Jaroslav Šabata zemřel 14. června 2012 po vážné nemoci. Byl učitelem a přítelem autorů a redaktorů Deníku Referendum. Stál u jeho zrodu a v něm také publikoval svůj poslední text.

Byl jedním z největších českých politických myslitelů po druhé světové válce. Kniha jeho stěžejních textů se připravuje k tisku a vyjde ještě letos.

Byl hlavní alternativou Gustava Husáka po roce 1968. Se všemi svými dětmi se kvůli tomu ocitl ve vězení. Celkem byl vězněn přes sedm let. Nenechal se zlomit a patřil k prvním signatářům Charty 77. Spolu s Martou Kubišovou a Ladislavem Hejdánkem tvořil druhou trojici mluvčích Charty 77.

V ní byl jedním z hlavních stratégů. Stál u zrodu Pražské výzvy v roce 1985, fenomenálního textu, který poprvé formuloval realistickou vizi znovusjednocení Německa v sociální, mírové a demokratické Evropě, a prolomil cestu k jednotě východoevropských hnutí za lidská práva a západních mírových iniciativ.

Byl rovněž hlavním autorem programu Demokracii pro všechny, kterým se ustavilo v roce 1988 Hnutí za občanskou svobodu jako politická opozice vůči komunistickému režimu. Po roce 1989 vinou nactiutrhačné kampaně Petra Cibulky byl pouze ministrem vlády Petra Pitharta. Z Občanského fóra přes Občanské hnutí se ocitl v sociální demokracii, kde byl principiálním protivníkem utilitární politiky Miloše Zemana.

V posledních měsících svého života se zabýval především dvěma tématy: snažil se získat podporu pro volbu Jiřího Dienstbiera prezidentem a pokoušel se vyložit, v čem může být poválečný německý ordoliberlismus — i z něj odvozené české ekonomické myšlení v době sametové revoluce — inspirací pro řešení stávající ekonomické i politické krize.

Budeme rádi, pokud nám své vzpomínky na Jaroslava Šabatu pošlete na adresu redakce@denikreferendum.cz.