Pár kroků od studia brněnské televize, které se má během několika let ocitnout v odsunuté poloze, bydlí Jaroslav Šabata. Nejsprávněji ho myslím charakterizuje titulek „politický filozof,“ i když i on zobecňuje. Za turnikety, které připomínají někdejší vstup do pražského metra s tím rozdílem, že není třeba vhazovat korunu, stačí přiložit kartičku pracovníka či „hosta v doprovodu“, jsou střižny, redakce, kanceláře a studia. Tady se mapují dějiny, vyrábí AZ kvíz, který už měl asi tolikrát na kahánku, jako je soutěžních otázek začínajících na písmena „N“ a „K“ a stejně vždy přežil, zkrátka svět ve vašem pokoji, informační náskok a tak trochu jiný prostor. Těmi turnikety čas od času projdu a čas od času mívám pocit, že slogany, které Česká televize používá, aby jimi komentovala vlastní nabídku, sedí na vcelku nenápadně vyhlížejícího souseda o pár popisných čísel dál.

Šabatovo jméno jsem prvně slyšel těsně před Listopadem, ale nic výrazného si s ním nedokážu vybavit. U Evy Vidlářové to byla její postava a funkce rázné inspicientky Divadla Na provázku a taky jsem znal její adresu z vysílání Svobodné Evropy, takže jsem si mohl odvahu i materializovat s konkrétním bydlištěm, to se vždycky hodí. Petr Cibulka v těch dnech před tím, než došlo ke kolapsu, seděl v brněnských Bohunicích, takže byl mým hrdinou automaticky, a ačkoliv se s ním dnes nedá potkat nejspíš v ničem, úctu k němu chovám, protože se bojím, že bych v těch časech nebyl tak odvážný. Je to tedy snad jen  úcta k zajetí vlastním strachem, zlidovět v učebnicích pro střední a nižší školy by to mohlo pod pojmenování stockholmská úcta, což pro státotvorné šedé masy bude vždy znít lépe, něž zbabělost. Jaroslava Šabatu jsem registroval o měsíce později, v souvislosti s jeho angažmá v Pithartově vládě, pozdější poradcování slovenskému prezidentu Kováčovi a pochopitelně nejprve a hlavně přes několik zápasů v brněnském politickém ringu Cibulka vs. Šabata.