Pro málo zainteresované triviální událost, pro leckoho blesk z čistého nebe. Pro jeho souputníky mého typu příležitost k ohlédnutí za příběhem muže, který byl jedním z klíčových reprezentantů „osmašedesátnické” generace.

Nebyl jím proto, že by zaujímal klíčové postavení v oficiální „osmašedesátnické” reprezentaci, ale že se stal význačným mluvčím spontánního hnutí za občanskou a národní svobodu, bez něhož by Pražské jaro nebylo tím, čím bylo; a bez něhož by neexistoval ani onen typ odporu k „normalizačnímu” režimu, jenž ho vynesl do funkce prvního československého ministra zahraničí po pádu starého režimu. Jiří Dienstbier nebyl zkrátka reformní komunista, šourající se kolem provinciální zdi české politiky. Byl talentovaným evropským politikem; demokratickým Evropanem, v jehož hvězdných hodinách se přetvářel úděl všech Evropanů.