Čuba, český Obama

Jan Gruber

Bývalý dlouholetý šéf JZD Slušovice František Čuba porazil na Zlínsku v druhém kole senátních voleb dosavadní místopředsedkyni Senátu Alenu Gajdůškovou rozdílem třídy. Nostalgie zvítězila nad nejistým dneškem.

„Za vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál. Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.“ řekl v den výročí vpádu sovětských vojsk do Československa z balkonu hotelu Melantrich Václav Havel. Druhý den František Čuba po dvaceti sedmi letech odstoupil z funkce předsedy agrokombinátu Slušovice.

Čuba vybudoval z JZD Slušovice prosperující podnik s miliardovými obraty a stamilionovými tržbami. Slušovice byly pojmem. Prezentovaly se jako budoucnost socialistického hospodářství. Navštěvovali je čelní českoslovenští politici. Jednou se na návštěvu zastavil i Michail Gorbačov. Po sametové revoluci však přišel úpadek a pád. Přesto étos legendárního družstva ze společnosti ani po pětadvaceti letech nevyprchal.

„S nikým jsem nehovořil, takže nemohu říct, jaké měli [voliči] pohnutky, že hlasovali pro mě. Musíte se těch lidí zeptat.“, řekl František Čuba v rozhovoru pro LN (Lidovky.cz). Foto repro voltecubu.cz 

Právě na nostalgii po starých dobrých časech vsadil Čuba při své senátní kampani: „Doba Slušovického JZD přinesla lidem z východní Moravy nejen spokojenost, prosperitu, plnou zaměstnanost a možnosti seberealizace, ale také hrdost, že jsou občany Moravy a tehdejšího Československa.”

Jeho sebeprezentace kromě příslibu vybudovat kanál Dunaj-Odra-Labe a dvě soběstačné rybí a zeleninové farmy byla zcela obrácená do minulosti. Slušovice, Slušovice a znovu Slušovice. Voliči a možná i sám Čuba uvěřil, že je možné dle starého receptu znovuvzkřísit zašlou slávu kdysi pyšného regionu.

V dokumentu Roberta Sedláčka „František Čuba: Slušovický zázrak“, říká bývalý předseda JZD, že je mu „naprosto lhostejné, jestli je tady feudalismus, kapitalismus nebo socialismus. A tomu podniku je to stejně lhostejné. Tady jde o to, že si ten podnik musí určitým způsobem nalézt vztah k tomu systému. A pak se musí rozvíjet dál sám. Neexistuje socialistické a kapitalistické podnikání. Je prostě podnikání.“

Čuba slíbil voličům podnikání a pracovní místa. Stejně prostě jako sliboval kde co Andrej Babiš. A stačilo to i bez koblih. Poražená Alena Gajdůšková se čertila a stěžovala si, že ji porazila „virtuální realita a marketingová kampaň“, která „holt funguje lépe než poctivá práce.“ Dosluhující místopředsedkyně Senátu s údivem konstatovala, že si lidé raději zvolili legendu a ne „člověka z masa a kostí“, jak charakterizovala sama sebe.

Avšak kromě těchto nepříliš šťastných vyjádření se v rozhovorech dotkla i důležitějších témat — financování předvolební kampaně svého protivníka.

Čuba totiž vytapetoval Zlínsko svými billboardy à la Obama, na nichž se duchaplně skvělo: „Čuba do Senátu. Volte Čubu“. Čubova kampaň byla mnohem masivnější než jeho protikandidátů, její financování nicméně nelze dohledat. A Strana práv občanů, za niž kandidoval, žádné informace poskytnout prozatím nehodlá. Proto si také vysloužil od Transparency International v rámci hodnocení transparentnosti volební kampaně samé nedostatečné. Výjimku tvořila výborná za prezentaci na sociálních sítích.

Přesto předseda Strany práv občanů Jan Veleba po zveřejnění výsledků voleb s uspokojením konstatoval, že je vnímá „jako posun v uvažování občanů. Voličům už nestačí jenom tak někoho podstrčit v tričku jakéhosi hnutí. Dokazuje to například mimo jiné i to, že oligarchie českou cestou do budoucnosti rozhodně není.“

Veleba má zřejmě pravdu. Oligarchie není onou budoucností české politiky. Ovšem do minulosti obrácený a kanál Dunaj-Odra-Labe prokopávající starý Čuba rovněž ne. Voliči si na Zlínsku zvolili nostalgii, vzpomínku na časy, kdy se měli často lépe než dnes.

