Každý autor je rád, když jeho text vyvolá reakci, nejlépe reakci kritickou. Již méně rád je však tehdy, když jeho text je do velké míry nepochopen či dokonce zkreslen. Bohužel, reakce Romana Kandy, jakkoli nepochybně vedená dobrým úmyslem, je příkladem takového nepochopení.

Přivést pojmy levice a pravice na zem

Protože však téma je skutečně závažné a základní úmysl nás obou, totiž jak zastavit nástup politických „příšer“ uchylujících se k autoritářským metodám a využívajících prvků xenofobie a nacionalismu, je, jak jsem pevně přesvědčen, shodný, stojí za to pokusit se trpělivě ono nepochopení vysvětlit.

Předně, můj text nebyl implicitní, částečnou či jakoukoli obhajobou Viktora Orbána. Mým hlavním a vlastně jediným záměrem bylo poukázat na to, že Orbán dovede srozumitelně pojmenovat některé negativní jevy dnešní globalizované liberální ekonomiky a jejich dopad na život lidí, a nejen to, dokáže i nabídnout jakési reálné a konkrétní řešení. To je jeden z důvodů, proč opakovaně na hlavu poráží maďarskou levici.

Dále Roman Kanda podle mne poněkud nešťastně zavedl diskusi o schématu levice/pravice, které jsem se pokusil, možná ne úplně zdařile, přivést na zem a dát mu konkrétní podobu. Konkrétně mi šlo o tu ukázat, že existuje cosi jako „levicová ekonomická politika“, což v dnešní situaci znamená pokusit se zastavit či omezit nadvládu neregulovaného nadnárodního kapitálu a zamezit oslabování státu a jeho postupné privatizaci, například formou sektorového zdanění bankovnictví (zavedeno Orbánovou vládou v roce 2012).

To je zcela v souladu s Kandovou tezí, že levice je „především soustavným odporem proti všem formám diskriminace“ a starostí o ty nejslabší členy společnosti. Marginalizace a chudnutí celých skupin obyvatel, jejich pád do dluhové pasti, za současného odbourávání sociálního systému, to jsou strukturální formy diskriminace, které zásadně zasahují sociální práva lidí. V tomto směru jsou v neoliberální společnosti stejně diskriminováni příslušníci menšin i „většiny“.