Korporátní výplach mozků
Tomáš TožičkaFirmy věhlasných značek se sejdou v příštím týdnu na konferenci o společenské odpovědnosti. Tytéž firmy, které prosluly svým nemorálním chováním, budou v Praze hledat způsob, jak obalamutit spotřebitele.
V hotelu Don Giovani v Praze se ve středu 14.3. sejdou špičky nadnárodních korporací a jejich referenti na výplach mozků, aby si vyměnily zkušenosti, jak se prezentovat v co nejlepším světle. Tématem je takzvaná společenské prospěšnost firem (CSR — corporate social responsibility.) a to především v oblasti ekologie a inovací. Pořadateli jsou společnost Blue Events a Vysoká škola ekonomická. Registrace možná jen na vyzvání, poplatek dvanáct tisíc, ale nějaké malé ryby, nebo nedej bože nevládky, nemají šanci.
Společenská odpovědnost je dnes v podnikatelských kruzích široce diskutovaným tématem. I v době krize lidé v mnoha zemích preferují výrobky od firem, které nejsou zatíženy nějakými etickými problémy, nebo se nějak veřejně-prospěšně profilují. To nenechává marketingové odborníky klidnými a tak hledají cesty, jak s co nejmenšími náklady spotřebitele přesvědčit, že právě ta jejich firmy je ta nejčistší a nejprospěšnější.
Bohužel stále častěji vidíme, že CSR je spíše otázkou reklamy, než skutečně odpovědného podnikání. Původní koncept společenské odpovědnosti byl zaměřen především na vnitřní chování firmy. Jak se chová k zaměstnancům, zda jim poskytuje relevantní mzdu, pracovní podmínky a ochranu podle standardů Mezinárodní organizace práce. Jde také o to, jaký mají přístup k životnímu prostředí, ke komunitě v níž působí a také, zda se chovají odpovídajícím způsobem na trhu a řádně platí daně.
Hlavními sponzory akce jsou paradoxně firmy Nestlé a Unilever, které jsou svým nemorálním chováním v honbě za maximalizací zisků proslulé. Jejich vykutálené praktiky jsou již léta pod tvrdou kritikou nejrůznějších aktivistů, a tak je samozřejmé, že hledají nejjednodušší cestu, jak tomu čelit. Protože do české roklinky toho zatím mnoho neproniklo, pojďme se na některé aktivity podívat.
Firma Nestlé je nejbojkotovanější firmou na světě. Aktivistům Baby Milk Action vadí, že Nestlé propaguje náhražky kojeneckého mléka způsobem, který vyvolává v matkách dojem, že tyto náhražky jsou lepší než kojení. Matky, kterým je v nemocnicích vsugerováno, že náhražka je prospěšnější, po příchodu domů zjistí, jak je to drahé. Navíc často ani nemají podmínky, kde toto mléko sterilně připravovat. Podle světové zdravotnické organizace na následky těchto praktik zemře až jeden a půl milionu dětí ročně.
Nestlé se tomu brání s tím, že údaje jsou staré, jak mi psal po jednom mém článku na toto téma jejich zástupce. Ovšem poslední aféry této firmy ukazují, že zase o tak staré případy nejde. V květnu minulého roku se k bojkotu Nestlé přidalo čtrnáct největších charitativních institucí světa, které odmítly zúčastnit se soutěže o půlmilionu dolarů za Nestlé cenu vytváření sdílených hodnot. Učinily tak na protest proti nekalému propagování náhražek kojeneckého mléka v Laosu, jedné z nejchudších zemí světa...
„Mocenské elity využívají k získání souhlasu občanů pro svoji vlastní politiku, správu věcí veřejných, zejména ekonomickou a politickou kontrolu masmédií hlavního, středního proudu, tzv. mainstreamu. Zejména elity ekonomické, kapitáni průmyslu a dalších oblastí hospodářství, prostřednictvím přímého vlastnictví médií nebo zadávání inzerce kontrolují činnost redakcí médií hlavního proudu. Rozhodují o redakční personální politice, a tedy i o vlastním redakčním, mediálním obsahu. Aktivním nastolováním témat formují a vymezují společenskou debatu i vnímání světa, který je mimo většinový intelektuální nebo fyzický dosah. Vrcholní představitelé ekonomiky a hospodářství významně sponzorují, a do značné míry tak i kontrolují politické strany a jejich volební kandidáty. Skrze síť lobbistů ovlivňují legislativní proces, jeho obsah a výsledek.“
Přístup k mocným, jak píše třeba Rothkopf v knize Supertřída, je nejvyšší hodnota ve sféře mocenské elity (resp. těch co se k ní chtějí přiblížit). A na Taberyho pak sedí kategorie "pomocná elita", kterou přejímá od francouzských sociologů prof. Keller. Pomocná elita musí ještě pracovat a sloužit jádru elity - tzv. diskrétní elitě – aby si svoji pozici udržela. Diskrétní elita má už svoji pozici zajištěnu i bez práce.