Čuba, český Obama
Jan GruberBývalý dlouholetý šéf JZD Slušovice František Čuba porazil na Zlínsku v druhém kole senátních voleb dosavadní místopředsedkyni Senátu Alenu Gajdůškovou rozdílem třídy. Nostalgie zvítězila nad nejistým dneškem.
„Za vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál. Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.“ řekl v den výročí vpádu sovětských vojsk do Československa z balkonu hotelu Melantrich Václav Havel. Druhý den František Čuba po dvaceti sedmi letech odstoupil z funkce předsedy agrokombinátu Slušovice.
Čuba vybudoval z JZD Slušovice prosperující podnik s miliardovými obraty a stamilionovými tržbami. Slušovice byly pojmem. Prezentovaly se jako budoucnost socialistického hospodářství. Navštěvovali je čelní českoslovenští politici. Jednou se na návštěvu zastavil i Michail Gorbačov. Po sametové revoluci však přišel úpadek a pád. Přesto étos legendárního družstva ze společnosti ani po pětadvaceti letech nevyprchal.
Pro DR je tu hodně práce pro šíření občanského a demokratického vědomí a sebevědomí.
Snad se časem občané poučí...
Dr. Gajdůšková nic prosperujícího nevybudovala a maximálně se pustila do populistického boje proti církevním restitucím, několik měsíců po bitvě.
Čuba patřil k okruhu lidí, kteří se tady koncem 80. let snažili postavit proti té vší mizérii, technologické zaostalosti, tuposti byrokratického státně-stranického aparátu a něco pozvednout a vybudovat. Zdá se, že Čuba byl naprosto geniální manager. Slušovice pak už dávno nebyly jen JZD, mj. tam montovaly počítači, vytvářel se software a rozjížděly tehdy progresivní biotechnologie. Můj otec, tehdy pracující v ČSAV s nimi do roku 1990 spolupracoval, byli ochotni a schopni aplikovat výsledky základního výzkumu. Kdyby u nás byly po roce 1990 normální poměry, tehdejší Slušovice se mohly stát základem velké a silné české firmy.
Naivně jsem po roce 1990 čekal, že právě takovíto schopni lidé dostanou šanci. Mělo to ale dopadnout jinak – šanci dostali žvanilové, hochšapleři a zloději. V článku zmíněný Havel se na tom také pěkně podepsal.
Nevím, proč by měl Čuba hledět do minulosti a Gajdůšková do současnosti (či chtěl autor říci dokonce do budoucnosti?). Gajdůšková je jen rutinní členka aparátu, která umí vysedávat na schůzích, a jak již můj předřečník napsal, nic nevytvořila ani nevymyslila. Do paměti lidí se ovšem zapsala jako veliká bojovnice proti církevním restitucím. Politická chyba, o které se v ČSSD nesmí mluvit. Těžko s takovým stigmatem vyhrát.
S těmi stávkami jako drogami se Čuba v tom ne/dokumentu seknul, ovšem ve své poslední větě se plete autor tohoto článku. Čuba patří k lidem, kteří každou novinářovu otázku nepřijmou, zřejmě podle zásady, plytký novinář, plytký čtenář ..tipnul bych si, kdybych pro svou propagaci novináře také nepotřeboval.