„Za vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál. Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.“ řekl v den výročí vpádu sovětských vojsk do Československa z balkonu hotelu Melantrich Václav Havel. Druhý den František Čuba po dvaceti sedmi letech odstoupil z funkce předsedy agrokombinátu Slušovice.

Čuba vybudoval z JZD Slušovice prosperující podnik s miliardovými obraty a stamilionovými tržbami. Slušovice byly pojmem. Prezentovaly se jako budoucnost socialistického hospodářství. Navštěvovali je čelní českoslovenští politici. Jednou se na návštěvu zastavil i Michail Gorbačov. Po sametové revoluci však přišel úpadek a pád. Přesto étos legendárního družstva ze společnosti ani po pětadvaceti letech nevyprchal.

↗

„S nikým jsem nehovořil, takže nemohu říct, jaké měli [voliči] pohnutky, že hlasovali pro mě. Musíte se těch lidí zeptat.“, řekl František Čuba v rozhovoru pro LN (Lidovky.cz). Foto repro voltecubu.cz 

Právě na nostalgii po starých dobrých časech vsadil Čuba při své senátní kampani: „Doba Slušovického JZD přinesla lidem z východní Moravy nejen spokojenost, prosperitu, plnou zaměstnanost a možnosti seberealizace, ale také hrdost, že jsou občany Moravy a tehdejšího Československa.”

Jeho sebeprezentace kromě příslibu vybudovat kanál Dunaj-Odra-Labe a dvě soběstačné rybí a zeleninové farmy byla zcela obrácená do minulosti. Slušovice, Slušovice a znovu Slušovice. Voliči a možná i sám Čuba uvěřil, že je možné dle starého receptu znovuvzkřísit zašlou slávu kdysi pyšného regionu.

V dokumentu Roberta Sedláčka „František Čuba: Slušovický zázrak“, říká bývalý předseda JZD, že je mu „naprosto lhostejné, jestli je tady feudalismus, kapitalismus nebo socialismus. A tomu podniku je to stejně lhostejné. Tady jde o to, že si ten podnik musí určitým způsobem nalézt vztah k tomu systému. A pak se musí rozvíjet dál sám. Neexistuje socialistické a kapitalistické podnikání. Je prostě podnikání.“

Čuba slíbil voličům podnikání a pracovní místa. Stejně prostě jako sliboval kde co Andrej Babiš. A stačilo to i bez koblih. Poražená Alena Gajdůšková se čertila a stěžovala si, že ji porazila „virtuální realita a marketingová kampaň“, která „holt funguje lépe než poctivá práce.“ Dosluhující místopředsedkyně Senátu s údivem konstatovala, že si lidé raději zvolili legendu a ne „člověka z masa a kostí“, jak charakterizovala sama sebe.

Avšak kromě těchto nepříliš šťastných vyjádření se v rozhovorech dotkla i důležitějších témat — financování předvolební kampaně svého protivníka.

Čuba totiž vytapetoval Zlínsko svými billboardy à la Obama, na nichž se duchaplně skvělo: „Čuba do Senátu. Volte Čubu“. Čubova kampaň byla mnohem masivnější než jeho protikandidátů, její financování nicméně nelze dohledat. A Strana práv občanů, za niž kandidoval, žádné informace poskytnout prozatím nehodlá. Proto si také vysloužil od Transparency International v rámci hodnocení transparentnosti volební kampaně samé nedostatečné. Výjimku tvořila výborná za prezentaci na sociálních sítích.

Přesto předseda Strany práv občanů Jan Veleba po zveřejnění výsledků voleb s uspokojením konstatoval, že je vnímá „jako posun v uvažování občanů. Voličům už nestačí jenom tak někoho podstrčit v tričku jakéhosi hnutí. Dokazuje to například mimo jiné i to, že oligarchie českou cestou do budoucnosti rozhodně není.“

Veleba má zřejmě pravdu. Oligarchie není onou budoucností české politiky. Ovšem do minulosti obrácený a kanál Dunaj-Odra-Labe prokopávající starý Čuba rovněž ne. Voliči si na Zlínsku zvolili nostalgii, vzpomínku na časy, kdy se měli často lépe než dnes.

Zároveň si ale zvolili i stále doznívající devadesátá léta: neprůhledné financování volebních kampaní a prorůstání byznysu a politiky. Úspěch Čuby je vlastně druhým slušovickým zázrakem, „skutkem, který nelze vysvětlit známými přírodními zákony.“ Vždyť ani Čuba sám neví, proč mu vůbec někdo dal svůj hlas.