Literárněvědná demystifikace Václava Havla

Roman Kanda

Petr Steiner ve své studii o Václavu Havlovi a jeho podpoře invaze do Iráku postupně rozebírá principy Havlova morálního postoje. Zjišťuje, že Havel ve svých textech formuloval otázky, které můžeme vztáhnout na něho samého.

Studie Petra Steinera Václav Havel a invaze do Iráku (se stálým zřetelem k sovětské okupaci Československa v roce 1968) má sílu demystifikace. Je mimo jiné dekonstrukcí havlovského mýtu. Autor přitom nedělá nic jiného, než že pečlivě analyzuje a srovnává texty. Praktikuje literární vědu, aniž by sahal k nějakým revolučním metodologickým postupům.

Vlastně by se dalo říct, že jeho postup je až konzervativně způsobný. Provokovat může leda autorova ironie a stylistická bravura, na niž nejsme v českém suchopárném prostředí zvyklí. To vše znamenitě přiblížil překlad Martina Machovce (příspěvek byl totiž původně přednesen a publikován v angličtině, srov. článek Daniela Veselého v Britských listech, 11. 1. 2012), jejž v letošním roce vydalo nakladatelství Rubato.

„Srovnat nesrovnatelné“

Slavista Petr Steiner (nar. 1946 v Praze) působí na univerzitě v Pensylvánii a českému čtenáři je nejspíš znám především jako autor monografie Ruský formalismus. Metapoetika (Brno, Host 2011). Snad je to právě široká zaoceánská perspektiva, odstup od trapného politikaření na slepičím dvorku postkomunistické střední Evropy, že se Steinerovy názory a postoje jeví jako odvážné nebo že prostě dráždí a vnášejí neklid.

Steiner otevírá svou studii srovnáním, jež se na první čtení může jevit jako skandální. Na jedné straně připomíná nechvalně proslulý zvací dopis, který bezprostředně předcházel sovětské invazi v srpnu 1968. Na straně druhé cituje z textu „United We Stand“, zveřejněného 30. ledna 2003 v The Wall Street Journal.

Kromě Václava Havla jej podepsali José María Aznar, José Manuel Durão Barroso, Silvio Berlusconi, Tony Blair, Péter Medgyessy, Leszek Miller a Anders Fogh Rasmussen. Tento dopis, jak píše i dokládá Steiner, „v podstatě jen přežvýkal všechna dřívější americká obvinění vůči Iráku“ (s. 5) a de facto legitimoval následnou americkou invazi.

Václav Havel ve svých textech formuloval otázky, které můžeme vztáhnout na něho samého. Foto Michal Kalášek, Mediafax
×
Diskuse
TT
December 5, 2014 v 18.53
Havlův největší přínos
To, čeho si cením na Havlovo díle nejvíce, je právě schopnost sebereflexe a nadhledu na vlastním chováním. To bylo to, co mě oslovovalo a oslovuje na jeho dílech před rokem 1990. Obávám se, že zůstal ve funkci moc dlouho a ztratil kontakt s realitou a odřízl se od zpětné vazby. Pokud vím, jeho vazby na kritické přátele, jako třeba Láďu Hejdánka se přetrhaly dost záhy po převratu. Mandela, který dokázal odejít po prvním období to zvládl mnohem lépe, včetně snahy o smíření.

Ten dopis je v češtině na wiki:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dopis_osmi
MT
December 5, 2014 v 20.33

K Havlovi jsem na Britských listech napsal :


http://www.blisty.cz/art/62212.html

6. 2. 2012
Odcházení: Havel se postavil k svému celoživotnímu dílu s obrovskou svobodou

Miroslav Tejkl

Havel žádný bytostný demokrat nikdy nebyl.
Byl to moralizující elitář, tvořivý člověk, tvůrce všemožných spektáklů, a občas i člověk kýče. Byl to člověk osobně statečný ... přinejmenším ve svých hvězdných dobách normalizačních rozhodně.

Je trapné dnes zpětně z jeho tehdejšího údělu dělat procházku sadem a jakýsi výcvik, předem dohodnutý scénář na desetiletí předem apod. absurdní nesmysly.

(K tomu: "Jan Čulík, "Havlovo filmové Odcházení: Překvapivě účinná a hluboká omluva od bývalého prezidenta" ZDE)

Lidi to dychtivě vstřebávají - protože sami takoví, jako on nebyli, a je určitý výklad událostí pro ně výhodný, aby si mohli říci, že to vlastně nebylo nic moc ... a ti nejodpornější antihavlovští skřeti k tomu přidají jeho vinu, že jako děcko seděl Frankovi či komusi na kolenou ...

Také jsem si všiml toho, jak ti, co ho nemají v oblibě, zcela suverénně prohlašují o jeho hrách, že jsou podřadné, škváry a já nevím, co ještě. Přitom ve valné většině sami by nikdy nebyli schopni nějaká umělecká díla srovnávat, protože tomu obvykle vůbec nerozumí -- a u jiných osob by normálně zdůraznili, že to nedovedou posoudit. Ale tedy se jím papouškování o škvárech hodí.

Ale i kdyby nějakého srovnávání schopni byli, vůbec by je nenapadlo říci ty své výrazy například o Ionescuovi či Beckettovi a už je teď vidím, jak vykřikují:

"Kde bereš, Tejkle, odvahu toho ubožáka Havla srovnávat s těmito umělci!"

No, beru - i když si nemyslím, že to byl nějaký génius, jeho hry se mi vcelku zamlouvají.

Jeho typická technika - ono mechanické opakování a vracení se. Kromě snad Audience pitoreskní, gagová tříšť událostí daného scénáře mně vždy jasně upozorní, že sleduju jeho hru. Ale "Zítra to spustíme" a "Žebrácká opera" byli koncipovány jinak.

Film "Odcházení" jsem rovněž viděl a musím říci, že si u mě dnes mrtvý Havel trochu šplhnul tím, jak popisuje exkancléře Viléma Riegra (Josef Abrahám). Má to být údajně hrdina, možná něco jako Havel sám, ale Havel ho ve své hře ukazuje jako člověka stejných frází, stejně neupřímného jako jeho protihráči. Jeho nástupce Vlastimil Klein vykřikuje stejné fráze jako svůj program, i když Riegrova přítelkyně Irena (hraje jí Veškrnová) cosi (nepřesvědčivě) mručí "nikdy to nebude jako za Tebe, Viléme" ...

Všechno je to tam bláznivý gag, lidi opět tak trochu jako mechanické loutky, jak to známe z jiných jeho děl.

Zvlášť pobaví Riegrův výkřik, že za svobodu se musí bojovat - a proto tu máme "armádu, policii, druhou policii, MILICE ..."

Takže Rieger není Havel, když je také negativní - a nakonec zradí sám sebe?

Ale kdeže -- Rieger je Havel.

Všechny havlovské fráze, způsoby vyjadřování, "právdoláskařské" obraty - to všechno je v tom Riegrovi obsaženo -- a zesměšňováno ...

No nevím, kdo z nás by se postavil ke svému celoživotnímu dílu s takovou osobní svobodou ...

PM
December 6, 2014 v 9.53
Osobní svoboda a zneužitá osoba.
Co škodí lidem v agonii, je tralala - ať člověk chce, či nechce je stále na scéně. Dokonce i ten nejprostější člověk, ten nejméně exhibicionistický je tam tlačen jinými (Smrt a tralala v M. Kundera - Slova, pojmy, situace).
Natož člověk v pozici vyhraněného politika vítězné morálky a s uměleckými ambicemi.
Co neškodí člověku po agonii je pokus zbavit ho tralala .......řekl bych.