V neděli 14. září 2014 zemřel dobrý člověk Petr Příhoda. Vzděláním a profesí psychiatr, životem neokázalý křesťan, myslitel a intelektuál v tom nejlepším slova smyslu. Setkal jsem se s ním poprvé na samém počátku devadesátých let, kdy patřil k předním tvůrcům měsíčníku Přítomnost, vysoce kvalitního a přesto (nebo právě proto) paradoxně zcela neúspěšného periodika přímo odkazujícího na to nejlepší z první republiky, co stálo zato přenést do té nové, právě se rodící.

Byl také od samého počátku tím nejbližším spolupracovníkem Petra Pitharta; nejprve spolu s ním (a Milanem Otáhalem) přišli s dodnes provokujícím pohledem na české dějiny, později, když se Petr Pithart stal českým premiérem, byl Petr Příhoda jeho zásadním poradcem a neformálně jím zůstal navždy, byť se jejich cesty po volbách v roce 1992 pracovně rozešly.

Tehdy Petr Příhoda praktickou politiku opustil, aby se na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy věnoval lékařské etice, oboru, který se tehdy začínal znovu etablovat a dnes patří mezi nejdůležitější součásti výchovy budoucích lékařů.