Čtenář novin mohl 26. listopadu narazit v Právu na další z výborných karikatur Vladimíra Renčína, v níž astroložka jakémusi muži sděluje: „Z vašeho horoskopu vyplývá, že se dostanete do učebnic. Nevyplývá z něj bohužel, budou-li to učebnice historie nebo psychiatrie.“

Kdo si otevřel vzápětí Lidové noviny z téhož dne, byl omráčen palcovým titulkem „Klaus: Vládne nám Sarkozy a Merkelová“.

Titulek shrnoval hlavní poselství dlouhého rozhovoru s českým prezidentem, po jehož přečtení si leckdo mohl klást otázku, zdali onen muž v Renčínově karikatuře není náhodou Václav Klaus.

Prezident nám tajemně sděluje, že sice existují „nominálně existující, formální instituce“, ale v každém lidském společenství existují také instituce neformální, které mohou být stokrát významnější. Tandem Sarkozy — Merkelová je prý dnes nejvýznamnější institucí EU, jakkoliv není založena na žádném paragrafu ve smlouvách. Podle Klause má tento tandem ohromnou sílu prosadit jakékoliv rozhodnutí, k němuž dospějí a které se bude týkat celé EU včetně České republiky.

Člověk méně znalý skutečného pozadí evropské politiky by si mohl naivně myslet, že jakkoliv jsou Sarkozy a Merkelová coby představitelé největších zemí EU jistě nejvýznamnějšími politiky Unie, všechny jejich dohody podléhají — navzdory jejich „ohromné síle prosadit jakékoliv rozhodnutí“ — schválení celé EU, což je také jeden z důvodů, proč EU přešlapuje na místě, a proč ji za nerozhodnost ohrožující ekonomickou stabilitu celého světa kritizuje dnes kdekdo.

Na otázku, proč nepředloží vlastní návrhy na řešení krize eura a evropské integrace, Václav Klaus poněkud smutně konstatuje, že on není na návrhy tázán. Kdyby prý cítil politickou šanci, že se svými návrhy může něco dělat, tak by prý hned začal psát balíček opatření. Ale na jeho návrhy prý není nikdo zvědav.

Skromně pozapomněl dodat, že když sepsal svůj poslední slavný balíček opatření v roce 1997, vedlo to k domácí ekonomické recesi a přispělo k pádu jeho vlády.