Nedávno mou pozornost upoutal reklamní slogan Zde jsem člověkem. Zde nakupuji. Jak jsem se později dočetl, odráží to „nejen firemní filozofii, ale i pocit, který by měl mít zákazník při každém nákupu.“ Tato slova prý vyjadřují, že obchodní řetězec „uznává individualitu každého člověka a váží si jí. Každý zákazník je jedinečná osobnost se svými specifickými potřebami…Stručně řečeno, člověk je na prvním místě.“ Proti této krásné a vznešené firemní filozofii samozřejmě nelze nic namítat.

Nemohu si však pomoci, ale v mé mysli tento slogan vyvolává i některé jiné asociace. Kdybych to celé obrátil: Pokud zde nenakupuji, tak zde člověkem nejsem nebo alespoň ne tak úplně plnohodnotným a dostatečně individuálním? Možná jen nakupování nám dá tu správnou lidskou důstojnost a hodnotu.

„Komerční filozofii“ dnešní doby by asi nejlépe vystihoval reklamní slogan Nakupuji, tedy jsem. Zatím jsem ho ještě nikde neviděl, ale co není, může být. Už neplatí žádné descartovské Cogito ergo sum. Nemyslet a nakupovat. Kdo moc přemýšlí, málo nakupuje.

V nějaké podobě a rozsahu samozřejmě nakupuje prakticky každý, ale postoj k této aktivitě může být různý. Někdo nakupuje jen když už opravdu musí (většinou se to tvrdí o mužích). Jiná část populace prochází obchody naopak často a ráda (obvykle se to přisuzuje ženám). V extrémní podobě se nakupování také může stát závislostí, která vyžaduje velké finanční zdroje.