlastně nebylo nic moc ... a ti nejodpornější antihavlovští skřeti k tomu přidají jeho vinu, že jako děcko seděl Frankovi či komusi na kolenou ...

Také jsem si všiml toho, jak ti, co ho nemají v oblibě, zcela suverénně prohlašují o jeho hrách, že jsou podřadné, škváry a já nevím, co ještě. Přitom ve valné většině sami by nikdy nebyli schopni nějaká umělecká díla srovnávat, protože tomu obvykle vůbec nerozumí -- a u jiných osob by normálně zdůraznili, že to nedovedou posoudit. Ale tedy se jím papouškování o škvárech hodí.

Ale i kdyby nějakého srovnávání schopni byli, vůbec by je nenapadlo říci ty své výrazy například o Ionescuovi či Beckettovi a už je teď vidím, jak vykřikují:

"Kde bereš, Tejkle, odvahu toho ubožáka Havla srovnávat s těmito umělci!"

No, beru - i když si nemyslím, že to byl nějaký génius, jeho hry se mi vcelku zamlouvají.

Jeho typická technika - ono mechanické opakování a vracení se. Kromě snad Audience pitoreskní, gagová tříšť událostí daného scénáře mně vždy jasně upozorní, že sleduju jeho hru. Ale "Zítra to spustíme" a "Žebrácká opera" byli koncipovány jinak.

Film "Odcházení" jsem rovněž viděl a musím říci, že si u mě dnes mrtvý Havel trochu šplhnul tím, jak popisuje exkancléře Viléma Riegra (Josef Abrahám). Má to být údajně hrdina, možná něco jako Havel sám, ale Havel ho ve své hře ukazuje jako člověka stejných frází, stejně neupřímného jako jeho protihráči. Jeho nástupce Vlastimil Klein vykřikuje stejné fráze jako svůj program, i když Riegrova přítelkyně Irena (hraje jí Veškrnová) cosi (nepřesvědčivě) mručí "nikdy to nebude jako za Tebe, Viléme" ...

Všechno je to tam bláznivý gag, lidi opět tak trochu jako mechanické loutky, jak to známe z jiných jeho děl.

Zvlášť pobaví Riegrův výkřik, že za svobodu se musí bojovat - a proto tu máme "armádu, policii, druhou policii, MILICE ..."

Takže Rieger není Havel, když je také negativní - a nakonec zradí sám sebe?

Ale kdeže -- Rieger je Havel.

Všechny havlovské fráze, způsoby vyjadřování, "právdoláskařské" obraty - to všechno je v tom Riegrovi obsaženo -- a zesměšňováno ...

No nevím, kdo z nás by se postavil ke svému celoživotnímu dílu s takovou osobní svobodou ...