Kdo to je intelektuál a jaká je jeho role ve veřejném prostoru? Na tyto otázky se snaží odpovědět řada intelektuálů v letos vydaném sborníku pod názvem Intelektuál ve veřejném prostoru — Vzdělanost, společnost, politika, jehož editorem je Petr Hlaváček. Do knihy přispělo celkem 31 autorů, například Ivan Gabal, Pavel Barša, Petr Pithart, Milena Bartlová či Roman Joch. Je nějaký důvod ji číst? Najdeme v ní něco kromě různých frází o tom, že rolí intelektuála je klást nepříjemné otázky, být schopný reflexe, kriticky myslet a tříbit a kultivovat veřejnou diskusi?

Kniha je cenná především tím, že navzdory velkému množství klišé, která se v ní objevují, nabízí celou řadu odlišných pojetí intelektuála. Rád bych zde zmínil alespoň některá z nich. Nejprve však stojí za to vysvětlit, v čem je podle mne problém, budeme-li intelektuála definovat jako toho, kdo klade nepříjemné otázky či má schopnost reflexe.

Popis je to natolik vágní, že nám vůbec nepomůže. Plní například ekonom Tomáš Sedláček tuto roli ve vztahu k současnému ekonomickému systému? Leckdo řekne, že ano, protože upozorňuje na nesmyslnost neustálého důrazu na růst či problematičnost pojetí ekonomie jako objektivní a neutrální vědy. Hodně lidí ale odpoví, že řadu otázek Tomáš Sedláček vůbec neklade a od toho nejdůležitějšího naopak odvádí pozornost jinam.