Jídlo jako přítel
Marek AdamStatistiky varují před zvyšující se obezitou. Důležitou složkou zdravého životního stylu musí být aspekt míry a vyváženosti. Ke štíhlosti, resp. optimální hmotnosti, se ale člověk musí projíst zdravou a pestrou stravou.
V současné době nás média bombardují varovnými statistikami o obezitě. Čísla, která hovoří až o čtvrtině či třetině české populace, a v poslední době stále častěji právě o dětech, něco dokazují. Svědčí o skutečnosti, že špatné stravování představuje závažný sociální problém.
Přesto se domnívám, že lepší, než pořádat další z „honů na čarodějnice“, je zachovat klid. Vůbec nejprve je třeba zastavit se. Zdravě si utřídit racionální fakta a získat tak jakýsi pomyslný „čistý stůl“. Nebo se už i do našeho jídelníčku vklínila jakási „firemní ideologie spěchu“?
Nebudu zde psát o tom, jak se vypočítává ideální tělesná hmotnost či jaké složky by měl obsahovat pestrý a vyvážený jídelníček. Tím se zabývají jiní odborníci. Spíše usiluji o pojmenování ideových a ideologických aspektů, jež se podprahově skrývají za tzv. dietologickým marketingem. Zdravé hubnutí má cenu zlata.
...Nejen poskytování jídla je byznys, ale bohužel i veliká část věcí okolo hubnutí (např. přepichová poradenská centra přímo ve středech větších měst).
...Tak mě k Vašemu příspěvku ještě napadá jedna myšlenka, která částečně není z mé hlavy a která souvisí s tím "kuchyně jako kompenzace prázdnoty vnějšího světa". Slyšel jsem názor, že přijímání potravy by se jinak dalo nazvat "přivtělování". Že tím, že něco sníme, přijmeme to a stane se to naší součástí. Je to velmi zajímavá myšlenka a mě k ní nyní napadá, že vlastně naše společnost je nastavená tak, že přijímání máme rádi, zatímco dávání rádi nemáme. A právě ono hubnutí je na straně dávání. Dáváme totiž nějaké úsilí, které vede ke snížení naší hmotnosti. Např. sport, kdy dáváme náš vlastní čas, abychom dosáhli cíle - zhubnutí. ...Přijímání potravy je na straně přijímání a to máme moc rádi. ...Jenže ve světě existují i jiné postoje - například ty, které dávání - lépe řečeno OBDAROVÁNÍ - považují za správné. Že skrze rozdávání, obdarovávání můžeme dosáhnout vnitřní radosti a štěstí. ....Takže se domnívám, že celá ta problematika s jídlem versus hubnutím se dosti točí kolem přístupu/duality dávat-přijímat. ...Opravdu, kdybychom například pravidelnou fyzickou aktivitu (tedy dávání) brali jako prokázání vděku našemu tělu, pokud bychom měli radost, že bychom udělali něco dobrého pro naše tělo resp. pro nás samotné, pak by to celé fungovalo jinak - viz. Váš poslední odstavec pane Adame.