Ve svém rozhovoru pro server Mediář.cz se současný šéfredaktor Blesku (a bývalý šéfredaktor řady dalších českých tištěných médií) Pavel Šafr velmi sofistikovaně a velmi dialekticky ohrazuje proti českým intelektuálům. Intelektuálové prý nerozumí jemu, nerozumí Blesku a nerozumí ani negativům multikulturalismu. Blesk jsou podle Šafra seriózní noviny, na které je pyšný - a které se skrze pomíjivou pěnu dní snaží proniknout do hloubky společenských problémů.

Takovou bezvýznamnou pěnou je pro něho třeba způsob, jakým Blesk zpravodajsky pokryl případ Břeclav. Když autor rozhovoru Šafrovi připomíná titulky typu „Romské děti útočí“, „Strach v Česku! Kvůli útokům romských výrostků na děti!“, „Břeclav pochodovala za zbitého Petra“ nebo „Terorizují nás smečky cikánů!“, šéfredaktor Blesku na to odpovídá: „Jděte s tím do háje, mě to nezajímá. Mě zajímají hlubinné problémy společnosti. Mě zajímá to, co je skutečně hluboké, co je vážné.“ Tyto tři památné věty ovšem odhalují intelektuála i v samotném Šafrovi.

A není to ledasjaký intelektuál. Když navzdory uvedeným titulkům dokáže jedním dechem tvrdit, že v Blesku „jsme absolutně proti rasismu“ a zároveň že „nejsme vůbec ani trochu pokrytečtí“, zdá se, že namísto šéfování českým médiím strávil Šafr dlouhá léta na Dálném Východě meditacemi, dosáhl osvícení a nachází se nyní v jakémsi vyšším stádiu pravdy. Prostý český intelektuál totiž není schopen něčemu takovému porozumět.

A také není schopen porozumět ani tomu, jakými hlubinnými problémy se tedy Blesk pod Šafrovým vedením vlastně zabývá. Hlubinou ve výstřihu Ivety Bartošové?

Ale to by bylo příliš laciné - Šafr ostatně upozorňuje, že Blesk měl Bartošovou na titulní straně loni už pouze šestnáctkrát. Místo toho se prý v současném Blesku věnují politické korupci, Stanislavu Grossovi a Davidu Rathovi. A není to žádná brnkačka: „Z hlediska vedení jsou to intelektuálně nejnáročnější noviny. Dělal jsem nějaký čas třeba Hospodářské noviny nebo týdeník Ekonom. Mladá fronta Dnes, tam jsem byl pět let, to je kapitola sama pro sebe.“

Intelektuál Šafr své štace vypočítává v odpovědi na otázku, pátrající po jeho intelektuálním vývoji za posledních patnáct let. „Nejvíc mně dal Blesk,“ konstatuje ovšem s neotřesitelnou jistotou. Škoda, že nenásleduje otázka, jestli v té větě patří správně velké nebo malé „b“ a kolik voltů tehdy vlastně Šafr schytal.