Zároveň si ale zvolili i stále doznívající devadesátá léta: neprůhledné financování volebních kampaní a prorůstání byznysu a politiky. Úspěch Čuby je vlastně druhým slušovickým zázrakem, „skutkem, který nelze vysvětlit známými přírodními zákony.“ Vždyť ani Čuba sám neví, proč mu vůbec někdo dal svůj hlas.

    Diskuse (5 příspěvků)
    Petr Jedlička, redaktor DR
    October 24, 2014 v 11.59
    Díval jsem se na ten dokument a je mimochodem zajívamé, jak se v něm Čuba vymezuje proti právu zaměstnanců na stávku (12:47, https://www.youtube.com/watch?v=HO41rAPB79Y)
    Martin Šimsa, filosof
    October 24, 2014 v 14.26
    Vstávají noví oligarchové
    Babiš, Čuba, Valenta, ....

    Pro DR je tu hodně práce pro šíření občanského a demokratického vědomí a sebevědomí.

    Snad se časem občané poučí...
    DU
    David Unger, psycholog
    October 24, 2014 v 20.43
    Kritika Čuby je poměrně laciná
    Například ta kritika stávky jako způsobu řešení, Čubovi se nelíbí stávka jako taková, ale právo na stávku nezpochybňuje. V dokumentu je tolik zajímavých a podnětných věcí. Např. to, jak nový režim proti Čubovi vystupoval, přitom mohli převzít jeho manažerský model v tehdy státních podnicích před privatizací. Když nic, tak velmi dobrý manažer Čuba byl. Narozdíl od Babiše a Valenty Čuba úspěšný podnik s kapitalistickými prvky vybudoval neuvěřitelně v době socialismu a zaměřil energii ho do investic do úspěšných pracovníků a jejich motivace. Dokázal přinést práci a prosperitu do okrajového regionu, ne jen do Prahy a okolí, jak to umí současná garnitura.

    Dr. Gajdůšková nic prosperujícího nevybudovala a maximálně se pustila do populistického boje proti církevním restitucím, několik měsíců po bitvě.
    MF
    Marek Franěk
    October 24, 2014 v 23.20
    Souhlasím. Je to dost křečovitě napsané, trapné, navíc jdoucí naprosto od věci.

    Čuba patřil k okruhu lidí, kteří se tady koncem 80. let snažili postavit proti té vší mizérii, technologické zaostalosti, tuposti byrokratického státně-stranického aparátu a něco pozvednout a vybudovat. Zdá se, že Čuba byl naprosto geniální manager. Slušovice pak už dávno nebyly jen JZD, mj. tam montovaly počítači, vytvářel se software a rozjížděly tehdy progresivní biotechnologie. Můj otec, tehdy pracující v ČSAV s nimi do roku 1990 spolupracoval, byli ochotni a schopni aplikovat výsledky základního výzkumu. Kdyby u nás byly po roce 1990 normální poměry, tehdejší Slušovice se mohly stát základem velké a silné české firmy.

    Naivně jsem po roce 1990 čekal, že právě takovíto schopni lidé dostanou šanci. Mělo to ale dopadnout jinak – šanci dostali žvanilové, hochšapleři a zloději. V článku zmíněný Havel se na tom také pěkně podepsal.

    Nevím, proč by měl Čuba hledět do minulosti a Gajdůšková do současnosti (či chtěl autor říci dokonce do budoucnosti?). Gajdůšková je jen rutinní členka aparátu, která umí vysedávat na schůzích, a jak již můj předřečník napsal, nic nevytvořila ani nevymyslila. Do paměti lidí se ovšem zapsala jako veliká bojovnice proti církevním restitucím. Politická chyba, o které se v ČSSD nesmí mluvit. Těžko s takovým stigmatem vyhrát.
    PL
    Petr Litschmann
    October 25, 2014 v 0.26
    ´Ach, ty propagandy
    - napsal a napadlo ho, kdo je režíroval. Bezva fotostřih i zvuk - před i po, co se v mládí naučíš..´

    S těmi stávkami jako drogami se Čuba v tom ne/dokumentu seknul, ovšem ve své poslední větě se plete autor tohoto článku. Čuba patří k lidem, kteří každou novinářovu otázku nepřijmou, zřejmě podle zásady, plytký novinář, plytký čtenář ..tipnul bych si, kdybych pro svou propagaci novináře také nepotřeboval.